Blog

Po snídani a hygieně v zavlažovacích kanálcích se vydáváme prozkoumat wádí Tiwi. Jako v jednom z mála wádí v Ománu se dá do jeho nitra pokračovat osobákem po úzké asfaltové silničce. Po chvilce přijíždíme do fotogenické vesničky Al-Hosn. Díky dostatku vody na zavlažování a příznivému mikroklimatu tu

Ráno je první vzhůru Jarda a schytává osočení od kastelána hradu Jabreen, že jsme prý znesvětili mešitu. Jarda mu však velmi taktně, ale dostatečně důrazně vysvětlil, že jsme civilizovaní lidé, respektující odlišné náboženské vyznání, že obdivujeme arabskou kulturu a že by nás nikdy nenapadlo, abychom v mešitě

Dnes nás čeká návštěva několika pozoruhodných míst na východ od města Salalah a odpoledne dlouhý přejezd vnitrozemím. Prvním z nich je „Antigravity point“. Při mé první návštěvě se mi ho podařilo minout. Nejsou tu vůbec žádné informační tabule. Podruhé už jsem lépe připravený, mám v mobilu GPS

Dnes je pátek, sváteční den pro muslimy. Od toho se bude odvíjet většina dnešních zážitků. Snídáme na předměstí Salalahu v obyčejné pákistánské restauraci. Jediným hostem je místní Ománec, který pro nás okamžitě organizuje venkovní posezení. Čaj si prý nemáme dávat, jeho manželka pro nás navaří lepší. A

Jardovi se včera v Hypermarketu Lulu podařilo konečně zakoupit plynovou kartuši. Tedy abych byl přesný, úspěšný byl jen z poloviny, šroubovací neměli a tak musel koupit propichovací i s novým vařičem. Nemusíme tak už spoléhat jen na naše atrapy na pevný líh. Po ránu se s námi

Jsme na podivném místě. Na našem „kempovišti“ jsou dětské houpačky, kolotoč a prolejzačky. Ale taky nízké malé budovy, v jedné je evidentně modlitebna s modlitebními koberečky, v druhé WC s umývárnou a v další noclehárna s tlustými matracemi. Objekt je celý oplocený, ale všechno je volně přístupné.

Je už skoro poledne a čeká nás zhruba 240 km do přístavu Shannah, kde se nalodíme na trajekt. Jedeme po nové pobřežní silnici přes Al-Ashkharah, kde nám cestu trochu znepříjemňují písečné jazyky, na kterých se auto chová úplně stejně jako na jazycích sněhových. V přístavu zrovna rybáři

O hladoletu s Wizzairem do Dubaje nemá cenu se rozepisovat, prostě nízkonákladový standard. V autopůjčovně Dollar na Al Maktoumově letišti přišly první problémy. Mirek je v pohodě, objednaný Mitsubishi Lancer je k dispozici, může si ho převzít a odjet se svou posádkou na hotel. Sice je v

Je něco málo před šestou a na letišti Václava Havla se potkávám s Tondou a Honzou. Vyrážíme do Budapešti jako předvoj naší desetičlenné skupiny. Mohli jsme letět i o den později, sice by na přestup byly více než tři hodiny, ale nechce se mi riskovat, že kdyby