+420 776 006 735

Termální prameny v Chena Hot Springs

Na dnešek jsme s Barrym domluvili, že se navštívíme společně horké prameny Chena Hot Springs, které leží asi 80 km odtud. Půlka lidí pojede s Barrym a půlka v panu Punkovi. Při cestě tam navštívíme Barryho kamaráda Toma Hutche, který žije jako mnoho Aljaščanů v dřevěném domku u řeky uprostřed lesa. Barryho ho dlouho neviděl, Tom se totiž vrátil nedávno z vězení. Nic vážného, jen několikrát řídil pod vlivem alkoholu.

U Toma Hutche

Tom je řízný chlapík už od pohledu – brýle, prošedivělý vous a baseballová kšiltovka s americkým orlem. Venku v kbelíku s vodou skladuje losí játra a na záchod musí ven do kadibudky. Barry nám později říkal, že v takovém domě Tom žije jen proto, aby nemusel platit vyšší daně – když totiž dům nevypadá zvenku pěkně, platí se méně. Ivča se Zdeňkem nahlédli dovnitř a prý to tam měl moderně zařízené, líp než Barry. A dámy, kdyby vás to v Praze už nebavilo, tak Barry hledá nějakou slečnu, co by s ním žila. Rádi předáme kontakt :-)

Tom Hutche, aljašský drsňák

Odpočinek v horkých pramenech

Chena Hot SpringsKdyž jsme přijeli do Chena Hot Springs, Andy s Matějem se šli projít po okolí, jelikož Andy pokožka se úplně nekamarádí s horkou vodou. My ostatní jsme zaplatili 10 USD za vstup a co by dup jsme byli naloženi ve venkovním bazénku s vodou o teplotě 41,5°C a relaxovali.

Když nás odpočinek dostatečně unavil, vydali jsme se do místní restaurace, kde nás čekala další absurdita spojená s alkoholem v Americe. Sedli jsme si na bar a objednali pivka. Když dorazil malej Mates, zakázali mu sedět s náma na baru, i když si pivo nedal. Tak jsme byli nuceni přesunout se ke stolu. Zkusili jsme různé druhy burgerů, například lososí a nebylo to špatné, jen místní obsluha nás trochu štvala a znovu bych sem nevkročil.

S vítězkou drsného závodu Yukon Quest

Aliy ZirkelS plnými žaludky a opět extrémně spokojení jsme vyrazili zpátky k domovu, ale opět nás čeká ještě jedna zastávka. Tentokrát u Aliy Zirkel, která závodí se psími spřeženími. O Aliy nikdo z nás předtím neslyšel, ale na Aljašce je docela známá. Jako první žena totiž vyhrála závod Yukon Quest v roce 2000. Yukon Quest je závod psích spřežení o délce neskutečných 1000 mil v nejdrsnějších podmínkách, které si dokážete představit.

Že jsme u Aliy správně nebylo těžké poznat. Málokdo má na zahradě 51 aljašských psů husky. Ukázala nám vybavení, ve kterém se závodí – rukavice a čepice z různých zvířat (tuším z bobra a tuleně) a nakrmili jsme pár pejsků. Když se všichni rozštěkali, byl to docela jekot. Aliy nám vysvětlila, že každý pes má svou osobnost a skoro všechny nám představila – tenhle jí jídlo poslední, protože chce, aby na něj ostatní psi, co své už snědli, žárlili; tenhle je tvrdohlavý a tenhle je zase lídr týmu. A takhle mohla mluvit o každém z 51 psů, které znala jménem – jsou to pro ni její děti. Aliy byla fajn, ale už byl čas se rozloučit.

Připravujeme bramborákyDoma u Barryho jsme se večeře chopili my, tedy hlavně Pavla s Ivčou a Zdeňkem, a udělali jsme české bramboráky, po kterých se jen zaprášilo. Večer pokračoval jako všechny ostatní – Barry nás naučil domino a to byste nevěřili, jaká je to prima hra u „přísného“ aljašského piva :-)

Andy s Matějem se zítra ráno vydávají ve dvou stopem na přechod polárního kruhu, který leží 310 km severně od Fairbanks. Byl jsem tam před dvěma lety, ale kromě cedule tam jinak vůbec nic není, proto mi přišlo zbytečné tam jet hromadně. Ale na našich expedicích není problém se individuálně domluvit a na dva dny se odpojit a jet se podívat, kam vás to zrovna táhne a tak jsem jim půjčil vařič a popřál šťastný stop na sever.

Napsat komentář