Na nejkrásnější pláži Thajska

Dnešní plán je navštívit jednu z nejkrásnějších pláží Thajska – Railey beach. Balíme se na jednodenní výlet a cestou k moři posnídáme u stánků s ovocem – ananas, meloun nebo pomelo. Vše čerstvé a poměrně levné.

Jurek skočí koupit lístky, zatímco čekáme u moře plné kotvících typických loděk s dlouhou přídí (angl. long boat). Za chvilku se Jurek vrací a máme číslo loďky, ke které jít. Nasedáme a jedeme jenom my. Za 150 bátů nás odveze na 15 minut vzdálený ostrov, z jehož druhé strany ja ona slavná pláž. Sluníčko už pálí a všude kolem nás z moře vykukují obrovské vápencové masívy, které jsou pro oblast Krabi tolik typické a které mu dodávají jeho nezapomenutelnou atmosféru.

20131207_154604Jdeme asi půlhoďky než dojdeme na Railey beach, procházíme kolem vysokých skal s jeskyněmi, které jsou jednou z atrakcí ostrovů pro horolezce. Pláž je hodně dlouhá a turistů tady opravdu málo není, ale je zde i poměrně velké množství Thajců, což situaci vylepšuje. Podél pláže kotví loďky, ze kterých se prodává jídlo a pití a překvapivě za vcelku rozumné ceny (tři jarní závitky za 70 bátů).

Našli jsme si zhruba uprostřed pláže klidné místo poblíž stromů, v jejichž stínu jsme se mohli schovat. Moře je krásně čisté a hned před námi je impozantní vápencový útvar tyčící se až někam k 50 metrům, který se stal ikonou pláže. Voda je klidná a příjemně teplá. Jediná lehce otravná věc je vítr, který fouká od moře a který máme doslova všude.

20140118_122519Několikrát nás navštívily paní nabízející své služby, samozřejmě masáže. Na oficiálním ceníku měli 500 bátů za hodinu, ale nakonec jsme cenu poměrně snadno snížili na 150 bátů za 45 minut. Holky si dopřávaly uvolnění přímo na Railey beach ve stínu stromů a chvíli po obědě jsme se přesunuli na začátek pláže, kde nefoukalo. Měli jsme písku už plné… no, všechno.

Moc si to všichni užívají a vychutnávají odpočinek na takovém krásném místě. Určitě to bude jedno z těch míst, na které si všichni vzpomeneme, až budeme sedět za pár týdnů v práci. Jen já jsem si to tolik neužil a potýkal se s nepříjemnou teplotou u začínající angíny, tak jsem zůstal zalezlý ve stínu a vzpomínal na chladnější sever.

20140118_131544

S Danem jsme sem přijeli vybaveni ve fotografické „plné polní“ doufaje, že budeme moci vyfotit nějaký pěkný západ slunce, ale obloha nenaznačovala, že by se mělo odehrávat barevné drama a vypadalo to na nudný západ pod oparem, který nás nelákal. Rozhodli jsme se tak odjet s ostatními kolem páté a na západ nečekat, což se nakonec ukázalo jako správné rozhodnutí.

Na guesthousu jsme si pak odpočinuli a večer ostatní vyrazili do ulic za jídlem a zábavou. To mám jen z doslechu, já zůstal ležet s pytlíkem mražené zeleniny na hlavě, kterou mi holky přinesly. Dan mi pak k večeři donesl nějaké ovoce a já se tak kurýroval. Mrzelo mě, že se nemůžu připojit na večerní posezení, protože všichni vypadali moc spokojeně a vesele a evidentně zase vládla skvělá nálada. Ale holt ne každý den je posvícení.

Napsat komentář