Po deváté jsme měli sraz před naším Moby Dickem s ostatními a domlouvali jsme, co podnikneme. Punk s Matesem při vyhlídkách na déšť raději vyrazí zpátky do Kanady a připojuje se k nim i Andy s Matějem. Nechce se jim z Aljašky domů, tak jim Jurek přebookoval letenky a poletí až za další dva týdny.

2014-09-13 at 10-41-24

My ostatní jsme dneska chtěli jet do Girdwoodu, který je necelou hodinu jízdy od Anchorage, ale změnili jsme plán. Déšť ze včera se přesouvá právě ke Girdwoodu a tak by nebylo dvakrát moudré znovu zmoknout tam, proto tu ještě den zůstaneme a vyrazíme na trek. Nakonec po poradě s Johnnym z hostelu volíme Lost Lake trail, který má cca 12 km k prvnímu jezeru.

Rozloučíme se s klukama, vytaháme si věci z auta a jdeme se sbalit. Trek začíná na 7. míli silnice ze Sewardu, tak jdeme podél silnice a zkoušíme někoho stopnout. Iva se Zdeňkem jdou 500 metrů před námi a my s Pavlou a Šimonem si držíme odstup, abychom nevypadali jako jedna velká skupina a jednodušeji nám někdo zastavil. To zafungovalo a za několik desítek minut stojíme všichni společně na začátku treku.

2014-09-13 at 12-27-55

U jednoho domku u silnice se dohodneme, že si u nich Pavla nechá pár věcí, které teď nebude potřebovat, aby odlehčila batoh. Zapíšeme se do registrační tabulky treku na parkovišti a hned nás čeká brodění říčky. Už nás to nechává klidnými, tak se zujeme a přejdeme potok. Šimon dopíjí ranní pivko a zkouší alternativní způsob – boty si dá do igelitových pytlíků z obchodu. Fungovalo by to, kdyby ten jeden špatně neutáhl… 🙂

Jdeme do kopce po cestě uprostřed lesa. Vyhlížíme medvědy a spreje proti nim máme připravené na bederním pásu, aby byly rychle k dispozici, kdyby náhodou… Z dálky k nám doléhá burácení řeky. Stále se přibližuje, až se nám odkryje vodopád, který teče přes naši stezku. V první chvíli mi prolétne hlavou, že nám trek tady skončil, ale když Šimon důkladně prozkoumal terén a říkal, že to je úplně v pohodě, tak jsme se shodli, že to překonáme. Tak opět sundat boty a hodit je na druhou stranu, rozepnout prsní a bederní pásy na batohu a opatrně našlapovat na kameny v ledové vodě. Za půl minuty byl člověk na druhé straně, proti včerejšímu přelézání klády tohle byla pohoda.

Jak pokračujeme dál, vycházíme nad les a začíná nás doprovázet i slunce. Jdeme jen v triku, protože nás zahřívá pohyb a stále šlapeme nahoru. Vlastně skoro celý trek je do kopce – 10 km a jen poslední dva bude sestup k níže položenému Ztracenému jezeru.

Postupně se nám z levé strany otevírá pohled na vysoké kopce, které od nás dělí hluboké údolí, kudy si hledá cestu divoká řeka, jejíž občasný řev se donese až k nám. Jak pokračujeme v cestě, zjevuje se nám scénické panorama i na pravé straně – zasněžené vrcholky hor nebo vykukující ledovce symbolizují protipól zeleným kopcům na druhé straně.

2014-09-13 at 16-12-45

Čas od času si dáme pauzu, zbaštíme něco sladkého na doplnění energie a když se po třech hodinách dostaneme do nejvyššího místa treku, dohlédneme dokonce až na Pacifik v zálivu Resurrection. Už vidíme modré jezero zasazené mezi kopci a to nás táhne stále kupředu. Únava jako kdyby neexistovala, vidina brzkého konce a teplého jídla je lákavější.

2014-09-13 at 16-59-51

U jezera už jsme, teď ale ještě najít místo ke stanování. Minulé dny pršelo a tak je země mnohdy silně podmáčená, ale po půl hodině najdeme vhodné místo přesně na dva stany a dokonce i trochu v závětří. Posbíranými kameny z okolí stany pořádně ukotvíme a můžeme se zabydlet a najíst. Večer hrajeme prší a u toho dopijeme láhev rumu. Jdeme spát opět relativně brzo, abychom zítra byli čilí a do oběda byli zpátky u silnice.

Napsat komentář