Trekování v Anti-Atlasu

Z Essaouiry jsme odjeli nočním busem něco málo po 22h a hned jsme ztropili „scénu“, protože nikde nebylo volné dvojsedadlo a Aisha nechtěla sedět sama vedle marockého muže (natož během noci), protože na ní až moc čuměli :-) Tak jsme vysvětlili řidiči, že takhle to opravdu nejde, že potřebujeme sedět spolu. Řidič nám vyhověl, přemístil pár lidí a bylo hotovo.

Cestování autobusem v noci bylo samozřejmě nic moc (závidím tomu, kdo dobře spí v jakýchkoliv podmínkách) a největší „zážitek“ cesty byl vybouraný autobus, u kterého na zemi pod plachtou leželo 6 mrtvol. Já jsem to nezaznamenal, ostatní mi to řekli až ráno, prý to ještě trávili dalších pár hodin. Holt, osudu neunikneš, proto je si třeba užívat života dokud to jde.

20131031_101744Do Tafraoutu jsme přijeli až ráno, po 7h a den jsme nezačali jinak než kvalitní očistou zubů v centru městečka, aby všichni viděli jak jsme čistotní :-) Následovala snídaně, obvyklý „kroasánt“ a „kafe o lé“. Když jsme se dosyta napapkali, začali jsme shánět místní autobus, který by nás zavezl na začátek kaňonu do 22km vzdáleného Ait Mansour. Prý pojede až se naplní, nejpozději však v pravé poledne, tak čas trávíme na schodech jednoho obchodu dopisováním deníků. Aishu si oblíbil jeden místní chlapeček, který na ní prská a jí se to nelíbí, tak si musí přesednout :-)

Když v Ait Mansour vystoupíme, jdeme na čaj k chlápkovi, co bydlí v tom úplně prvním baráku v údolí, u kterého jsme byli už před půl rokem, ale který si mě bohužel nepamatuje, prý měl přes léto moc turistů. Tak snad příště, inšaláh.

20131031_145325Oblékáme se ještě do trekovacího oděvu a vyrážíme na třídenní trek kaňonem, podél palmových hájů a berberských vesniček. Jde se pořád po rovince, někdy po prašné cestě, někdy po asfaltu, ale stejně nám trek dává zabrat, protože šlapeme v plné polní včetně několika litrů vody. A hlavně, je vedro.

Oba dva dny spíme pod širákem, pozorujeme oblohu a hvězdy zase padají. Tu druhou noc mě probudí procházející člověk (žeby nějaký pobuda?), ze kterého mám pocit, že úplně neodešel a že si tam sedl opodál do křoví a čeká až usnu. Ostatní radějí nebudím a statečně držím asi 2h hlídku – s otevřeným nožem položeným hned vedle karimatky :-). Kolem 3h ráno se ostatní začali nějak převalovat, asi nespí, tak jim sděluji svoje podezření, vylézám ze spacáku, beru čelovku a jdu na obhlídku. Nikde nikdo, jen naše odpadky zachutnaly neznámému zvířeti, jehož pseudo pohyby a pseudo zvuky jsem si připojil k tomu procházejícímu člověku. A zase spíme…

20131101_125421Během treku jsme si mohli nějaké to jídlo koupit v místních obchodech, ale na to jsme však nespoléhali, většinu zásob jsme si nakoupili už v Tafraoutu. Kuskus se nám ověřil jako nejlepší příloha, neboť stačí zalít horkou vodou a jídlo je hotové. První večer jsme si tedy dali kuskus s rajčatovým protlakem a nějakým tím jejich „salámem“ (vzdáleně se podobajícímu českému nejlevnějšímu junioru), druhý večer jsme si nadělili kebab s vajíčkovo-rybovo-olivkovou náplní a ten byl opravdu šmakózní. Je zde třeba říci, že jsme nevařili na plynovém vařiči, protož i když jsme vařič měli, pořád nám chyběla ta správná plynová náplň, kterou jsme v Maroku nesehnali. Pokaždé jsme si tedy udělali takové miniohniště, dali jsme pár větších šutrů k sobě na vzdálenost ešusu a pak rychle udělali ohýnek. Vzhledem k lokálnímu počasí, opravdu nebyl problém najít suché větvičky :-) Práce na 5 minut.

20131102_125649Poslední den se cesta klikatila kaňonem hooooodně dlouho. Teprve když jsme v dáli uviděli zříceninu starého hradu jsem mohl účastníkům prozradit, že do konce našeho treku zbývá maximálně dvě hodiny cesty a tedy byl čas na zasloužený odpočinek a polední pauzu. Zatímco kluci obstarávali jídlo, Aisha nelenila a položila se jak dlouhá a široká na rozehřátém asfaltu, že se před zimou potřebuje pořádně vyhřát. Nápad to byl dobrý, auta touto cestou nejezdila a tak jsme se na ten asfalt později položili úplně všichni. Kdo by nás pozoroval, mohl by nabýt dojmu, že nás srazil blesk z čistého nebe.

Když jsme se potom přiblížili k cílové křižovatce, rozhodovali jsme se, jestli už máme jít stopovat do Tafraoutu nebo jestli trochu odbočíme a zaskočíme do poblízké vesnice si dát chlazenou limčku. Všichni odsouhlasili variantu č. 2, která však nebyla uskutečněna, protože právě kolem nás projíždělo jedno z deseti aut, které touto cestou denně projedou. Tak jsme na něj mávli, děda zastavil, auto měl prázdné a tak nás hodil až do Tafraoutu, navíc úplně zadarmo. A že prý v Maroku to nejde mi někdo říkal :-)

20131102_161001První co jsme v Tafraoutu udělali bylo, že jsme zašli, ještě upocení a špinaví z treku, do místní kavárny a poroučili si freshly squeezed džus a preso, potom ještě dortíky a potom ještě další shaky. Hmmm, měli jsme trochu manko, tak jsme se tam trochu „vyřádili“.

Aisha opět prohlásila, že už mi nikdy nebude věřit, protože zase taková pohodička to nebyla, marně jsem se bránil avizovanou střední náročností expedice :-) Určitě byla ráda, že tento trek s námi dokončila a její podvědomí jásalo, protože vědělo, že nás čeká třídenní válení šunek v Marrakéši před odletem domů.

V Tafraoutu jsme se ubytovali do hotýlku Tanger, dali si pořádnou sprchu, a proto se nám už něchtělo jít do tradičního hammamu, o kterém jsme před tím uvažovali. Druhý den ráno jsme odjeli busem CTM do Marrakéše. Jediné, co nám tento trek vzal byly propíchnuté karimatky – Tomášova a moje, což mi připomíná, že příště si musím vzít nějakou celtu. Doma jsem ty díry od bodláků počítal, bylo jich přes 20, už tu karimatku asi nezachráním…

 

Napsat komentář