Tento den v Dali jsme se krásně proflákali a to díky tomu, že se nám ráno podařilo domluvit taxíka na zítřejší den do Kunmingu, odkud jsme měli lístky na vlak do Chengdu a ten jsme v každém případě museli stihnout. Kdyby se nám totiž nic nepodařilo sehnat, museli bychom vyrazit již dnes. Vyjednávání s taxikářem probíhalo v obdobném duchu jako víceméně vždy – rukama nohama a pomocí nerozlučné vyjednávací trojky: notýsku, tužky a mobilu. Dohodli jsme se na odjezdu od západní brány v sedm hodin ráno za cenu 1000 juanů až do Kunmingu.
Netušli jsme však, že když se příští den dostavíme v plné polní na domluvené místo, uvítá nás taxikář se smutným výrazem ve tváři, puklicí v jedné ruce a zvedákem či hasákem v druhé. Z jeho gestikulací jsme pochopili, že se mu porouchalo auto a že nás do Kunmingu opravdu neodveze. Zda to byla pravda či nikoliv už jsme nijak nezkoumali, prostě byli jsme postaveni před fakt, že je třeba se dopravit do Kunmingu jinak a čas s každou minutou neúprostně tiká – ten vlak se musí stihnout.
Zastavujeme tedy první lepší místní autobus do centra nového Dali (město Xiaguan) a odtud pěšky podle mapky v mobilu k autobusovému nádraží. Mapka ukazuje, že tam jsou tři nádraží, ale po snad 45 min. chůze se doploužíme pouze k jednomu. Doufáme, že tam budou další taxikáři, kteří by nás mohli do Kunmingu odvézt. K mému překvapení tam moc taxikářů s minivany, kterých bychom se mohli zeptat, nebylo.
Zbývá poslední možnost, zeptat se na nádraží, jestli náhodou nemají volné lístky. Nedávám tomu žádnou šanci, protože státní svátky končí a lidi se vracejí do velkoměst. Naštěstí však paní za přepážkou zahlásí, že má volných 7 lístků na spoj 10:55, což není sice optimální vzhledem k příjezdové hodině, ale nic jiného nám nezbývá. Musíme to tedy risknout, snad ten posilový spoj nebude mít zpoždění, říkám si.
Poté, co koupíme lístky se chodíme postupně nasnídat, aby vždy někdo zůstal na nádraží hlídat bágly. Do Kunmingu příjíždíme víceméně bez zpoždění, i když ty tři bouračky v dálničním tunelu, co jsme zahlídli mne trochu vyděsily.
Znamená to tedy, že máme přesně dvě hodiny na to, abychom se dostali ze západního autobusového na centrální vlakové nádraží. Jediná možnost v této městské dopravní zácpě je taxík minivan, místní autobusovou linku opravdu nebudeme pokoušet. Před nádražím si nás odchytne jedná paní – nahaněčka, která nás všech sedm vede asi 300 metrů za nádraží, kde čeká její manžel s jednoročním dítětem.
Za sto juanů manžílek zasedne za volant, my se naskládáme a už jedeme. Pro jistotu mu ještě jednou ukazuju vlakovou jízdenku , aby nás opravdu dovezl na ten správný vlakáč – na logistické chyby už dneska opravdu nemáme čas.
Vše jde naštestí hladce a tak po 20 minutách jsme na nádraží, rychle projdeme bezpečnostní kontrolou, necháme si orazítkovat jízdenku a můžeme tak v klidu čekat další půlhodinu na to, než nás pustí do připraveného vlaku do Chengdu. 18 h. Cesta tak může začít.
Napsat komentář