Dobrodružství už cestou na letiště

Zirhamia slibuje dobrodružství, že se v něj promění už jen cesta na letiště před odletem do Maroka ale nikdo nečekal.

Středa 16. října 2013. 9h a já [Jurek] se setkávám s Aishou a Karlem (jméno účastníků jsou pozměněna pro zachování anonymity) na hlaváku. Jedeme na letiště do německého Memmingenu odkud nám letí letadlo přímo do Marrakéše. Expedice Maroko začíná.

Ihned co nasedneme do vlaku směr Mnichov průvodčí oznámí, že vlak pojede odklonem a bude na svém příjezdu o asi 40 minut opožděn. Aha, takže naše časová rezerva mezi vlakem a letadlem se již na začátku cesty ztenčuje. Povznesu obočí, ale nenechávám na sobě nic znát, nebudeme se stresovat hned na začátku.

Vyvolávám „Fünfzig Euro nach Flughafen“

Nakonec do Mnichova přijíždíme s 1h zpožděním a máme 15 minut na přestup na další nástupiště, odkud nám jede vlak do Memmingenu. To jinými slovy znamená, že se na nádraží v Memmingenu dostaneme až v 18h místo původních 16:45. Na letišti musíme být nejpozději v 18:35, do kdy musíme odbavit zavazadla, check-in už máme udělaný online.

Here we go, v 17:58 jsme na nádraží a hned se přesouváme k parkování pro místní taxíky, jenže nevidíme jediný taxík. Jdeme zkouknout další parkoviště, ale výsledek stejný. Začíná čas improvizace, čas tiká.

Běžím do kanceláře Deutsche Bahn a prosím o číslo na místní taxikáře, i když vím, že to není v popisu práce paní za přepážkou. Rychle vyťukávám číslo do telefonu, ale najednou zahlédnu taxík a sprintuju k němu. Vysvětluju, že urgentně potřebujeme na letiště. S chladem nás taxikář odmítá, že na někoho čeká. Říkám, ať rychle pošle posilu – prý tu bude další auto za 5 minut a cesta potrvá 6 minut a zaplatíme 12€.

Je 18:05. Dalších 10 minut netrpělivě stepujeme u silnice, vyčkáváme na slíbený taxík. V tom se objeví jeden za našimi zády, ale už se do něj tlačí nějaký týpek. Taková drzost. Všichni tři běžíme směrem k němu a ťukáme na okénko u řidiče. Razantně sdělujeme, že je to náš objednaný taxík. Marně.

Máme přesně 20 minut, abychom se dostali na letiště. Stále jsme bez taxíku. Ups. To už je docela mazec, že by první expedice pod vlajkou Zirhamia ztroskotala v nějakém blbém Memmingenu? Nikdy!

Vytahuju z kapsy padesátieurovou bankovku a křičím: „Fünfzig Euro nach Flughafen“. Volám ještě jednou totéž, než mě taxikář začně vnímat. Chvilku pokecá s novým pasažérem, kterého posléze vyhodí z auta, my se nasáčkujeme a pádíme. 80 km/h v obci, předjíždění, porušování dopravních předpisů v regulovaném Německu, ale fičíme.

Před příletovou halou nás vyhodí 10 minut před koncem odbavování. Narychlo se vítáme s Tomášem, posledním členem expedice, který se na letiště dopravil po vlastní ose a zřejmě byl taky pěkně ve stresu, když jsme pořád nepřijížděli. Nicméně průběžně jsem ho informoval o průběhu naší cesty. Rychle jsme odbavili zavazadla, adrenalin odpadl a už sedíme v letadle.

Před posádkou prohodím větičku, že Zirhamia slibuje dobrodružství. Všichni souhlasí :-)

Napsat komentář