Plážový den

loučení s velbloudyJardovi se včera v Hypermarketu Lulu podařilo konečně zakoupit plynovou kartuši. Tedy abych byl přesný, úspěšný byl jen z poloviny, šroubovací neměli a tak musel koupit propichovací i s novým vařičem. Nemusíme tak už spoléhat jen na naše atrapy na pevný líh. Po ránu se s námi přišlo rozloučit i včerejší stádo velbloudů. Dnes pojedeme směrem k jemenské hranici, první zastávkou bude Mughsayl beach.

Mughsayl beach je oblíbené piknikovací místo obyvatelů Salalahu. Pláž dlouhou asi 6 km rozděluje khor (ústí trvale vodnatého wádí do moře) na dvě části s rozdílným charakterem. Khor je vyhledáván ornitology, vyskytuje se tu obvykle mnoho druhů vodního ptactva. V době naší návštěvy bylo vody pomálu, tak jsme ptáků mnoho neviděli.

městská pláž

V části blíže k městu je parkoviště a piknikové altány, je to spíš taková upravená městská pláž. Druhá část je divoká, plynule přechází do vápencových útesů. Na ostrohu se nachází Marneef cave, což ale není, jak by jméno napovídalo, jeskyně, ale pouze velký skalní převis. Před ním jsou hojně navštěvované blow holes, otvory v pórézním útesu kryté mříží, ze kterých při přílivu nebo rozbouřeném moři hlavně v období letního monzunu vystřikují až 30 m vysoké gejzíry mořské vody.

plážová idylkaNyní je však odliv, blow holes nefachčí a tak dáváme koupačku, slunění, relax. Kluci si jdou zaběhat na pláži. Teplota vody je osvěžující, naštěstí to není úplné kafe. Ke slovu přišlo i Honzovo frisbee. Prostě idylka na liduprázdné pláži.

Po dalších 10 km mám souřadnice odbočky na Secret beach, vydáváme se pěšky ale opačným směrem a v takovém horku se nám nikomu nechce tuhle plážičku hledat. Tak snad na příští expedici budeme mít více štěstí.

Tak pokračujeme k Fazayah beach. Má to být jedna z nekrásnějších pláží v Ománu. Projedeme serpentiny a hned za nimi nalézáme odbočku na prašnou cestu. Tady se doporučuje mít auto s pohonem 4×4, ale před námi to dali jiní i v o dost slabších osobácích než máme my. Cesta se výrazně svažuje, některé úseky mají už dost značný sklon, to nám ale větší problémy nečiní. I v automatu se dá zařadit převodový stupeň D1 a využívat brzdění motorem. Spíše je nutné dávat pozor na obnažené kameny, v tak svažitém terénu by výměna proražené gumy nebyla úplně triviální záležitostí. K pláži to máme asi 8 km, jedeme je pomalu asi 20 minut a tak se domlouváme, že zpátky musíme vyrazit minimálně hodinu před západem slunce, abychom dobře viděli na kameny.

Fazayah beach

Pověsti nelhaly, je to nádherné místo. Fazayah beach je vlastně soustava asi čtyř zálivů, ohraničených útesy s písečnou pláží. Moře je tyrkysově modré, kromě stáda polodivokých velbloudů nevidíme nikoho dalšího. Při koupání jsme opatrní, mohly by tu být nebezpečné zpětné proudy.

Do neklidného Jemenu to máme ještě 100 km. Avšak hranice je tak neprodyšně střežená, že do Ománu neproklouzne ani myš. Zde je politická situace stabilní, obyvatelé bezvýhradně milují svého osvíceného panovníka sultána Quaboose, žádné arabské jaro se tady nekonalo. Tady se není třeba bát nějakých nepokojů. Jediné Jemence jsme potkali v jemenských restauracích, které byly naprosto vynikající. Možná o něco dražší než pakistánské, ale konečně s autentickou arabskou kuchyní a čajem kořeněným hřebíčkem a kardamomem.

Ale to už se slunce začíná sklánět nad obzorem a je třeba se vydat nahoru k asfaltce.

vyprošťujeme

V černém Exploreru není žádný ženský element a tak mu, i kvůli chování se v dopravním provozu, přezdíváme testosteronové vozidlo. Účinky hormonů se naplno projevily na první pláži. Kluci tam byli o něco dříve než my v osobácích, a protože na voliči režimů objevili Sand mode, jali se ho vyzkoušet. No, skončilo to tak, jak muselo, zapadli skoro okamžitě. V té chvíli jsem si vzpomněl na Přibáně, jak taky zapadli na pláži a jak jim stoupající příliv zatopil traboše.

Vyprošťování začínáme od toho nejjednoduššího, tlačením. Na takovou těžkou krávu v mokrém, hlubokém písku si ani všemi mužskými spojenými silami nepřijdeme. Takže budeme potřebovat lano. Ani v jednom autě není! Dodnes tomu nemůžu uvěřit, ale Tonda našel přesně takové, jaké jsme potřebovali, na pláži, pár metrů od auta. Jako by tam bylo pro nás připravené!

Auto sedí břichem na písku, tak holýma rukama musíme vyhrabat všechen písek pod “šusplechem”. Ale i když visíme všichni na laně jako když taháme pohádkovou řepu, s těžkým SUVčkem nepohneme. Je nám jasné, že se bez cizí pomoci neobejdeme.

I když jsme na zdánlivě liduprázdné pláži, sami tu rozhodně nejsme. Po chvíli se odněkud vynořili dva ománští rybáři, kteří museli z povzdálí sledovat naše marné počínání. Rekognoskovali situaci, pak odešli a po chvíli přijeli v Toyotě Hilux. Měli tlusté lano, které ale neprošlo tažným okem. Tondovo nalezené lano se ukázalo jako neocenitelné, na několikrát ho přeložíme, provlékneme okem a navážeme na to tlusté lano.

vyprošťujemeNa zpátečku se nám auto nedaří vyprostit, zkusíme to tedy popředu. Vepředu ale není možné lano nikde uvázat, tažné oko tam chybí. Nevím, zda to byli rybáři, či někdo z naší skupiny, kdo objevil, že nad nárazníkem je krytka, kryjící otvor s vnitřním závitem. Najít mezi nářadím masivní oko s vnějším závitem už bylo otázkou chvilky. Popředu to jde trochu líp, vždycky popotáhneme auto o pár metrů a znovu zapadneme. Musíme zase vyhrabat všechen písek mezi koly a postup několikrát opakovat. Rybáři s Toyotou se taky párkrát ocitnou na hranici zapadnutí, ale chlapci vědí co dělají. Nakonec se nám podaří Explorera dostrkat na pevnější podklad a definitivně ho osvobodit z písečného zajetí. Od této chvíle mu budeme říkat Navoněná bída.

Vyprošťováním jsme ztratili spoustu času, slunce už dávno zapadlo a není třeba otálet s návratem. Než se vyhrabeme nahoru na asfaltku, je úplná tma. V nejprudších úsecích mi auto několikrát v sypkém materiálu prohráblo, ale horší bylo, že reflektory svítily někam do oblohy a kameny nebyly vidět. Ale měli jsme štěstí, všichni jsme ten krpál bez větších obtíží vyjeli.

Rybáře jsme pozvali do hospody na večeři, nakonec s námi šel jen řidič, druhý chlapík se ostýchal a zůstal sedět v autě. Rybář nám ještě nabídnul na zítra výpravu na lov ryb, což bych jindy uvítal s radostí, ale máme už domluvený badmintonový turnaj s Filipínci a tak musíme bohužel pozvání odmítnout.

nocování v altánuNa spaní se dělíme na dvě party, jedna jde spát k blow holes před jeskyni, zatímco druhá do altánu na pláži.

Spát u blow holes byla parádní volba. Ráno při svítání je příliv na svém maximu, gejzíry dosahují odhadem 15 m, to vše na pozadí vycházejícího slunce. Soutěžíme o to, kdo ze spacáku zachytí tu krásu na co nejkýčovitější fotografii. Jasným vítězem je Roman, kterému se podařilo vyfotit gejzír současně s pelikánem přelétávajícím před vycházejícím slunečním kotoučem. Bohužel však fotky zatím nenasdílel a tak si jí nebudete moci prohlédnout. Třeba to napraví po přečtení těchto řádků.

Napsat komentář