Pozvání na pivo v autobuse a noční piknik na silnici

V devět se scházíme před hotelem a vymýšlíme plán na dnešek. Začneme návštěvou Bar v jejím novém stánku s kávou, který má nedaleko. Aspoň tak jsem si to pamatoval z návštěvy před dvěma lety, ale když jsme šli půl hodiny vedle silnice, uvědomil jsem si (hlavně při pohledu na ostatní, kteří ale šli vzorně), že jsme radši měli vzít taxi. Ale už jsme tu.

Opravdu jen malý oranžový stánek, pár židliček kolem, hned u rušné silnice. Na uvítání jsme dostali panáčka teplého čaje a pak si každý objednal, na co měl chuť. Poseděli jsme, poklábosili a pak vyrazili dál do centra.

Chceme se jet podívat na nějaké pláže na jihu. Patong je příliš turistický, tak zkusíme Kata-Karon beach, která by měla být o něco lepší. Chceme si půjčit motorky, ale je docela problém najít místo, kde jich mají tolik volných a za rozumnou cenu. Také nás napadlo si najmout na celý den tuktuka, ale ten nepochopil co chceme a kolik jsme ochotni zaplatit a určitě by na konci dne na nás i něj čekalo nemilé překvapení. Trochu se ptáme a zjistíme, že kousek odtud je zastávka veřejného busu na pláž jen za 35 bátů, tak máme jasno.

Jedeme namačkaní vedle sebe ve třech řadách, když najednou zastavíme vedle silnice po povelu policisty. Jako lusknutím prstu se najednou zastavil provoz a zmizela všechna auta. Nikde nic. Když se ptáme, co se děje, tak se dozvídáme, že pojede princezna a až její konvoj projede, budeme pokračovat. Připravujeme fotoaparáty, ale policista poblíž nám vysvětluje, že fotit nesmíme. Z dálky už slyšíme přijíždět auta, tak zbystříme a jen kolem nás relativně rychle projede asi pět aut s tmavými skly a doslova pár vteřin po tom, co projela, tak se vrátil do ulic veškerý provoz. Neuvěřitelné.

Autobus nám po dalších 10 minutách staví hned u pláže Kata. Tři hodně dlouhé řady lehátek se slunečníky se táhnou podél celé pláže a lidí tu není mnoho. Moře je krásně čisté a sluníčko opět pálí. Uvelebíme se na lehátkách a zaplatíme asi 100 bátů za lehátko a slunečník. Kromě Petra, ten prokoukl systém kontrolora, který u zaplacených lehátek zvedne provázek na slunečníku. Když k němu výběrčí lehátkového výpalného přišel, Petr se zvednutým provázkem na něj suverénně: „Kamaráde, ty si mě nepamatuješ, jak jsem ráno platil?“ A Thajec, pro kterého asi my Evropani vypadáme všichni stejně, na to skočil.

Koupali jsme se, užívali sluníčka a vytahli bronz a kolem čtvrté jsme se rozhodli, že pojedeme zpátky. Na hlavní plážové ulici jsme se ptali (spíš ze srandy) taxikářů na cenu do Phuket Town a samozřejmě jsme se museli na jejich nabídku zasmát (asi čtyřnásobek toho, co zaplatíme s tím veřejným busem). Byli jsme také svědky nehody motocyklisty, který najel šlapkou na obrubník a to ho vyhodilo doprostřed silnice, ale nic se mu nestalo. My jsme po chvilce našli levný bus zpátky.

V buse bylo veselo, jeli s námi místní, kteří s námi jeli i směrem na pláž. Zřejmě se jim zalíbilo, jak jsme cestou k moři popíjeli pivka, tak teď paní kolem padesátky vytasila tašku plnou piv, otevřela zubama (!) a každému z naší party do kelímku nalila. To bychom do ní neřekli, fakt nás překvapila! Nakonec nám rozlila takhle čtyři nebo pět piv a u toho trochu balila Dianku 🙂 Pak jsme se srdečně rozloučili a vypravili jsme se do obchoďáku Central Festival, kde si Peťa chtěl pořídit nový telefon po tom, co svůj vodotěsný utopil na Krabi.

Byl to porod. Telefon měl vybraný vcelku rychle, ale než se vyřídilo papírování. U nás si vyberete telefon, zaplatíte a je to hotové za pár minut. Tady to trvalo snad půl hodiny. My ostatní jsme už netrpělivě přešlapávali před obchodem, protože jsme měli být v šest u Bar a jet na večerní piknik a nechtěli jsme přijet pozdě.

Z obchoďáku vyrážíme rovnou na stání taxíků a trvalo čtvrt hodiny, než jsme někoho našli a domluvili se na rozumné ceně. Domů jsme přijeli o něco pozdě, ale vlastně se vůbec nic nestalo. Nikam se nepospíchalo a všichni byli v pohodě. Tak jo, všichni do auta a my s Danem na motorku, rychle nakoupíme nějaké jídlo v obchodě a u pouličních stánků a jedeme na piknik.

Pozval nás Chai, majitel kaučukové plantáže na Phuketu, s jehož rodinou jsem byl před dvěma lety kempovat na ostrůvku Koh Yao Yai u Phuketu a který když se doslechl od Bar, že tu zase budu, tak se rozhodl nás všechny na večer pozvat.

My jsme se předtím tak stresovali, že budeme pozdě doma a když jsme přijeli na kaučukovou farmu, ani Chai tam ještě nebyl 🙂 Tady to je zkrátka jiné.

Nikdo z nás ale nečekal, že kempovat budeme přímo na silnici vedle farmy. Roztáhly se rohože, vyskládalo se jídlo, párkrát zacvakala uvolněná zátka a už jsme piknikovali. Chai s ženou a dvěma malými pacholky přijeli chvilinku po tom, co jsme se uvelebili. Z farmy se k nám přidal pracovník, co se u farmu stará a který nám později ukázal, jak celý proces zpracování kaučuku vypadá.

Nařízne se kůra stromu ze které do misky odkapává bílý kaučuk, ten později vylijí do nádoby, kde začne tuhnout, pak se trochu vylisuje do dlouhé obdélníkové rohože a následně se suší. Když na to sáhnete, je to ta typická guma, kterou známe. Bylo zajímavé vidět, jaký je to ryze přírodní proces.

Celý večer jsme jedli, popíjeli, povídali a hráli si s dětma. Zvláště dvouletá holčička byla hyperaktivní a chvíli nepostála. Občas se na nás přišli podívat i pouliční psi, ale nikomu nic neudělali. Holčička si s nima hrála, občas je zatáhla za ocas, ale ani jediné zavrčení.

Když bylo pozdě, udělali jsme si společné foto, poskládali jídlo a vypravili se zpátky. Byl to pro všechny zajímavý zážitek takhle na silnici, kde za celou dobu projelo jediné auto, dělat piknik se dvěma thajskými rodinami. Škoda, že tento hezký zážitek některým zkalily následné střevní potíže, ale o tom v dalším díle.