Začínáme Salkantay trek

salkantay-trek-den-1Během naší expedice jsem chtěl, abychom si zašli trek v Andách. Jako první narazíte na slavný Inca trail, kterým se dojde až ke slunečné bráně na Machu Picchu. To je hezké, ale ty 4 dny chození začínají na cenách kolem 12 tisíc korun a jelikož na tento trek potřebujete permit, musíte si přesné datum objednat i půl roku dopředu. Zvolil jsem tedy alternativní Salkantay trek, který se chodí bez permitu, můžete i bez průvodce a dojdete do Aguas Calientes pod Machu Picchu.

Když jsem zjišťoval půjčovné vybavení, dostal jsem zajímavou nabídku na půjčení věcí i s průvodcem, kuchařem a mulami pro zázemí (ne pro naše batohy) a moje skupinka souhlasila, že těchto služeb využijeme.

salkantay-trek-den-1-3Ráno nás v Cuscu vyzvedl minivan a zavezl nás do Mollepaty na začátek treku. Cestou jsme se ale zastavili na snídani v nějaké restauračce. Objednali jsme si, ale pořád nám nic nenesli a jiné skupinky lidí mezitím končily a tak jsme rozjeli tzv. „Žanda style“ a nosili zbytky z okolních stolů k nám. Obsluze ani nebylo divné, že pořád něco jíme, i když nám oni nic nepřinesli :) Dokážete si představit, jaká bitva se strhla o sklenici plnou čerstvho pomerančového džusu, kterou nevypili Amíci vedle?

Po vydatné snídani (fakt, byli jsme plní, když jsme odcházeli) jsme dojeli na začátek treku. Nastříkali se repelentem proti komárům, připravili foťáky a upravili vrstvy oblečení. Začali jsme rovnou stoupáním a zrovna začalo pršet. Vylezu ze zatáčky a koho nevidím – Ráďa si dává pivko u prvního kiosku, který potkáváme. Tak jo, pauza.

Za necelé tři hodiny jsme v Soraypampě, kde dnes přespíme. Kempoviště se skládalo ze dvou velkých plachtami zakrytých ploch, kde byly jednotlivé kuchyně a v té druhé místo na spaní. To celé bylo situováno v údolí pod horami se zasněženými vrcholky v nadmořské výšce 3900 metrů. Kdo chtěl, vyšlápl si odpoledne k laguně, aby se připravil na zítřejší náročný den. Luboš a Radek se v ní dokonce i vykoupali, o její ledové teplotě není nutné polemizovat.

salkantay-trek-den-1-11

Měl jsem obavy, abychom na treku co se týká jídla nestrádali, ale tyhle obavy byly ty tam hned krátce po tom, co jsme dorazili do kempu. K obědu jsme měli polévku a dušenou zeleninu s rýží. O páté se servíroval kokový čaj se sušenkami a popcornem a asi za dvě hodiny večeře – rýže, salát, kousky masa a opečené brambory a bylo toho plno. Ani jsme příliš dlouho neseděli venku, začala být zima a raději jsme se odporoučeli do stanů. Přeci jen zítřek bude náročný, čeká nás přechod sedla (4750 metrů) a budíček máme domluvený už v 5:30.

Napsat komentář