Pokřtili jsme nový pokoj guesthousu

Ráno jsme vyrazili na snídani a povedlo se nám vybrat hodně špatnou vývařovnu. Dostali jsme hroznou polévku a můj thajský čaj chutnal jako smecta s cukrem, tak kilem cukru. No děs běs, ale náladu jsme si zkazit nenechali.

Když jsem už u té smecty, někteří aktuálně bojují se střevními problémy, ale není nic, co by smecta nezastavila. A když ne jedna, tak dvě.

S Danem jsem dopoledne skočil na poštu poslat domů věci, co nakoupil a již se s nimi nadále nechtěl tahat. Slečny za přepážkou nám balík pěkně zabalili a poslali do horního parta ho odeslat. Tam jsme si vzali číslo, ale zjistili, že tu nikde není obrazovka s čísly a ta jsou jen vyvolávána mikrofonem. Domluvili jsme se s paní u vedlejšího stolku, že až bude naše 108, tak nám řekne. Ta byla velice aktivní a pomohla nám balík odeslat. Museli jsme se zasmát, když v systému nemohli najít Czech Republic, ukázalo se, že tam mají jen Czechoslovakia :) Méně jsme se smáli, když za EMS Dan zaplatil 2650 bátů, ale ulehčil si několik kilo a to za to přece stojí.

Před opuštěním hotýlku jsme si ještě na chodbě pohráli s gekonem, kterého Petr objevil a který vydával všelijaké, jen ne libozvučné skřeky. Ale byl to docela krasavec, tak budiž mu to odpuštěno.

IMG_2912

Odjezd na letiště usmlouváme ze 300 na 200 bátů a společností NOKAir letíme přes Bangkok až na jih na Krabi. Z letiště v Bangkoku jsme telefonicky zabookovali nějaký guesthouse, protože očekáváme, že na jihu bude plno turistů.

Na letiště v Krabi jsme dorazili už za stmívání a hledali levný způsob, jak se dostat na Ao Nang. Nakonec jsme se domluvili s jedním velkým taxi, jehož normální cena je 1050 bátů na 800 bátech a nastoupili proto, abychom zase za tři minuty vystupovali a brali si zpátky své batohy. Jelikož máme slevu, nemůžeme jet přímo z letiště (které od taxikářů vybírá další peníze) a jdeme tak asi 15 minut pěšky po silnici vedoucí ven z letištního areálu a tam u hlavní silnice už na nás čeká taxi. Nastupujeme a veselá (čti lehce zhulená, aspoň tak nám připadala) řidička nás veze asi půlhoďku do centra turismu.

Tohle je úplně jiné Thajsko, než tam na severu. Mně se tahle masovka moc nezamlouvá, ale jsme rádi, že naši přátelé tady vidí i tuhle část a mohou si sami udělat obrázek. Není Thajsko jako Thajsko :)

Ubytování, které jsme měli přes telefon zamluvené je ale jaksi plné, a tak musíme hledat nanovo. Naše přátele jsme zanechali na pivku u jednoho guesthousu a spolu s Jurkem jsme se vypravili do ulic najít místo, kde budeme spát. Bylo to ale lehce beznadějné, všude plno nebo jen pár míst, rozhodně nic pro osm lidí. Až jsme vstoupili do jednoho hotelu, kde místo měli, ale když nám na kalkulačce ukázali cenu 3000 bátů za pokoj, naprosto nevybíravě jsme je vysmáli a odešli. Štěstí se na nás usmálo o 15 minut později.

To jsme narazili zase na další plný guesthouse, ale jeho vedoucí Jenny byla té dobroty a říká, že mají skoro hotový jeden dorm, kde bychom mohli přespat. Teplá sprcha ještě nefunguje, ale jinak už to je připraveno. Tak se jdeme podívat a je to klasický dorm s palandama. Za cenu 200 bátů není co řešit (zvláště, když standardní cena pak bude skoro 400). Budeme navíc historicky první ubytovaní v této nové místnosti a tenhle pocit výjimečnosti se nám líbí.

Vracíme se pro skupinku a (trochu dramaticky) sdělujeme výsledky našeho hledání a společně se přesouváme do Aonang Cozy Place. Jaké je překvapení, že tam s námi budou i Španělé, které jsme s Jurkem potkali v tom předraženém hotelu. Pro některé je ale nezvyk spát v jedné místnosti s úplně cizími lidmi… Zvykli si :)

Na večeři jsme zašli do restaurace hned naproti, jen Dan s Peťou vyrazili do turistického centra a tam zůstali na „all you can eat“ za 250 bátů. Zatímco my se příjemně najedli různých pokrmů, které jsme si objednali dohromady, kluci se vrátili totálně přežraní, ale spokojení. Večer jsme pak strávili na terásce guesthousu s naší oblíbenou lahví rumu Hong Thong a bylo veselo, né že né.

Napsat komentář