Michal "Punk" Šrajer

Spokojený Punk na Aljašce

Michal moc neslyší na svoje jméno, protože většina lidí mu říká Punk nebo Punki. Pochází to z dob jeho mládí, kdy nalezl zalíbení v punkrockové hudbě. Po vojně neváhal založit punkovou kapelu (která mimochodem hraje dodnes) a jak to tak vypadá, s punkovou písní na rtech asi i umře. Nemusíte se však bát, v horách není moc elektřina a tak vás rozhodně nebude obtěžovat líbivými melodiemi kapely Exploited.

V roce 2005 se rozhodl opustit rodnou hroudu a vyjet na rok nebo maximálně na dva do Anglie. Z dvou let se však zničehonic stalo dvanáct a domů se ještě nechystá. V Anglii vystřídal mnoho prací od práce na stavbě přes au pair, trhače jablek až po práci domácího ošetřovatele. Je tak plný příběhů z této velmi neobvyklé práce, které jistě pobaví nejednoho posluchače. Navíc, díky práci pečovatele, která mu vždy dávala dostatek volného času, měl jedinečnou příležitost několikrát do roka roztočit glóbus, zapíchnou někam prst a pak jen jednoduše vyrazit.

V horách se cítí nejlépe

Po půlročním pobytu na Novém Zélandu v roce 2009, kde přičichl k dálkovým trekům, vyrazil poprvé do Himalájí, které ho naprosto uchvátily a vrátil se tam ještě dvakrát. Prochodil většinu dálkových tras a zamiloval se do místní přírody, lidí, kultury a velehor. Láska k horám pokračovala dalšími dálkovými pochody v Alpách, na Středním východě, ve Skandinávii či v Severní Americe.

S úsměvem jako vždy. Gruzie.

Také podnikl několika měsíční cestu po oblíbené jihovýchodní Asii a nejvíc se mu líbila bezstarostnost každého dne okořeněného novými dobrodružstvími a nezapomenutelnými zážitky. Zjistil, že není mít potřeba moc peněz, aby se naplnil jeho pravý cestovatelský sen.

Strávil rok v Kanadě, kde najel desítky tisíc kilometrů. Často se ocitl na místech, kde byl dlouhé dny sám. Žil v autě devět měsíců (z toho několik měsíců ve Vancouveru na „punkovišti“, tj. parkovišti), živil se sběrem hub po lesích, počítal medvědy a za rok došel k číslu 55, někdy medvědy vyměnil za bizony a na Yukonu mu přes cestu dokonce přeběhl i pižmoň. Zakusil i jaké to je pracovat v Edmontonu na otevřené demolici, kdy teploty klesaly až k mínus třiceti stupňům.

S Johnnym se potkal poprvé v Norsku v roce 2012. Aniž by se předtím osobně znali, jejich cesty životem se protly v Oslu a pokračovaly s úsměvem a vztyčeným palcem až daleko za norský polární kruh.

V Maroku na Sahaře

Když bychom se vrátili zpátky do roku 2013, zjistili bychom, že Punk byl přímým účastníkem zrodu nápadů o Zirhamii, když s Jurkem a Johnnym seděl na nejvyšší duně v Maroku, společně sledovali zapadající slunce, popíjeli pivko a poslouchal jak ti dva pomalu spřádají plány na vytvoření cestovky a myslel si, že tohle přece nemůže nikdy vyjít…

V roce 2015 doslova ze dne na den posloužil jako záskok za Johnnyho, který z rodinných důvodů nemohl jet na expedici na Island a odprůvodcoval svoji první expedici. O pár měsíců později se jako pomocný průvodce zúčastnil expedice do Gruzie a připojil se k i naší aljašské expedici.

S kámošem rockerem v Indonésii

Punk nemá rád přeplněné turistické atrakce plné Číňanů a Japonců a dělá vše pro to, aby se takovým místům vyhnul. Nicméně chápe, že některé památky jsou tak významné a ojedinělé, že se nedá nic dělat než tam prostě jít. Byl naprosto uchvácen chrámem Angkor Wat v Kambodži.

Mezi jeho největší sny patří jeden z nejdelších treků na světě Appalachian trail na východním pobřeží USA. No a kdyby náhodou zrovna neměl 5 měsíců čas a náladu jít 3500 km, spokojil by se jenom s tisícikilometrovým přechodem Pyrenejí ve Španělsku na trase GR11. Boty má rozhodně dobře prošlápnuté.

Rybaření na Aljašce

Domluví se anglicky a nedělá mu problém pochytit pár slov v místním jazyce, které pak dokáže velkolepě používat – zpravidla k pobavení místních lidí.

Ve zkratce, s batohem na zádech se cítí vždy jako doma a nemá pocit, že by se na tom mělo někdy něco změnit. A závěrem jednu perličku – Punk s sebou na cesty nikdy nevozí ručník. Jak sám říká, proč by se měl tahat se smradlavým kusem hadru, když utřít se může do ledasčeho 🙂

Odprůvodcované expedice

Nepál – 2019

Punki nám byl přidělen poté, co jsme se v hospodě rozhodli – my umírněně sportující kancelářské myši – že pojedem do Nepálu, zkusíme trek do Annapurna Base Campu ve výšce 4130m n.m. a oslovili Zirhamii, aby se postarala. Takže úkol Punki neměl lehký :).
Punki je naprosto pohodový, usměvavý a odolný průvodce, který vše organizoval, byl pro nás vždy v dosahu a povzbuzoval vysílené na trase. Naší starostí bylo jen jít, jíst a spát. Vše ostatní zajistil Punki nebo nepálský průvodce Janak. Bylo to jak expedice s obsluhou.
Jejich péče byla příkladná, do ABC nás dostali všechny!
A tak jsme si díky nim krásně užili atmosféru nepálského treku, bezchybného počasí a pohledů na osmitisícovky kolem.
Pár dní po konci expedice jsme dostali od Punkiho spoustu krásných fotek hor a nás, jak se po nich plazíme – to také stihnul v mezičase, expedice byla i s fotoservisem.
Je to fajn, když s vámi jede někdo, koho to cestování , průvodcování a focení moc baví.

Světlana Roženská

Nový Zéland – 2019

Omán – 2018

Punki je naprosto pohodový chlapík, který se domluví všude a se všemi:-) Fascinovalo mě, jak vždy ochotně vyrážel komunikovat s místními. Jeho bájný klid a odzbrojující úsměv je inspirativní 🙂 Někomu se zdálo, že je až příliš flegmatický, ale mně tento druh průvodcovství vyhovoval a myslím, že je v duchu Zirhamie. Ověřil jsem si, že tento styl výprav za účasti průvodce, pro kterého je cestování vášní a způsobem života, je přesně můj šálek kávy. Těším se na další… 🙂

Josef Bogar

Nepál – březen 2018

Expedice Nepál naprosto splnila má očekávání – aneb jak by řekl náš průvodce Punker, byla jednoduše bájná :). Super zkušenost trekovat v tak vysoké nadmořské výšce, není to sranda a každý vystoupaný metr jde znát a někdy fakt bolí. Oproti tomu takové klesání v Himalájích je také zážitek a člověk je kolikrát překvapen, kolik výškových metrů musí nastoupat (a kolikrát), aby se toho sestupu dočkal :). Výstup na Tserko Ri byl jednoduše zážitek na celý život a snad si po zbytek života uchovám v sobě ten krásný pocit, který zaplavil mé tělo a mysl, když jsem se tam opravdu vyškrábala. Co na tom, že mezitím padla mlha a výhledy v tuto dobu už zmizely v mracích, na tenhle pocit neskutečné radosti a štěstí snad jen tak nezapomenu. Expedice Nepál svedla dohromady skupinu moc fajn lidí a pevně doufám, že to nebylo naposledy, co jsme se potkali. A Punki zaslouží jedničku s hvězdičkou za své průvodcovské služby ;).

Lenka Zákoucká

Punk je průvodce do nepohody, který nezkazí žádnou srandu, vydrží ponocovat, přes den šlapat jak s motorem, pro blaho členů skupiny bude spát v horách pod širákem v případě nedostatku lůžek pod střechou. Ve vysoké nadmořské výšce vás bude hlídat jako oko v hlavě zda nepodléháte výškové nemoci a v jejím případě vás bezpečně dovede zpátky do pohodlí. Bude vaší motivací do dalších cest nejen po Nepálu, ale i jinde po světě. A rozhodně už nikdy nezapomenete na jeho punkozně bajnotrozní slovník 🙂 a chuť do tak typického pro Nepál dhal bhatu, se kterým se vždycky rád podělí (možná budou i domácí buchty od maminky na uvítací sezení). Výprava do Nepálu není rozhodně žádné leháro, budete vyčerpaní nejen z nekonečných kopců, choasu a špíny v Kathmandu, ale zároveň šťastní z nepopsatelné atmosféry hor, vesniček a jejích obyvatel a ze svých horských výkonů.

Veronika Balcarová

Island – červen 2015

V roku 2015 som sa zúčastnil foto expedície Island so Zirhamiou. Sprievodcom nám bol bájny Punk táta ? Zo začiatku som si vravel, čo to je za týpka s prezívkou Punk táta. Ale po pár dňoch bolo jasné, že to bude týpek s mojou krvnou skupinou. A tak aj bolo. Precestoval kus sveta ako Kanada, Azia, UK, CZ a jeho sprievodcovské skúsenosti a zážitsky jak zo života, tak iných expedícií boli veľmi prínosné. Je to človek, na ktorého sa dá určite spoľahnúť a na ktorého určite nezabudnete. Dodnes som s Punk tátom v kontakte a naše kamarátstvo stále pretrváva.

Peter Švacho

Punka jsem poznala na letišti asi tři hodiny před odletem na naši expedici na Island a tak jsem vůbec netušila co od něj čekat. Po prvním zahřívacím-seznamovacím kole slivovice mi ale bylo jasný, že když už nic jinýho, tak to bude minimálně výprava na pohodu… A nepletla jsem se, dva a půl týdne bylo o zábavu postaráno! 🙂 Punk procestoval velkou část světa a tak kromě toho, že spoustu míst zná z vlastní zkušenosti a ukáže vám je pěkně „po svym“, má vždycky v záloze nějakou bájnou historku nebo zážitek a nudit se s ním rozhodně nebudete! Strašně ráda na naši cestu vzpomínám, na návštěvy islandských koupališť a jízdy na tobogánu, na metaxovo-toaleťákovou párty na záchodcích v kempu pod NP Skaftafell. jak jsme vařili vajíčka v sirné páře u Námafjallu a pozorovali asijské cupitáky, na dlouhé cesty po islandských silnicích s Horkýže Slíže když venku sněžilo nebo jak jsme prozkoumávali neznámou bájnou jeskyni do jejích zledovatělých útrob po kluzkých kamenech jen za svitu baterky… 🙂 Rozhodně nečekejte „klasického průvodce“, Punk vám samozřejmě ukáže všechny místa, která stojí za vidění, je na něj spolehnutí a zařídí bez problémů všechno, co budete chtít a bude to v jeho silách, ale expedice s ním budou vždycky unikátí, protože je to osobitý, upřímný a bezprostřední člověk s hodně svérázným přístupem k životu a to je dobře, protože o to víc jsou cesty s ním nezapomenutelné a hlavně jsou prostě tak trochu na punk! 😉

Šárka Růžičková

Michal „Punk“ Šrajer