Hrad Jabreen a kaňon Jebel Shams

altány na spaníRáno je první vzhůru Jarda a schytává osočení od kastelána hradu Jabreen, že jsme prý znesvětili mešitu. Jarda mu však velmi taktně, ale dostatečně důrazně vysvětlil, že jsme civilizovaní lidé, respektující odlišné náboženské vyznání, že obdivujeme arabskou kulturu a že by nás nikdy nenapadlo, abychom v mešitě spali.

Na kastelána toto Jardovo vysvětlení udělalo takový dojem, že nám jako výraz své omluvy za nespravedlivé obvinění přinesl mísu vynikajících místních datlí a konvici ománské kávy. Po včerejším náročném přesunu nám dneska kupodivu všem chutná.

JabreenPo snídani z vlastních zásob na parkovišti nastává čas na prohlídku hradu. Vstupné 500 baisa (asi 33 Kč) je opravdu lidové. Hrad Jabreen je nepochybně nejkrásnější stavbou svého druhu v celém Ománu. Byl vybudován v 17. století, v mírových časech po vypuzení Portugalců, a proto má na rozdíl od ostatních vojenských staveb spíše charakter paláce než pevnosti. Je to třípatrová stavba se dvěma věžemi a 55 místnostmi.

Nejhezčí místností je asi Pokoj Slunce a Měsíce, kde se immám setkával s nejváženějšími hosty. V místnosti je ve dvou řadách 14 oken, 7 u stropu a 7 při podlaze. To je základem místní dokonalé klimatizace, spodními okny vstupuje do místnosti chladný vzduch, zatímco teplý vzduch uniká horními okny.

Hodně zajímavý je i Ochranný pokoj, kde se immám setkával naopak s návštěvníky, kterým nemohl plně důvěřovat. Pod místností jsou čtyři propojené důmyslné skrýše, kde se schovávali vojáci a mohli tak rychle zakročit v případě immámova ohrožení.

kaligrafiePozoruhodná je i vnitřní výzdoba zahrnující ukázky vynikajícího řezbářského umění na oknech a dveřích, arabskou kaligrafii na omítce nadedveřních oblouků či překrásnou stropní výzdobu.

Pro mně však byly nejzajímavější různé pasti připravené na případné dobyvatele, jako například propadliště pod schodnicí či různé otvory, jimiž se vyléval na útočníky vařící datlový sirup. Ano, místo vařící smůly obvyklé v našich končinách, tady obránci používali vařící datlový sirup. Zajímavý je i systém kanálků začínajících ve skladu datlí, kde se tento sirup lisoval vlastní vahou uskladněných datlí, a končících ve skladovacích jímkách. Hrad je dodnes obklopen rozsáhlou datlovou oázou.

Jebel Shams – druhý nejhlubší kaňon světa

Po prohlídce hradu míříme k asi 70 km vzdálenému kaňonu Jebel Shams. Má to být po Grand Canyonu v USA druhý nejhlubší kaňon na světě. Kaňonů nárokujících si toto umístění je víc, vím minimálně o dvou dalších a to kaňon Fish River v Namibii a kaňon Charyn v Kazachstánu. Možná jsou ještě i jiné. Který z nich je tedy druhým nejhlubším? Nevím…

Jebel Shams skupinovka

Cesta stoupá serpentinami do prudkého kopce, hladký asfalt se na posledních 8 kilometrů mění na prašnou cestu. Ta je ovšem v daleko lepším stavu než posledně a tak ani vometáci nabízející vyvezení v 4×4 již nejsou nablízku. Minule jsem vyměknul, když mě jeden takový vyblikal a pak začal strašit, že zničím převodovku. Tak jsme si ho tenkrát najali. To však nyní není potřeba, v pohodě vyjedeme k první vyhlídce, odkud už to jsou jen 3 km po asfaltu k parkovišti u Jebel Shams Resortu. Další cesta už ale pro osobáky není opravdu vhodná, vystouplé kameny hrozí defektem. Ale máme jedno SUV a tak nás Jarda postupně převozí do vesničky Al Khitaym, odkud začíná Balcony Walk.

značení trekuPěší turistika nemá v Ománu dlouhou tradici, vyznačených stezek je dosud poměrně málo, ale začínají přibývat. Několik z nich je i v oblasti Jebel Shams, my jsme si vybrali nejlehčí Balcony Walk, který vede asi 50 m pod hranou útesu. U hotelu je možné kempování, třeba příště můžeme zkusit i jiné treky.

Tondův kotník není v nejlepší kondici, tak zůstává ve vesnici a zabaví se pozorováním místních berberů. Ti zde prodávají rukodělné výrobky, zkameněliny a minerály. Na rozdíl od všech Arabů, se kterými jsme se dosud setkali, jsou k cizincům spíše ostražití, méně komunikativní a udržují si od nich určitý odstup.

opuštěné domyCestou se nám otevírají pěkné výhledy do wádí Nakhr, výšlap končí v opuštěné vesnici. Jako bychom cestovali časem o několik století zpět, domy jsou na stěně kaňonu přilepeny jak vlaštovčí hnízda. Opravdu mohli dřívější obyvatelé vyžít z těchto malých, terasovitých políček? Zpátky musíme stejnou cestou, na výchozím bodě jsme asi po 3 hodinách procházky.

Slunce nad kaňonem začíná pomalu zapadat a je tedy nejvyšší čas vydat se na místo dnešního noclehu. Jedna možnost je wádí Bani Khalid, odkud vychází dvoudenní trek do wádí Tiwi. Na ten jsem však nikoho nenalákal, přejedeme na spaní tedy rovnou do wádí Tiwi. Není to úplně blízko, čeká nás zhruba 400 km. Ale jak je v Ománu pravidlem, krásný asfalt a minimální provoz. Když nejsou písečné jazyky, jezdí se dobře i v noci.

wadi Tiwi

Minule jsme tady spali na jemných štěrkových naplaveninách. Letos asi pršelo o trochu více a místo štěrku tu jsou spíše valouny. Ale jinak je to místo pěkné, jsou tu zavlažovací kanály plné čisté pramenité vody na osobní hygienu, kdo chce, může se i vykoupat v betonové nádrži.

Dnešní den byl zase výživný, usínám okamžitě.

Napsat komentář