Dnes nás čeká návštěva několika pozoruhodných míst na východ od města Salalah a odpoledne dlouhý přejezd vnitrozemím.

Prvním z nich je „Antigravity point“. Při mé první návštěvě se mi ho podařilo minout. Nejsou tu vůbec žádné informační tabule. Podruhé už jsem lépe připravený, mám v mobilu GPS souřadnice. Při podrobnějším prozkoumávání jsme našli na silnici čáru označující začátek tohoto fenoménu. Nic moc jsem od tohoto místa neočekával, ale musím přiznat, že to byla zábava.

Explorer jede do kopce

Explorer jede do kopce

Kdo nezažil neuvěří! Auta se zařazeným neutrálem šplhají do evidentního kopce, na vrcholu dosahují až 40 km rychlosti. Na žádné zvláštní magnetické síly nevěřím, bezpochyby se jedná o optický klam, ale je to velmi působivé. Lukáš má na foťáku vodováhu a na několika místech naměřil rovinu. Chtělo by to alespoň dvoumetrovou zednickou vodováhu, ale kdo by se s ní do Ománu tahal, že? V každém autě jsme „kopec“ vyjeli asi třikrát, nejzábavnější to bylo v těžkém Exploreru, který jel pochopitelně nejrychleji.

baobabO kousek výš v serpentinách se nachází Údolí baobabů – Wadi Hinnah. Rod Baobab, latinsky Adansonia je zastoupen 9 druhy, z nichž 6 se nachází na Madagaskaru, 2 v pevninské Africe a Arabském poloostrově a 1 v Austráli. V Ománu se vyskytuje Adansonia digitata pouze zde a potom ještě u města Dhalkut, téměř na jemenské hranici. Na konci údolí vyvěrá pramen Ayn Hashair, který napájí toto unikátní místo se 30-40 stromy, z nichž některé jsou staré přes 1000 let. Největší strom je přes 30 m vysoký a má 15 m v průměru. Po dobudování asfaltové silnice však tato lokalita trpí pod náporem mnoha turistů, kůra některých stromů je už „ozdobena“ vyrytými podpisy nějakých ignorantských jedinců.

propast Tawi AtayrStoupáme serpentinami až na náhorní plošinu, naší další zastávkou je propast Tawi Atayr. Propasti vznikají zejména v krasových oblastech po zřícení seslabeného stropu jeskyně. Tahle propast má v horní části tvar elipsy 140×100 m, která se uprostřed zužuje na téměř pravidelný kruh o průměru 60 m. Propast je k hladině jezírka na jejím dně hluboká 210 m, to však není možné z pozorovací plošiny docenit, protože výhled je zarostlý stromy a keři. Podle informací z literatury mohou odvážlivci po úzkém strmém chodníčku sestoupit do půlky propasti, níže je možno se dostat pouze za použití lezeckých technik. Na základě výzkumů slovinských jeskyňářů a potápěčů z konce 90. let je možné se domnívat, že Tawi Atayr společně s blízkou propastí Taiq a prameništěm Wadi Darbat tvoří jeden propojený celek.

Ušoun RušounOpouštíme propast a míříme směrem na Jebel Samhan. Cestou se ještě zastavujeme ve dvou wádí, kde se v ohromujícím počtu vyskytuje relativně vzácná pouštní růže Adenium arabicum. Jsme tu brzo, období hlavního kvetení je asi o měsíc později, ale i tak se nám podaří nalézt několik jasně růžových květů. S kvetoucími pouštními růžemi se fotí i Ušoun Rušoun, pohádková postavička Radia Junior. Už se těším, až bude svým posluchačům vyprávět, jaká dobrodružství zažil při svém putování Ománem.

teráska na spaníPo několika dalších kilometrech silnice končí a my se nalézáme na hraně útesu Jebel Samhan ve výšce 1300m. Je odtud krásný výhled na Mirbat a moře pod námi. Stěny útesu jsou téměř kolmé a přes kilometr vysoké. Pod skalním převisem je malá plošinka, vysypaná jemným štěrkem, která je ideálním místem pro bivakování. Dnes nám to nevyjde, máme toho ještě hodně před sebou, tak třeba při příští expedici, kdo ví?

Dracaena serrulataJe tu unikátní mikroklima, kondenzuje tu vodní pára, vynesená stoupavými proudy od moře. Stejně unikátní je zde i sukulentní vegetace, dokonale přizpůsobená nedostatku vláhy a nemilosrdným slunečním paprskům. Nejvzácnější a zároveň i nejefektnější rostlinou je tady stromový dračinec Dracaena serrulata. Vyskytuje se pouze tady a v severním Jemenu. I v těchto tvrdých podmínkách na exponovaných svazích dorůstá výšky 6-9 m, pravidelně kvete, ale mladé semenáčky jsme v okolí matečných rostlin nikde neviděli. Jeho hlavním nepřítelem je bohužel člověk. Protože jeho dužnaté listy chutnají dobytku, osekávají v období nedostatku jiné píce místní pastevci mladé výhony a rostliny tak výrazně poškozují.

Rostliny jsou odkvetlé, semená z plodů vypadaná, ale to by nebylo, abychom nějaká pod rostlinami nenašli. Nejlepší oči má Eliška, netrvá jí to ani půlhodinu a už má nasbíráno přes 30 semínek. Tak uvidíme, zda někomu doma vyklíčí.

propast Taiq

Stihneme ještě krátkou zastávku u další propasti Taiq. Na rozloučenou s krásným jižním Ománem uděláme na hraně propasti skupinové foto. Už je ale nejvyšší čas na dlouhý a nezáživný přesun nudnou krajinou ománského vnitrozemí. Nejdřív ale musíme najít benzínku. Mirek má v Lanceru nejmenší nádrž, zapomněl natankovat v civilizaci dole pod horami a už je skoro na suchu. Měli jsme víc štěstí než rozumu, údaje v navigaci tentokrát nelhaly a jedna benzínka tady v této velmi řídce obydlené oblasti nakonec byla.

Po nájezdu na hlavní silnici mi navigace ukazuje 878 km rovně do první odbočky vpravo. Střídáme se s Hankou v řízení, původně tříhodinové intervaly postupně zkracujeme, na konci cesty už ani jeden nevydržíme jet více jak hodinu. Provoz je naštěstí minimální. Druhá dvě auta jsou na tom podobně, jenom kluci v Exploreru mají výhodu, že se střídají v řízení tři. Už jsme skoro u cíle naší dnešní cesty, když nás navigace v blízkosti města Nizwa tentokrát nechala ve štychu a vodila nás kolem dokola. Zajeli jsme si navíc asi 50 km, ale nakonec se z té změti nově postavených silnic vymotáme a kolem jedné hodiny po půlnoci rozhazujeme karimatky a spacáky pod plátěné altány u hradu Jabreen.

Napsat komentář