Farmářský trh

Farmářský trh

Dneska to konečně začíná. Cesta do divočiny. Ráno ještě skočíme na snídani k Jackie’s, prohlédneme si místní farmářský trh a od Oleho z hostelu si za poplatek 40 USD půjčíme 4 bear spreje na medvědy. Máme tak 8 sprejů pro 9 lidí, což stačí (někteří měli své, odkoupili od jiných lidí v hostelu, apod.). Nové stojí okolo 45 USD, ale rozhodně se vyplatí si nějaký na cestu pořídit. Člověk nikdy neví a jestli má dělat 45 dolarů rozdíl mezi životem a smrtí, nemá ani cenu o tom přemýšlet.

Kluci k Kanady přijeli autem, jehož jméno je pan Punk (po svém majiteli). Jedná se o červený Ford Windstar z kanadské Britské Kolumbie. Pojme 5 lidí a nás je 9. Co s tím? Jedna z variant, která se nabízela, byla stopování a moje skupinka byla tak úžasná, že se hravě našli dobrodruzi, kteří do toho bez mrknutí oka šli. Nakonec jeli autem jen 4 lidé a víc jich stopovalo 🙂

A vyjíždíme! Jak jinak než s pivkem :-)

A vyjíždíme! Jak jinak než s pivkem 🙂

Stopování není tak nebezpečné, jak si mnoho lidí myslí. Zvláště ne tady na Aljašce. Místní jsou neuvěřitelně milí a snaží se být nápomocní. My v Zirhamii se snažíme během každé expedice udržovat v blízkém kontaktu s místními, kteří člověku odjinud ukážou tu pravou kulturu. I proto jsem byl rád, že stopování prošlo a mohli jsme si to zkusit.

Mates nás postupně od hostelu navozil na dálnici Glenn Highway vedoucí z Anchorage do Denali, odkud jsme postupně stopovali. Začal jsem já s Punkem, následovala Iva se Zdeňkem a Šimonem. Vysvětlil jsem jim, jak se do Denali dostanou, že po cestě se jediná odbočka a tam musí doleva, jinak stále rovně. Čeká nás štreka 350 km, ale je krásný slunný den a těžko bychom si na stop mohli přát lepší počasí.

Než přijel Mates s druhou partou stopařů, už jsme byli pryč. Za 11 minut nás odvezl chlapík do Eagle river a odtud jsme se postupně posouvali dál.

Víte, proč se Punkovi (Michalovi, ne autu) říká Punk? Dovolte mi to ilustrovat na našem stopování. Já jsem měl s sebou celý batoh se spacákem. Punk si vzal do ruky rendlík, to něj nasázel tři plechovky piva a vyrazil 🙂

Prasklá přední skla mají snad všechna auta na Aljašce

Prasklá přední skla mají snad všechna auta na Aljašce

Co vás při stopu hned praští do očí jsou prasklá přední skla. Je to tady normální a nikdo to neřeší. V zimě se silnice sype štěrkem a čas od času od auta před vámi odletí kus, co vás trefí do předního skla a napraske ho. Kdybyste měli vyměňovat okna kvůli tomu pokaždé, když se to stane, neděláte nic jiného. Proto to místní berou jako samozřejmost a už se tím nadále nevzrušují. Policii to nevadí, pakliže prasklina vyloženě nevadí výhledu řidiče a koneckonců sami taky jezdí s prasklými skly.

Během stopu jsme se šli podívat do hasičárny, kde se nás chlapi hned ujali a obdarovali nás donutama, ovocem, kafem, ukázali nám svá auta a ještě jsme na cestu dostali kus dortu. To jsme ještě netušili, že budeme čekat další hodinu a půl na další svezení.

Na návštěvě u hasičů

Na návštěvě u hasičů

Ale je odpoledne a my jsme teprve 80 km za Anchorage a s Punkem nás přepadají bludné myšlenky, jak spolu spíme v mým spacáku někde v lese u silnice. Ve chvíli, kdy jsme se tomu už přestávali smát se projevila naše dobrá karma.

Pamatujete, jak jsem byl včera chvíli šéfem hostelu? Mj. jsem ubytovával i dvě Američanky s asijskými rysy a během toho jsme si prozradili své plány na další dny – Denali. Nebudete tomu věřit, my jsme tomu taky nevěřili, ale viděli nás stopovat poblíž Big Lakes, poznali mě a zastavily. Teď jsme věděli, že do Denali už do večera dojedeme.

Výhled na Aljašské pohoří z Talkeetny

Výhled na Aljašské pohoří z Talkeetny

Odbočkou jsme se zastavili na sváču v malebné vesničce Talkeetna, kde jsem je vzal k řece, odkud je hezký výhled na Alaska range. Před dvěma lety jsem u ní kempoval a už tenkrát jsem si to tady oblíbil, ale museli jsme jet zase dál. Cestou jsme obdivovali hory, které vystupovaly z mraků daleko před námi a těšili se až si je prohlédneme zblízka.

S ostatními jsme náš posun koordinovali přes SMSky a domluvili se, že se sejdeme v Grizzly bear campu kousek před Denali. My s Punkem jsme dorazili za šera jako poslední. Ostatní už měli postavené stany u řeky a abychom ušetřili 15 USD, dali jsme dva stany k sobě, že vypadaly jako jeden. No Češi, co byste čekali… 🙂

Matějova pohoda

Matějova pohoda

Stopování druhé skupince šlo o poznání lépe. Že by to bylo Ivčou, která bořila skupinku testosteronu? Já myslím, že napůl. Druhá půlka byl Punk s rendlíkem místo batohu 😀 Večer jsme rychle uvařili instantní polévku na zahřátí a pak jsme se všichni docela rychle odebrali ke spánku. Tři stany a my s Punkem v autě v lůžkové úpravě. Zítra nás čeká vstup do Denali a první setkání s typickou aljašskou zvířenou. Těšte se na pokračování.

 

Napsat komentář