V minulém díle jsme brzy ráno přijeli do Nyaung U poblíž Baganu a zvládli se na blind ubytovat za sedm dolarů. Hodíme jen batohy na pokoj a hned si necháme zavolat taxi, které nás odveze do Starého Baganu na bájný východ slunce. Ve Starém Baganu se rozprostírá na dva tisíce chrámů a pagod. Do roku 1974 jich tam bylo ještě jednou tolik než se párkrát otřásla země a zbyly jen ruiny.
Rychle na východ slunce
Taxi nám zastavuje u velké pagody hned u parkoviště, která je doslova obsypaná turisty. Takovou masovku nemusíme a tak velice svižně postupujeme k dalším pagodám v domnění, že na ně stejně jednoduše vystoupíme. A ejhle! Na ty vysoké pagody v okolí se prakticky nedá dostat, tak si vybíráme nějaký starší klášter, za jehož zdmi se tyčí kopečky hlíny, ze kterých chceme východ slunce pozorovat.
Slunce už pomalu stoupá nad obzor, ale má to drobounký problém, že zrovna v tomto příhodném východním směru někdo vysázel křoviny, přes které se východ fotí špatně. Uchlácholilo nás, že byl mlžný opar, barvy v obloze skoro žádné, a tak jsme si s Hankou a Davidem sedli vedle na zídku a jen jsme si tu scenérii vychutnávali. Po obloze se začaly prohánět horkovzdušné balóny s turisty, kteří jsou ochotni za tu hodinu na obloze zaplatit 320 dolarů. Nicméně věřím, že pohled je to nezapomenutelný…
Po hodině jsme usoudili, že se vrátíme zpátky k taxi, které na nás má stále čekat a když vidíme tu první pagodu prakticky liduprázdnou, vyškrábeme se po strmých schodech nahoru i my. Musím uznat, že výhled je tu famózní a nakonec i hodinu po východu slunce se povedlo udělat pár pěkných fotek.
Za pagodou potkáváme prodejce s krásnými ručně malovanými obrázky s místními motivy a ač obvykle suvenýry nekupuju, tohle si hned představuju nad postelí v pokoji. Ptám se na cenu a čekám dardu jako 100 dolarů, kdy se po smlouvání dostanu třeba na půlku či třetinu. Umělec odpovídá 12 dolarů a já nemám ani nejmenší potřebu dál smlouvat. David i Franta nakupují se mnou a jsme z tohoto kaufu nadšení 🙂
Za naty na Mt. Popa
Taxikář nám zůstal věrný a odvezl nás zpátky na hostel. Druhá část naší skupinky spí, jak jsem už zmínil, jinde a stěhovat se za námi nechtěli. My za nimi, kde bychom zaplatili více než dvakrát tolik co tady, taky ne. Další program dne bude výlet na posvátnou horu Mt. Popa, která leží asi hodinu jízdy taxíkem odtud.
Sdílené taxi na Popu odjelo před půl hodinou a nezbývá nám si tak najmout normální taxi za 40 USD za zpáteční cestu. Jsme v Baganu a tady jsou ceny „turističtější“. Pod Popou potkáváme Luciána a domlouváme se, že večer se za nimi v hotelu zastavíme a probereme další plán expedice.
Mt. Popa je 737 metrů vysoká hora vulkanického původu, na jehož kopci stojí chrám. Vzhledem k posvátnosti místa si dole sundaváme boty a jdeme po nekonečných 777 schodech nahoru. Legenda praví, že na hoře žije 37 duchů zvaných natové, kteří patří k těm nejmocnějším v celé zemi a lidé sem za nimi chodí, aby si je naklonili. Cestu po schodech nám zpestřují volně se pohybující opice. Četli jsme v průvodcích, že člověk po schodech kličkuje mezi jejich výkaly, ale k našemu překvapení bylo o schody dobře postaráno a tyto obavy se nenaplnily.
Nahoře je plno místních, několik turistů a hrstka zvědavých opic. Sem tam nějaká pagoda a soška Buddhy, ale to nás už nechává poměrně klidnými. Výhled by jistě stál za to, kdyby nebyl opar. Březen předcházející období dešťů není zjevně ideálním obdobím pro návštěvu z pohledu snížené viditelnosti, nicméně nikde se o tom nikdy nepsalo… Příště pojedeme v prosinci, to už bude daleko lepší!
Dojmy z Popy? Za mě osobně je to přeceňované místo, které pro člověka, který nevěří na naty je jen pár pagod na kopci, okolo kterých skáčou opice. Ty tam nebýt, tak bychom se asi trochu nudili. Oběd spácháme v místní vývařovně a během čekání pozorujeme lítý souboj pána běhajícího s prakem okolo rozestavěného domu s lešením, aby odháněl drzé opice. Vtipná podívaná připomínající hru kočky s myší. Opice dlé mého laického názoru vítězily.
Setkání s krajanem Radkem
Večer jedeme taxíkem za druhou odnoží naší expediční skupinky a vznikla domluva, že zítra večer odjedeme z Baganu směrem k moři. Už tu byli 4 dny a už je to tady přestává bavit, zatímco my bychom tu klidně ještě jeden celý den snesli. Udělali jsme ústupek pro všeobecné dobro. Upřímně, když jsme jeli zpátky na náš hostel, neměl jsem ze schůzky dobrý pocit. Bylo tam až mnoho drobných konverzačních šťouchanců mezi našimi dvěma frakcemi. Snad se to zlepší až se dáme zase dohromady.
Sedli jsme si večer před hostel a dali si s rumík s kolou. V tom potkáváme Radka. 36 letý sympatický našinec, který tu cestuje sám a potěšilo ho, že mohl zase po nějaké době prohodit několik vět v češtině. Jdeme společně na večeři do přilehlé restaurace. Pak už ale Radek pospíchá do Starého Baganu, aby si našel místo na spaní u nějaké tamní pagody a mohl východ slunce pozorovat z komfortu spacáku.
Napsat komentář