Hrajeme badminton s Filipínci

Dnes je pátek, sváteční den pro muslimy. Od toho se bude odvíjet většina dnešních zážitků.

neutajený tajnýSnídáme na předměstí Salalahu v obyčejné pákistánské restauraci. Jediným hostem je místní Ománec, který pro nás okamžitě organizuje venkovní posezení. Čaj si prý nemáme dávat, jeho manželka pro nás navaří lepší. A opravdu, za chvíli je zpátky s konvicí výborného čaje. Dozvídáme se, že jeho hlavním zaměstnáním je vysedávat v téhle restauraci, pozorovat okolí a dbát na veřejný pořádek. Občas taky chodí dělat tajného bezpečáka do supermarketu. Prý jich je tam až padesát takových.

Tak i kvůli tomuhle je Omán naprosto bezpečná země. I když mě mí poddaní milují, je potřeba je držet stále pod dohledem, aby náhodou někoho nenapadlo mít nějaké roupy. Ale jinak to byl milý chlapík, zejména potom, co za nás za všechny snídani zaplatil.

Pokračujeme do města, chceme najít hotel Al Nasr. Včera jsme si ho předvybrali na jednom rezervačním portálu, dvoulůžkové pokoje za 14 OMR, třílůžkové za 16 OMR, to je jedna z nejvýhodnějších nabídek ve městě. Rezervaci nemáme, uvidíme, jestli se nechá ještě něco usmlouvat na místě. Dalo se, ale dalo to fušku. Nakonec máme dvoulůžáky za 10 OMR (650 Kč) a třílůžáky za 12 OMR (780Kč). Hotel to je podobné kvality jako byl ten první v Emirátech, možná nepatrně lepší. Na přespání bude bohatě stačit.

naši kluci arabštíDopolední program je individuální, většina lidí jde nakupovat na trh. Kvůli zmíněnému pátku je dost krámků zavřených, ale i tak se klukům podaří zakoupit pěkné arabské šátky, holky dávají přednost kadidlu, voňavkám a koření.

Já s Hankou jedeme na převaz. V nemocnici jsme předevčírem dostali dvě adresy klinik, které by měly být otevřené i v pátek. První jsme našli, ale byla zavřená. Druhou se nám ani přes usilovné vyptávání nepodařilo najít. Nezbývalo než znovu navštívit nemocnici a pokorně poprosit o výjimku. Dnešní doktor je muž, černoch, asi ze Súdánu. Hance se líbil, mně ne. Chvíli prskal, ale nakonec pověřil sestřičku, zase jinou Filipínku, aby Hance zranění převázala. Sám na něj hodil jedno oko, zahuhlal, že se to dobře hojí a byli jsme venku. Všechno zase zdarma!

Se zbytkem party se potkáváme na hotelu, jdeme společně na oběd. Je poledne, na ulicích pustoprázdno, všechny restaurace zavřené. Až potkáme mladíka, který nese kastrůlky, máme ho následovat. Dovede nás k restauraci, na zamčené dveře zaťuká smluvený signál a jsme vpuštěni. Vůbec nechápeme, co se to děje. Až od majitele se dozvídáme, že je před Velkou páteční modlitbou a všechny restaurace a obchody musí být zavřené, jinak prý hrozí vysoká pokuta či jiné sankce, za opakovaný prohřešek prý zrušení licence a vyhoštění. Ale prodat 12 obědů navíc se hodí, tak nás usazuje stranou, znovu zamkne a přes výlohu zatahuje těžký závěs. Jíme a máme pocit ilegální činnosti. Takhle nějak to tady musí vypadat během Ramadánu po celý měsíc. To by rozhodně nebyla nejvhodnější doba na cestování.

Po skončení modlitby majitel znovu otevře, do restaurace se začínají trousit místní obyvatelé a vyzvedávají si kastrůlky s připraveným jídlem. Nikdo nejí uvnitř, všichni spěchají s jídlem domů za svými rodinami. Jídlo tady bylo nadprůměrně dobré a tak majiteli slibujeme, že se mu za jeho laskavost odměníme ještě jednou návštěvou na večeři.

S místním filipínským badmintonovým klubem máme na odpoledne domluvený mezinárodní přátelský zápas. Filipínci to vzali opravdu vážně, už několik týdnů před zápasem visela na jejich facebookovém profilu upoutávka na tuto událost. Věděli jste, že filipínská a česká vlajka jsou si hodně podobné?

Musím se přiznat, že k domluvení tohoto badmintonového utkání mně vedla nejen moje vášeň k tomuto sportu, ale i úvaha, že Filipínci jako křesťané požívají v Ománu jistých výsad co se týče možností nákupu a konzumace alkoholu. Moje úvaha se ukázala jako správná, ale o tom později.

znak RAFO (Royal Airforce Omani)Nakonec jedeme na badminton pouze tři, já, Mirek a Honza. S Katkou jsem počítal do smíšené čtyřhry, ale trénovala před expedicí tak vehementně, že si přivodila zánět šlachy v lokti. Tak uvidíme, zda nám Filipínci půjčí do mixu svoje hráčky. Všichni máme smíšené pocity, jestli jsme si neukousli příliš velké sousto, jestli není příliš troufalé se s Filipínci utkat v jejich národním sportu. Naše obavy se znásobí po setkání s našimi protihráči u KFC, jsou výrazně mladší a šlachovití, ti budou po kurtu jezdit jako motorové myši. Společně přijíždíme do klubu Ománského královského letectva, kde mají kromě jiných sportovišť i badmintonovou halu.

Při rozehrávce naše soupeře bedlivě pozorujeme zkušenýma očima a říkáme si, to půjde, o tolik lepší nebudou. Budeme hrát čtyřhry, smíšenou čtyřhru a dvouhry. Mirek je do badmintonu ještě větší blázen než já a tak se hlásí do čtyřhry se mnou i s Honzou. A v singlu nám do optimálního počtu chybí ještě jeden hráč a tak se přihlašuje jak do spodní, tak i horní části pavouka. Takže teoreticky se může ve finále utkat sám se sebou.

čtyřhra

Opravdu to nebyl žádný propadák. Všechny debly jsme sice prohráli, ale velmi těsně a hodně dobře jsme si zahráli. Věřím, že pokud bychom hráli v našich domácích podmínkách, výsledek by mohl být opačný. V singlu Honza sice prohrává, ale já i Mirek své soupeře v prvním kole porážíme, skalp víceprezidenta klubu Conrada Malixiho (v úplně jiné věkové i váhové kategorii) byl pro mě cenný.

Ale protože, stejně jako Jaromír Jágr, znám svoje tělo a vím co potřebuje, další zápasy skrečuju. Filipínci mají pravdu, “Peter exhausted his battery”, moje baterky jsou teď už úplně vybité. Betonový kurt není pro moje kolena a kyčle nic moc a nemůžu se úplně vyřídit, do konce expedice musím nějak fungovat.

Zato Mirek do toho šlape! Takhle dobře jsem ho už dlouho neviděl hrát. Ve spodní polovině pavouka a posléze i ve finále se dvakrát po sobě utkává s prezidentem klubu Armandem del Mundo. V obou zápasech prohraje, ale vždy velmi těsně v koncovce. Poslední set ve finále však už jede jen na endorfin, chytla ho záda a zápas tak dohrává se sebezapřením. Krásné 2. místo pro Mirka v singlu, gratuluju!

smíšená čtyřhra

Jediným zklamáním tak byly jen smíšené čtyřhry, ale v žádném případě ne kvůli úrovni hry. Filipínci tuto disciplínu pojali bohužel jako mix národností a nikoliv jako mix pohlaví. Takže mojím spoluhráčem na kurtu nebyla žádná sličná sestřička, ale Armando.

v rybí restauraciZbytek party strávil odpoledne na výletě v městečku Mirbat, kde je pěkná pevnost, mešita a slušné šnorchlování. Také návštěva rybí restaurace musela být velmi příjemná.

Dnešní aktivitou nabitý den však ještě nekončí. Úspěšné mezistátní utkání se sluší oslavit! Jediný člen filipínského klubu, který vlastní licenci na koupi alkoholu je bohužel zrovna doma na dovolené. V Ománu rozhodně nejsou hospody na každém rohu jako u nás, alkohol se legálně prodává pouze v nejlepších hotelích či na diskotékách. Filipínci nás vezmou do klubu Oasis, který se nachází v přístavu. K hráčům badmintonu se přidává jenom Tonda, ostatní dávají překvapivě přednost před posezením u skleničky další návštěvě bazaru.

Oasis klubOd našeho hotelu jedeme asi 25 km, před vjezdem do areálu přístavu je policejní check-point, policajti kontrolují dokonce i zavazadlový prostor. Po čem jdou nevíme, ale pro muslimy, chtějícími si trochu vyhodit z kopýtka, to nebude nic příjemného. V klubu je nabito, nejhlučnější jsou britští jachtaři. Většina z nich však zanedlouho ztichne a stráví zbytek večera nad záchodovou mísou. Jsou tu ale překvapivě i Ománci s manželkami?, poprvé a naposled vidíme ománské ženy nezahalené a popíjet víno. Konzumace musí probíhat pouze uvnitř klubu, jakékoliv vynášení alkoholu je ilegální.

Alkohol se tu podává pouze k jídlu, tak volíme nějakou obloženou mísu pro všechny a pivo. Jak se dalo čekat, není to žádná láce, naštěstí je za 2 OMR (130 Kč) alespoň jedna pinta (0,56 l) piva. Nealkoholické pivo tady bohužel nevedou, a tak musím jako řidič cucat džus. Conrado, který řídí druhé auto, se však nijak neomezuje a asi tři piva do sebe zlomil. A to nám vypráví, jak za řízení pod vlivem alkoholu následuje okamžitá deportace domů.

Jo, bylo to příjemné posezení s milými lidmi. Slibují, že při příštím utkání se smíšená čtyřhra už bude hrát podle mezinárodních pravidel. Naši kluci dají po dvou pivech, po půlnoci je už načase vyrazit zpět k hotelu, taky zítra nás čeká nabitý den. Filipínci měli štěstí, na výjezdu z areálu přístavu už žádná policejní kontrola nebyla.

zapíjení badmintonu

Napsat komentář