Dobrodružně za barmským mořem

Do Barmy se kvůli moři nejezdí, ale ta se rozhodně nemá za co stydět. Kdo si chce užít pár dní u moře, nabízí se mu plus mínus tři destinace – famózní Ngapali beach, Ngwe Saung beach anebo Chaung Tha beach. Chtěli jsme na Ngapali než jsme zjistili, že nejlevnější dvoupokoják vyjde na 80 dolarů, v sezóně spíše ale přes stovku. Naopak Chaung Tha byla popisována jako destinace, kam jezdí na dovolenou Barmánci a je jich zde více než turistů. Zároveň je ze všech tří cenově nejdostupnější. Volíme proto ji.

Na bez mála desetihodinový noční přejezd z Baganu do Rangúnu jsme zvolili společnost JJ Express, se kterou jsme měli perfektní zkušenost už při cestě k Inle. Na nádraží se na nás sesypalo deset naháněčů a začali házet horentní sumy za dopravu na druhý rangúnský autobusák, odkud nám pojede spoj na Chaung Tha. Když jsme se vymanili z jejich nelítostného sevření, obešel jsem taxikáře s velkým autem na parkovišti, poptal ceny a nakonec jsme místo původních 40 dolarů jeli na korbě za 15 dolarů.

Druhé nádraží bylo podobné, jen špinavější a zase o stupeň chaotičtější. Ještě než jsme zastavili, naskákali nám na dodávku ti nejdrzejší mladí nahaněči, jejichž plán byl pomoci nám zorientovat se v tom chaosu a pak natáhnout ruku. Poprosil jsem raději našeho řidiče, aby nás zavezl přímo k té správné cestovní kanceláři, odkud bude odjíždět náš autobus. Ten se nedal zabookovat z Baganu dopředu, tak jsme zvědavi, jestli se vůbec k moři dnes dostaneme. Cestovní kancelář si představte jako otevřenou garáž s pár židlema, stolkem, za kterým sedí někdo důležitý, kdo nehovoří anglicky a jeho touhu po vašich penězích cítíte stejně jasně jako lejno na vlastní botě.

První špatná zpráva

Dozvídáme se, že autobus do Chaung Tha je pro dnešek již plný. Lámu z nich možné alternativy a dovídám se, že za půl hodiny jede autobus do Patheinu, který po cestě a je to poslední větší městečko před naší vysněnou pláží. Kupujeme lístky tam po čtyřech dolarech s tím, že odtamtud se zkusíme nějak dostat těch zbývajících pár desítek kilometrů k pláži.

Poprvé jedeme místním busem! Pozná se to podle úzkých sedaček a minimálním místě na nohy, kde se stěží můžete hnout. Spolu s námi tu sedí další dva běloši, jinak samí místní. V uličce na malých židličkách sedí Barmánci, co se jinam už nevešli a sem tam se tu povaluje nějaký pytel čehosi. Přesun na pláž je zážitek z cestování, jak má být! 🙂

V Patheinu se dovídáme co? No přeci že dnes už nic do Chaung Tha nejede. Stálo to trochu nervů, obcházení a domlouvání a už si to frčíme na korbě bez sedaček za 35 dolarů. Silnice je v dost špatném stavu a těch 60 km jedeme dvě a půl hodiny. Z asfaltu zůstává jen jeden pruh uprostřed a veškeré vyhýbání se vypadá trochu problematicky. Projíždíme džunglí, stoupáme výš a výš a asi poprvé za poslední dva týdny vidíme na obloze mrak! Teplota ale nepolevuje a rtuť teploměru si drží svých obligátních 35°C.

Mise hledání ubytování

Žádné ubytování jsem pro nás dopředu nerezervoval, protože nebylo ani jasné, jestli sem dneska dojedeme. Ale povedlo se! Už jen musíme najít sympatické místo na přespání na další tři nebo čtyři dny. Necháme si zastavit v centru a hned nás odchytává pár nahaněčů, že mají hezké ubytování kousek za městem, které se nám bude líbit. Tak když to říkají, minimálně za obhlídku to stojí. Beru s sebou Lenku a jedeme s nimi na motorkách na průzkum, zatímco ostatní na nás počkají u pivka v restauraci.

Přijíždíme k bangalovům uprostřed banánovníkového háje asi dva kilometry za městem. Restaurace je hned u recepce, vládne tu naprosté ticho a hezká, liduprázdná pláž je pouhých pět minut chůze odsud. Cena 25 dolarů za dvoulůžák je více než férová. Vadila nám jen vzdálenost od města. Pán v recepci, kterého jsem se na ubytování ptal si ho pochvaloval. Říkal, že pláž u města je špinavější a je tam plno lidí, tady není skoro nikdo a je čistá. Češka Monika, na kterou jsme tady narazili byla taky spokojená a my tak máme jasno – Hill Garden Hotel bude naše útočiště na poslední odpočinkové dny.

V restauraci informujeme zbytek o výsledku naší mise, organizujeme mototaxi a přesouváme se do hotelu. V podvečer se jdeme na pláž vykoupat a zablbnout ve vlnách. Když jsme se s Frantou a Davidem procházeli po pláži, usmála se na nás malá partička místních a zamávali na nás lahví Red Labelu. Nenecháme je přeci čekat, že? Dozvěděli jsme se, že jsou z Rangúnu a jako většina Barmáncům si sem jezdí odpočinout na víkend. Whisky ředí vodou a nalévají ji do kalíšků, zatímco manželky si hrají s dětmi na pláži. To nezní zle, že pánové? 😉

Po pár sklenkách se s milými elektrotechniky loučíme a jdeme si dát večeři v hotelové restauraci, kde oslavíme úspěšný přesun k moři a přidá se k nám i Monika, která je zde na stáži u Člověka v tísni a její projekt má šířit osvětu o důležitosti národních voleb.