Jak nás pašerák transportoval jako trestance

Přijeli jsme do Zagory a hned jsme pádili na brochettu do ověřené restaurace Marjana, hned naproti mešitě. Následoval jogurtík a kafe, pak přesun do místní džusárny, kde jsme ochutnali různé shaky, nejlepší byla zřejmě kombinace mléko, banán, pomeranč. Jiné mixy typu mléku, avokádo a datle možná zní zajímavě, ale chuťově průměr.

Odstraňujeme strništěJelikož vous pánů bylo jedné velké strniště, nelenili jsme a všichni jsme nastoupili k místnímu holiči, který nás projel svou břitvou. Skočili jsme taky na net, já datloval deník, který si právě čtete, nakoupili jsme jídlo a pádili na autobusák, odkud nám měl jet bus směrem Agdz…

Jenomže, při procházení naší oblíbené restaurace nás odchytil její majitel, se kterým jsem před tím šprýmoval a snažil se prodat Aishu (padla zatím nejlepší nabídka, 5 000 velbloudů), a nabídl nám další shaky a čaj na účet podniku, no tak jsme neodmítli. Tímto zdržením, jsme se na autobusák dostali mezi 8-9 a do Agdz právě odjížděl poslední autobus, který byl bohužel plný. Jeden z řidičů uměl trochu anglicky a tak jsme s nim vyjednali, že ty 2 hodiny budeme stát na schůdkách uprostřed autobusu.

V průběhu cesty nás průběžně chodil „kontrolovat“, hrál si na takového pašeráka lidí, protože furt mlel „police, police“, krčil se, když se intenzita okolních světel zvyšovala, no prostě fraška největší. My jsme se tomu smáli a hráli jsme si na trestance, které někam nelegálně transportujou. Aisha nahrála kus naší konverzace na telefon, tak snad to tady brzy hodí :-)

V Agdz jsme byli před půlnocí a šli hned do palmového háje, kde jsme se na noc utábořili pod širákem. Ráno nás vzbudily pohyby žen, které ze země sbíraly datle a sem tam nás pozorovaly, než jsme se tedy po ranní očistě přesunuli do centra městečka.

Dali jsme si kafe a datle a rozhodovali, co dál. Měli jsme namířeno do Taty, avšak špatné dopravní spojení, vzdálenost cca 200km a hlavně velká potřeba účastníků expedice si po náročném Atlasu a Sahaře odpočinout, rozhodli  jsme se jet do Essaouiry u Atlantického oceánu na zasloužený odpočinek.

Z Agdz jsme však propásli ranní busy a jediný způsob jak se dostat do Quarzazat byly společné taxíky, cena 50 dirhamů za osobu za cca 60 km. Na tuto cenu jsme nechtěli přistoupit, protože byla hodně vyšroubovaná, trucovali jsme asi hodinu, ale bohužel, byli jsme ve vyjednávací nevýhodě, protože byl konec svátků, velká poptávka se navrátit do měst, taxikáři drželi při sobě a ani místní nejeli za menší peníz (2 maročtí kluci tam stáli s náma, snažili se dostat do Marrakéše do školy, ale tolik peněz na taxík nechtěli dát, tak tam čekali na večerní bus, nebo na jiné levné dopravní zjevení, nebo tam možná čekají dodnes).

Nakonec jsme podlehli a onu cenu zaplatili (Aisha byla docela zklamaná, že tuto vyjednávací bitvu prohrála). V Quarzazat jsme měli 1,5h čas, než nám jel bus do Marrakéše ve 14h, tak jsme si dali k obědu super sendvič se zeleninou, lilkem a vajíčkem. Cestou do Marakéše jsme se v buse rozhodli, že dnes do Essaouiry se nám už nechce jet a že přespíme v našem hotýlku v Marrakéši. Ten měl bohužel plno, ale milý recepční nás hodil do hotýlku naproti za stejnou cenu, i když ten druhý byl dražší. Tak k oceánu se podíváme až zítra.

Napsat komentář