Proplaváváme Wádí Shaab

wadi_TiwiPo snídani a hygieně v zavlažovacích kanálcích se vydáváme prozkoumat wádí Tiwi. Jako v jednom z mála wádí v Ománu se dá do jeho nitra pokračovat osobákem po úzké asfaltové silničce. Po chvilce přijíždíme do fotogenické vesničky Al-Hosn. Díky dostatku vody na zavlažování a příznivému mikroklimatu tu mohou pěstovat i typicky tropické plodiny, jako třeba banánovníky či papáju.

přívozPak již nastává další z mnoha zlatých hřebů pobytu v Ománu, příjemný trek do asi nejkrásnějšího Wádí Shaab. Parkoviště je v širokém ústí vodnatého wádí, pěšina vede po jeho druhé straně a je tedy nutné se nechat převézt loďkou na druhý břeh. Nastalo menší handrkování s převozníkem, nabízená cena 1 OMR (asi 65 Kč) se mi zdála vysoká a tak jsem jí usmlouval na 8 OMR pro celou skupinu 12 lidí. Jak se později ukázalo, bylo to nedorozumění, cena zahrnovala i zpáteční cestu, protože se tu počítá s tím, že si lidé s sebou peníze na trek neberou. Jednak se tam nedá nikde nic koupit, druhak by se většině lidí peníze asi rozmočily při plavání.

Trek začíná pohodlným betonovým chodníkem, prokládaným různě vysokými schody či stupni. Postupně cesta mizí v říčním řečišti, správný směr je sice jasný, ale nejschůdnější terén je vyznačen šipkami. Tondův kotník dneska drží, je to vodní živel, bývalý jachtař, jezdec na vodních lyžích a instruktor windsurfingu a tak ho asi popohání vidina proplavávání soutěsek s křišťálově čistou vodou.

proplouvámeA je to tady! Zabalíme zbylé sušenky do mikroténových sáčků, láhve s pitím pořádně dotáhneme, baťůžky přitáhneme bederákem, aby nám neuplavaly, a skáčeme ze skal do vody. Moc se nám to líbí, někteří si skoky několikrát zopakují. Naše skoky však nejsou nic proti profíkům. V září 2012 se tady uskutečnilo finále soutěže Red Bull Cliff Diving. Odrazová platforma byla tehdy ve výšce 27 m.

Snažíme se naše skoky zachytit na fotkách, ale právě v této chvíli vypověděl Hančin vodotěsný foťák službu. Takže většina ilustračních obrázků bude z minulé náštěvy tohoto kouzelného místa.

Chvíli jdeme po kolena ve vodě, chvíli proplouváme tůněmi, kolem se tyčí vysoké skály, batohy nás krásně nadnášejí. Voda má příjemně osvěžující teplotu, dá se v ní vydržet dlouhou dobu.

A jsme na konci údolí! Musíme ještě proplavat malým trojúhelníkovitým otvorem, velkým právě tak na nadechnutí. A za ním se ocitáme v prostorné jeskyni s vodopádem, částečně osvětlené slunečními paprsky. Je to nádhera! Ve vodopádu je upevněn provaz pochybné kvality, pomocí něhož se nechá vyšplhat do dalšího stupně kaskády. Jak to vypadá nahoře mi zůstává utajeno, já jsem se tam nevyškrábal. Ale čtyři kluci z naší expedice ano. Já mám masku a šnorchl a tak mezitím prozkoumávám podvodní svět. Rostliny tu nejsou, ale objevuji malé černé parmičky rodu Labeo.

Je to báječný relax a odměna za minulé náročné dny. Chvíli plaveme, chvíli se sluníme na skalách, prostě pohoda. Dneska je pracovní den, tak i lidí je tady relativně málo. Tedy relativně, tohle místo je velmi oblíbené.

Ani se nám odtud nechce, ale musíme ještě přejet asi 220 km na místo dnešního noclehu. Zítra máme v plánu prohlídku Muscatu. V hlavním městě to není s kempováním nijak slavné, hotely jsou drahé, ale ve městě Barka na jeho severním předměstí vím o levném hotýlku. No, je to tedy spíše hodinový hotel, kam se chodí poveselit Ománci se svými filipínskými služkami. Ale na kempování jsme si nějak zvykli, jsme krásně vymáčení z wádí Shaab, tak hotel zavrhujeme a hledáme v Barce místo na přespání na pláži. Nikdy jsem tu nebyl, poprvé nemám kempovací místo předem připravené a tak nám hledání trochu trvá, nakonec však slušné, dostatečně čisté místo objevíme. Ale nejsme nároční, jenom přespíme a zítra zase vyrážíme za dalším dobrodružstvím.

Napsat komentář