Ráno v 8:30 přijížíme nočním vlakem do Dali, resp. do jeho nového města, které se jmenuje Xiaguan (pro zmatení nepřítele). Z nádraží bereme autobus č. 8, který nás má zavést do starého města, tj. do Dali. Dojedeme asi až na konečnou autobusu, protože nás řidič bez servítek vyhazuje. Nahazujeme baťohy na záda a vyrážíme do centra podle slunce na východ 😀
Neujdeme ani 100 metrů, když si všimnu u cesty cedule s nápisem Timeless Hostel. Ubytování potřebujeme, tak to jdeme zkouknout. Jdeme uličkami podle šipek až příjdeme k velké zavřené bráně, na kterou prostě zabouchám. Poprvé, podruhé,… Až vyjde ospalý Číňan, který výbornou americkou angličtinou prohlásí, že se jedná o fungl nový hostel, který ještě není úplně připraven k přijímání návštěvníků, že prý oficiálně otevřou dneska večer nebo až zítra. Pootevře trochu bránu a na nádvoří hostelu vidíme jednu velkou haldu všemožných věcí, které musí ještě rozmístit do pokojů.
Já bych šel se podívat po nějakém jiném hostelu, když ten není hotový, ale lidem se ta funglovka moc líbí a tak mu sdělujeme, že je nás sedm, že bychom zde rádi zůstali na pár nocí a že ten hostel prostě – jak jsme to udělali v Thajsku – otevřeme. Číňan popřemýšlí a sděluje, že by měl pro nás večer připravené dva dvojlužáky a jeden trojlužák.
Po obhlídce pokojů konstatujeme, že to bude hostel pro velmi majetné nebo také takový boutique guesthouse. Vyjednáváme cenu 50 juanů na osobu a noc, což nám příjde zadara za ten luxus, který si tady budeme 3 příští dny dopřávat. Nastal čas si po tom cestování trochu odpočinout a poválet šunky.
Hnedka první den se couráme po městě a začíná se u nás projevovat suvenýrová nákupní horečka. Taky vlezeme do jednoho obchodu s čajem, kde nám milá slečna předvede čajový obřad a nechá nás ochutnat dva druhy čaje Pu’er, prý nejkvalitnějšího čaje provincie Yunnan.
Kolem tří hodin odpoledne se vydáme ke 3 pagodám, symbolu města Dali. Vstupné činí 120 juanů, ale nějaký týpek před pokladnou gestikuluje, že nám je sežene za 90. Chvíli přemýšlíme jestli na nás nešije nějakou boudu, ale nakonec to přeci jen zkusíme. Chlapík byl totiž dohodnutý s nějakou oficiální čínskou průvodkyní, která nás vzala „pod křídla“, rozdala nám všem lístky, prohnala nás vstupní bránou jakože jsme její tour, pak se vrátila. A my jsme samozřejmě zůstali uvnitř. Srandovní je, že všichni vědí, že se to takhle dělá, ale nikdo proti tomu nic nenamítá. Zřejmě nějaký papaláš si potřebuje namastit kapsu z „vedlejších aktivit“ 😀 Komplex tří pagod jsme si důkladně prošli až nahoru k vyhlídce u pohoří Cang Shan, odkud byl krásný výhled právě na celý komplex i na jezero Erhai, které se u Dali nachází.
Na další den jsme měli naplánovaný trečík v pohoří Cang Shan, kam jsme se měli dopravit autobusem č. 4, avšak na zastávce nám dobří lidé města Dali gestikulovali, že tento autobus č. 4 tam nejede, že musíme jít na jinou zastávku jiného autobusu č. 4. Aby se v tom vyznal čert.
Díky Bože za tu technologii, pač k nám přiběhla jedna cestující a na mapě v mobilu nám lokalitu té zastávky ukázala. Trochu jsme se museli dovtípit, kde to asi bude, pač mapa byla v čínštíně, ale nakonec jsme tu zastávku u západní brány našli. Řidič nám pak ukázal kde to máme vystoupit. Od cesty k lanovce jsme chtěli jít pěšky, ale svést se minivanem za 1 juan jsme neodolali, dobře jsme udělali, byla to docela dálka a jít to po asfaltce by se nám nechtělo.
U pokladny do parku platíme 50 juanů za lanovku a 40 juanů za vstup do parku pohoří Cang Shan. Když jsme se svezli lanovkou nahoru, prohlídli jsme si tam velkou čínskou venkovní šachovnici a pak se prošli k prameni řeky, než jsme poté se vydali po tzv. Cloud Traveller Path po vrstevnici pohoří na sever k Dali. Mysleli jsme, že to bude úzká stezka, taková klasická vrstevnice, nicméně ve finále to byla krásná rovná vydlážděná stezka, po které by se dalo jezdit na „segvejích“. Prostě, horská turistika v Číně vypadá trochu jinak.
Uprostřed našeho mini-trečíku byla další lanovka, která nás za 100 juanů mohla vyvézt až na 4000 m. Neodolali jsme a udělali jsme dobře. Flora v této výšce byla úžasná a dle Mirky i velmi jedinečná, když se tam mísily rododendrony s korejskými jedlemi s modrými šiškami. Opět tam byla pouze jedná trasa, tentokráte dřevěná konstrukce, po které se dalo jít, vedle se nesměl udělat ani jeden krok.
Když jsme si tu krajinu pěkně vyfotili, bylo už kolem čtvrté odpoledne a to byl nejvyšší čas se svézt z těch výšin dolů, protože nás čekalo ještě 11 km pěší chůze a nechtěli jsme se vrátit do Dali za tmy. Do města jsme přišli vyhledovění jako vlci, proto jsme rychle zavítali do jedné restaurace, kde jídlo bylo sice dobré, nicméně některým účastníkům zkazily tu chuť různé zobáky či pařáty, které byly zamíchány do jídla. Holt, pravá čína.
Docela mě překvapilo, že jsme tuto typickou formu jídla dostali naservírovanou až nyní, po deseti dnech v Číně. Ale nevadí, večer jsme to celé spláchli na terase našeho boutique hostelu místním pivem DaLi V8 a zbytkem domácích pálenek…
Poslední ze tří dnů v Dali se nese ve znamení flákání a lenosti. Chtěli jsme si odpočinout, protože každý den někam cestujeme, něco děláme, atd. Ráno si tedy dáváme v jedné vývařovně pozdní snídani – výbornou nudlovou polévku se skopovým. Podle obrázků na zdech vývařovný s islámskou tématikou se asi bude jednat o vývařovnu místní muslimské minority, kterou tu taky najdete.
Pak si vememe taxíka-minivan za 50 juanů do vesnice Xizhou [sidžou] více na sever, kde se procházíme zdejšími uličkama a opět pozorujeme farmáře, jak sklízí rýži a jak ji následně suší přímo na ulici. Jednou jsme neodolali a v té rýži jsme dělali andělíčky, snad nám to farmáři prominou. Ale kdo může říct, že se válel v rejži :-)))
Na poslední véču v Dali jsme si vybrali podnik, který jsme si vyhlídli dříve – víceméně podle vůní, které se z oné restaurace vypařovaly. Posadili jsme se ke stolu, uvnitř kterého byl zabudován gril a sporák, na kterém se vařil kotlík s vývarem. Pak tam byly asi čtyři velké lednice, které byly naplněny různými druhy marinovaného masa, ryb, zeleniny a hub, které jsme si sami grilovali.
Nejdřív jsme mysleli, že jídlo je na váhu, ale když pán provozní nám sám začal v průběhu večeře nosit plné misky čerstvého masa, pochopili jsme, že se bude asi jednat o paušální částku na osobu, tedy ve stylu „sněz kolik můžeš“ nebo „bezedný talíř“. Taky jsme všichni dostali erární růžové a oranžové zástěry a taky něco co připomínalo klotový rukáv, abychom se u toho grilování nepopálili, zvláště když jsme to maso obraceli hůlkama 😀
Byl to velmi pozitivní gastronomický zážit, který jsme si všichni náramně užili, byla to prostě paráda. Navíc, finální cena 44 juanů za osobu včetně piv a čaje se nám zdále více než přívětivá v porovnáním s tím množstvím jídla, které jsme tam sežrali, doslova 🙂
Naneštěstí mi váš popis připadá jako „odrbej koho můžeš, chci toho co nejvíc a pokud možno zadarmo“ a tak. Taky jsem byl v Číně a cestoval s batohem, ale až tak „čecháčkovsky“ všechno odrbávat by mi bylo stydno. 🙁