Koupel v horkých pramenech a jízda na slonovi

Nemýlili jsme se. Ráno byla klendra jak cyp. Taky že když jsme odlepili oční víčka, místní už seděli venku u ohně. Brzo tam jsme s nimi a čekáme na snídani. S tou to mysleli dobře a chtěli nám udělat francouzské toasty (prostě chleba ve vajíčku) jako evropskou specialitku, ale toasty byly neskutečně nasáklé olejem a tak jsme jich moc nesnědli. Zato meloun byl výborný jako ostatně pokaždé tady v Thajsku.

IMG_1931

IMG_2770Uděláme si skupinové fotky s místními a vyrážíme na dnešní závěrečnou část treku, kterému se ani nedá říci už trek. Jdeme 20 minut do vedlejší vesnice, kde na nás čekají horké prameny. Už z dálky větřím síru. Naložíme se na hodinku do venkovního bazénu, kde jsme skoro sami a relaxujeme. Oňa nám předcvičuje vodní aerobik, ale zapojil se snad jen Dan. Horké prameny zde mají 87°C a o kousek dál tu běží byznys „uvař si své vajíčko“. Když jsme se vykoupali a byli připraveni na další adventure, šli jsme k řece, kam pro nás přijela loďka a odvezla nás ke slonímu kempu dál po řece.

Hned po výstupu jsme každý vyfasovali pytlík s banánovými stvoly, asi sloní mňamka a mohli jsme si slony krmit, jak jsme chtěli. To byla pochopitelně ideální příležitost k pořízení nových profilovek na Facebook :) Po krmení si skupinka sedla na kafčo a my s Danem běhali sem a tam s foťáky a snažili se pořídit tu nejhezčí fotku.

IMG_2890

A jedeme! Dostala se na nás řada a jdeme na třímetrovou věž, ze které budeme usazováni do sedla těchto majestátných zvířat. Na to, abychom dojeli ve zdraví z rohu věže dohlížel i Ježíš Kristus (ti misionáři se dostanou fakt všude). Jede se ve dvojcích – já a Oňa, Peťa a Klárka, Dan a Dia a Jurek s Lenkou. Míříme rovnou k řece, vodu mají sloni do půli těla a všichni si to moc užíváme! Míjíme miniobchod dětí, kde si můžeme dokoupit krmení pro slony a chvíli po tom ceduli „Big snake here“. To mě jako milovníka hadů nenechalo jen tak klidného a budu to muset jít pak prozkoumat. Vracíme se zpátky po silnici a ta půlhodina byla tak akorát.

Čeká nás oběd v místní kuchyni, který jak se později ukázalo nebyl úplně nejčerstvější a někteří z nás to odnesli lehkou nevolností. Po vepřovém s rýží se chceme jít podívat na ty velké hady, kolem kterých jsme jeli na slonech.

IMG_2907Mají tam v kleci velkou krajtu tmavou, která může mít dobrých pět metrů, ale zrovna se svléká a nevypadá nejlépe. Radši si nechám udělat fotku s menší krajtou, která je opravdu fešanda. Jen tak na okraj – hadi nejsou slizký, jejich šupiny se lesknou, protože jsou suché. Usmlouvám cenu za fotku ze stovky na 70 bátů a jde se na věc. Dan a Jurek mi dělají vrchní fotografy. Nakonec si role obrátíme a Dan si hada vezme taky a fotím ho já.

Ve vedlejším suvenýr shopu se Danovi zalíbila velký dýmka a světe div se, tohle je přesně ten typ suvenýru, který si odtud chtěl přivézt. Paní prodavačka je ale poměrně nekompromisní – z původní ceny 1500 bátů jsme ji nedokázali dostat níž než na 1300 bátů. Ale Dan i ona jsou spokojení a to je důležité :)

Tímto nám končí náš třídenní trek. Zaplatili jsme za něj 2900 bátů (po drobném smlouvání) a to především proto, že jsme byli velká skupina. Pro jednotlivce by byla cena 4500 bátů. Ayo byl skvělý průvodce a všichni jsme se s ním propojili na Facebooku, ten pronikl i do horské džungle severního Thajska. Pro některé byla tohle nejlepší část celé expedice, protože jsme viděli něco úplně nového a naučili se, že džungle dá člověku vše, co potřebuje k přežití. Jen vědět, kde hledat :)

IMG_1932Taxíkem nás odvezli do jejich officu v Chiang Rai, kde jsme nabrali zbytek našich věcí, ale neměli dostatek pokojů na ubytování, tak jsme se nechali odvézt do centra Chiang Rai. Cestou jsme s Jurkem z taxi obvolávali guesthousy podle Lonely planet, ale nic pro osm lidí. Nakonec jsme zakempili před jedním a Jurek se vydal po okolí. Za půl hodinu se vrátil s tím, že něco našel, tak jdeme. S černými odpadkovými pytli vypadáme možná lehce prapodivně, ale co už. Guesthouse je v pohodě, tak se ubytujeme do dvoulůžáků po 250 bátech za pokoj.

Večer vyrazíme na noční trh, ale mně i Jurkovi není dobře od žaludku, tak si ani nic kromě koly nedáváme, přestože jídelní náměstíčko vypadá náramně. Ale ostatní hodují jako obvykle a z toho máme radost. Dále nás potěšilo, že jsme opět narazili na barmské kuřivo, tentokrát s cenovkou 25 bátů, tak jsme vzali rovnou po dvou balíčcích.

Večer v guesthousu někteří dohání lehkou závislost na internetu, který v džungli překvapivě nebyl.

Napsat komentář