Dnes nám končí platnost víz do Ománu, tak musíme večer vjet do Emirátů. Mezitím si prohlídneme Muscat, někdo stihne i koupačku. Ale po pořádku!

Hlavní město se rozkládá v několika údolích hornaté krajiny Západního Hajaru, při přejezdu z jedné čtvrti do druhé se musí zdolávat poměrně velká převýšení, tunely tady nejsou. Jako Muscat je místními obyvateli nazývána pouze stará čtvrť s malým přístavem, sultánovým palácem a několika muzei. Ta je spojena pobřežní komunikací se čtvrtí Mutrah, kde je rybí trh a velký krytý bazar. Typickou architekturou jsou tu nízké, bílé rezidenční domky. Sultán moudře zakázal výstavbu výškových budov a město si tak zachovává svůj unikátní charakter. Hlavní architektonickou dominantou města je nepochybně Velká mešita Sultána Qaboose ve čtvrti Seeb. Je kousek od mezinárodního letiště.

Z Barky, kde jsme přenocovali, to máme nejblíže k mešitě, tak jí logicky navštěvujeme jako první. Od minulé návštěvy tu trochu zpřísnili podmínky po prohlídku. Že je zde jinovercům zapovězeno vstoupit během modlitby je pochopitelné, ale že jsme byli vykázáni k postranímu vchodu mě překvapilo. Také tu už přestali půjčovat pruh látky pro zahalení kolen a ramen a tak se musíme my, nedostatečně ustrojení, vrátit převléknout do auta na parkoviště.

Sultan Qaboos Mosque

Po menších průtazích se konečně ocitáme v areálu mešity. Je to vskutku impozantní stavba dokončená v roce 2001. Bylo na ní spotřebováno 300 tis. tun indického pískovce. Do hlavní modlitební místnosti s plochou 75 x 75 m se vejde 6500 věřících, do ženské modlitebny pak dalších 750. Na nádvoří se vejde dalších 8000 lidí, další do zahrady a bočních uliček. Celkem je tak kapacita mešity kolem 20000 věřících.

Hlavním interiérovými prvky jsou klasický, ručně vázaný perský koberec a křišťálový lustr.

běhounModlitební “kobereček” měří 70 x 60 m, váží 21 tun a byl dělán na zakázku v Íránu. Výroba trvala 4 roky. Trochu zlomyslně jsem si všimnul, že se tak úplně netrefili s výřezy pro podpůrné sloupy, na jedné straně sloupů je koberec shrnutý, na druhé ke sloupům nedoléhá. Na koberec mohou vstupovat pouze věřící při modlitbě, turisté musí chodit po položeném běhounu. Na dodržování všech pravidel tady dohlíží historicky oděná stráž. Chlapíci nejsou žádní suchaři, ochotně odpovídají na naše dotazy. Dozvídáme se, že nádherný křišťálový lustr, který byl v době svého vzniku s váhou přes 9 tun největším na světě, byl vyroben v Německu. Minule mi ale tvrdili, že byl vyroben v Česku. Pravdou může být oboje, umím si představit, že část z více než miliónu blyštivých krystalů byla vyrobena v některé z našich skláren.

rybí trhPo návštěvě mešity jedeme do čtvrti Mutrah, kde se nejprve podíváme na rybí trh. Parkuji za velkým autobusem, kousek od vchodu na trh. Kolemjdoucí Ománec mi potvrzuje, že se tady parkovat smí. Na rybím trhu si můžeme udělat představu, jakým bohatstvím oplývá Hormuzský průliv. Ryb je tu spousta, od malých korálových rybek až po velké tuňáky, taky ostatních plodů moře je tu velký výběr. Při focení se však setkáváme s překvapivě prudkou odmítavou reakci nejstarších rybářů, asi už mají očumujících a nenakupujících turistů dost.

Queen Mary 2Po velmi dobré pozdní snídani v jedné z místních, trochu zastrčených restaurací, se vydáváme po nábřeží na blízký Mutrah Souq. Nelze si nepovšimnout, že v přístavu naproti trhu kotví zaoceánský parník Queen Mary 2. Je to hezký pohled, o dost horší je ale to, že většina z více než 2000 pasažérů je na trhu ve stejné době jako my. A ceny letí okamžitě nahoru, proč by také ne, když nejdražší kajuta na této lodi stojí přibližně 1,5 miliónu Kč na týden. Obchodníci dobře vědí jaká je kupní síla pasažérů. Přesto si pár drobností za dobrou cenu pořídíme, přesvědčit obchodníky, že nepatříme mezi “smetánku” nám nečiní příliš velké potíže.

Měníme složení posádek aut, Katka s Hankou se chtějí ještě podívat do starého Muscatu na paláce, zatímco Mirkova rodina, já a Tonda bychom dali přednost koupání v moři.

starý MuscatPo návratu k zaparkovanému autu nás čeká nemilé překvapení, autobus je pryč a já vidím, že parkuji v odbočovacím pruhu na rybí trh. Pokutovému lístku za stěračem se tak nemůžu divit. Po trpké zkušenosti s podobnou záležitostí v Itálii chci věc vyřídit okamžitě na místě, bez administrativního zásahu dubajské autopůjčovny. V kanceláři přístavní policie se dozvídám, že pokuta přísluší do kompetence městské policie. Jedna z jejích úřadoven by měla být blízko hlavního trhu. Takže chvátám zpátky, po krátkém vyptávání jsem na místě.

Evidentně nejvyšší šajba se mě výbornou angličtinou ptá, co potřebuji. Tak mu vysvětlím, kde a jaký přestupek jsem neúmyslně spáchal. Důstojník krátce zkonzultuje celou situaci s kolegy, potom popadne pokutový lístek, zmuchlá ho a hodí do koše a se slovy: ”Je to vyřízeno, můžete jet, užívejte si pobytu” jsem propuštěn. Tak takhle se řeší pokuty v Ománu!!!

S ostatními auty máme sraz na Sawadi Beach, odkud je to jen kousek k ostrovům Damaniyat. Kolem ostrůvků mají být pěkné šnorchlovací lokality, k tomu největšímu, na kterém se nachází pevnost, se dá v době odlivu dostat suchou nohou. Hned po příjezdu na parkoviště se na nás vrhnou místní rybáři s nabídkou šnorchlovacích výletů. Kvůli záležitosti s pokutou jsme ale ztratili dost času a tak šnorchlovací výlet už nestíháme. Ostatní se plácají u břehu, já si dám jen asi půlhodinu kondičního kraulu k ostrovu, ale bylo to tady jednoznačně nejhnusnější koupání v Ománu. Voda do pasu, nepříliš čistá, stojatá jak v rybníce. No prostě něco podobného jako u pětihvězdičkového hotelu v Abu Dhabí.

pulírování ExploreraNa hranici do městečka Kalba v Emirátu Fujairah to máme asi 240 km. Katka někde vyčetla, že v Emirátech se pokutuje jízda se zaprášenými auty. My je máme špinavá vskutku důkladně! A opravdu, podle frekvence myček kolem hranice na tom něco asi bude. Za 1 OMR (65 Kč) máme ruční mytí wapkou, že je v ceně i vysušení froté hadry s voskováním jsem naprosto nečekal a předčasně odjel. Pakistánští pracovníci mně odchytili až na parkovišti.

Na ománsko-emirátské hranici jsme přesně ve 22:00, dvě hodiny před koncem platnosti víz. Po dalších asi 30 km jsme v městě Khor Fakkan, kde by měly být slušné pláže na spaní. Jednu jsme po chvilce hledání našli, ale že by stálo za to o ní tady psát, to tedy ne.

Napsat komentář