Tento den byl busy. Vstávám v 8h, jdu na hlavní ulici, půjčuju si motorku za 200 bátů na den a objednávám dalších pár kusů na 10h, protože dneska máme v plánu jet na motorkách do 65 km vzdáleného národního parku Erawan prozkoumat vodopády a přírodní bazény. Protože v motorce není benzín musím jet ihned na benzínku, která je však uzavřená, nemají benzín. Nikde poblíž nevidím další a nechci riskovat, že při hledání pumpy zůstanu o suchu a tak se radějí vrátím do půjčovny kde získávám instrukce. OK, benzín mám, tedy svištím do centra města na autobusák, kde na dnešní večer kupuju ze společného banku přímé VIP jízdenky z Kanchanaburi do Chiang Mai [Čjang Maj], nějakých 700 km za 600 bátů. Docela mě ten spoj potěšil, protože kdysi přímá linka neexistovala.

IMG_2471V místní nudlárně hodím do sebe nudlovou polévku a jedu zpátky do guesthousu si sbalit věci tak jak všichni ostatní. Bágly necháváme na recepci hotýlku, bereme si jen to nejnutnější, plavky a ručník, a vyzvedáváme dalších 5 motorek. Já vezu Di, Johnny Oňu, Klárka, Lenka, Dan a Petr jedou sami. Někteří řídí skútr poprvé a tak jedeme raději pomalu, nějakých 40-50 km/h. Do Erawanu přijíždíme až po obědě na místním trhu kolem 13 h. Máme tak 3 hodiny na prozkoumání všech vodopádů, avšak ty jsou tak krásné, že bychom si tu dovedli představit zůstat o jednu až dvě hodiny více. Procházíme se, fotíme, dovádíme, koupeme se v přírodních bazénech s křišťálově čistou vodou, necháváme si ožužlávat mrtvou kůži rybičkama, které tam plavou 🙂 Naprostá pohoda. Johnny s Danem byli v sedmém nebi z nepřeberného množství fotografických příležitostí. Pro některé to byl jeden z nejkrásnějších zážitků expedice.

20140110_134739

Kolem čtvrté odpoledne se však musíme vrátit zpátky do Kanchanaburi, vyzvednout bágly a pospíchat na autobus, který odjíždí v 19 h. Do hotýlku přijíždíme kolem 18h, dáváme rychlou sprchu, bereme bágly a na hlavní ulici sháníme taxíka na autobusák, nic však nejede. Ptám se v půjčovně motorek, zda by nám pomohli nějakého sehnat, že máme docela naspěch a kluci přicházejí s následující variantou. Mají dvě motorky, ke kterým je místo sajtkáry z boku svařena pojízdná konstrukce s lavičkou, na které se dá sedět. Dle nás je tam místa pro dvě osoby, avšak místní kluci říkají, že je to akorát pro nás: čtyři v jednom vozítku a čtyři v druhém. Tak to prubnem. Řidič sedí na motorce, já sedím bočně za ním, Lenka, Petr a Dan sedí v tom vozítku na lavici nebo na trubkové konstrukci a všichni se silně držíme za ruce, pač se není čeho chytit. Držíme se fest, jinak by někdo z nás vypadl. Druhá posádka je na tom podobně, ale sedí.

IMG_2440

Vyražíme pomalu ale jistě, Dan nahlas počítá nosnost těch svařených trubek. Naše zátěž činí kolem půl tuny a tak není divu, že motorka funí. Čekáme, kdy trubky, kolo nebo pneumatika našeho vozíku prasne. Všichni kolem na nás čumí jako bychom spadli z vesmíru. Po deseti minutách bezpečně pomalé jízdy přijíždíme k autobusu, platíme klukům 20 bátů za osobu za ten jedinečný a bezpečný dopravní prostředek, dáváme bágly do útrob autobusu a jdeme sehnat něco k večeři, máme na to 20 minut. Pro většinu je volba je jasná, hned vedle dělají místní specialitu – omeletu se slávkami, ostatní prahnou po kuřecím. Přesně v sedm vyrážíme směr Chiang Mai, kam máme přijet brzy ráno.

Napsat komentář