Na jezeru Inle

Dnes nás čeká celodenní projížďka po jezeru Inle. Lucián se necítí dobře a zůstává na hotelu, zatímco my už v 7,30 ráno jdeme s řidičem do říčního přístavu. Všichni jsme se nalodili na úzkou, ale dlouhou motorovou loďku a překvapilo nás, že ještě než jsme vypluli na samotné jezero, tak jsme zastavili u nějakého domku, kde náš řidič asi čtvrt hodiny šteloval něco na motoru, ale nakonec jsme odjeli. Ne na dlouho…

20150307 08,57 - jezero Inle, Barma

Loďka letí po vlnkách, chladný vítr se nám zařezává pod kůži a hned vidíme typického rybáře s velkým proutěným kůželovitým košem na ryby v jeho póze. Fotíme jak o život, ale jakmile si jede k naší loďce pro bakšiš za pózu, tak je jasné, že tomuto šaškovi (ne rybářovi) u nás pšenka nepokvete.

Okolí jezera je celé pod oparem, slunce se stále ještě schovává za okolními horami a my se jen pomalu zahříváme na „provozní teplotu“. Ale jsme na tom líp než náš motor. Jedeme, jedeme a najednou ticho. Motor přestal fungovat a naše kocábka stojí uprostřed jezera a nikde nikdo. Chvíli to bylo fajn, ale nebylo tu ani co fotit, protože kolem nás nebylo vůbec nic. Náš kapitán volá a za půl hodinu přijíždí jiná loďka, na kterou přeskáčeme a zase pokračujeme dál.

20150307 10,04 - jezero Inle, Barma-2

Plovoucí zahrady

A co vše jsme navštívili? Začalo to plovoucími zahradami, kde místní pěstují různé plodiny. Ale aby jim plovoucí záhon neodjel pryč, je připíchnutý k zemi bambusovou tyčí.

Sem tam stojí dřevěný domek na kuřích nožkách. Důvodem je, že během období dešťů zde voda stoupá až o několik metrů. K našemu mírnému překvapení tady nejsou ani žádní komáři a to razantně snižuje riziko nákazy malárií, jejíž riziko nakažení v Barmě je obecně jedno z deseti nejvyšších na světě.

Místní žijí velice skromně a jestli se jim něco nedá upřít, tak je čistotnost. Když projíždíme malými vesničkami, tak nejčastěji se lidé věnují těmto dvěma činnostem: mytí sama sebe či praní oblečení.

Ale to už parkujeme a jdeme se podívat na místní trh. Jen tu jsme kvůli zdržení s lodí pozdě a většina místních svoje obyčejné stánky už zabalila a zůstaly tu jen ty pro turisty. Kousek od trhu na kopečku je chrám, tak se tam jdeme projít, kdo chce stihne nakoupit na trhu suvenýry a s Hankou se kamarádíme s psíkem u pagod a dáváme mu napít.

20150307 16,16 - jezero Inle, BarmaDalší zastávkou je tkalcovská dílna. Samozřejmě že taková určená turistům, venku nápis v angličtině a uvnitř stejně mluvící průvodkyně manufakturou. Seznámila nás s typickou látkou lotus, která se získává ze stébel rostliny, viděli jsme celý proces tkaní na tradičních tkalcovských stavech a na konci jsme měli možnost si koupit hotové výrobky za nepříliš nízkou cenu.

Byly tu také ženy kmene Padaung, které jsou známé pod přezdívkou dlouhokrké ženy a mají na krku nasazené mosazné kroužky, které opticky krk prodlužují. Ve skutečnosti ale pod jejich tíhou jen padá ramenní klenba. Příslušnost ke kmenu jsme ale věřili jen nejstarší ženě, obě mladé byly dle nás jen nastrčené.

V manufaktuře na výrobu barmských doutníčků jsme pozorovali, jak to dívkám jde od ruky. Jeden doutník zvládnou vyrobit za nějakých dvacet sekund a takhle jedou celý den. Poprvé se zde setkáváme i se sladkou verzí doutníčků.

Na oběd jsme prosili našeho řidiče, aby nás nebral do turistických restaurací na jezeře, ale do takové, kam by šel i sám na jídlo. Nakonec jsme stejně skončili v takové, kde jsme se úplně neviděli, ale možná, že nižší třídu tady už nemají :)

20150307 17,46 - jezero Inle, BarmaSluníčko už pálí o sto šest a na ranní pocit zimy jsme všichni spolehlivě zapomněli. Odpoledne nás čeká ještě návštěva manufaktury na opracování stříbra a návštěva jednoho místního trhu. Vracíme se zpátky před západem slunce. Zaplatíme pouhých 20 dolarů za celý den. Všichni dohromady.

Projížďka byla hezká, ale shodujeme se, že nám trochu vadilo, jak to bylo komerčně pojaté a že bychom příště radši zaplatili víc (abychom kapitánovi kompenzovali ušlé zisky z provizí za naše nákupy v manufakturách) a poprosili ho, aby nás vzal do autentických dílen, kde třeba lidi neumí anglicky, ale je to opravdový originál.

Večeříme v čínské restauraci, na kterou narazil den předtím Lucián a i přestože jsme chtěli odjet už dnes nočním busem do Mandalaye, pojedeme zítra přes den minibusem za 15 dolarů na osobu. Dnes už nebyl dostatek volných míst.

4 komentáře
  1. Vydařené zápisky, ať se daří.

  2. Díky Pavle! Jsem rád, že se Ti naše expediční zápisky líbí :)

  3. Hezké! Rozumím tomu dobře, že jste byli v Barmě v červenci? Počasí bylo snesitelný, nepršelo moc? Díky.

    • Jsem rád, že se líbilo. Kdepak červenec, byli jsme tam v březnu na konci období sucha.

Napsat komentář