Když se chcete dostat na Machu Picchu, máte dvě možnosti. Buď jet autobusem až ke vstupní bráně nebo si to během hodiny až hodiny a půl vyšlápnout po schodech nahoru pěkně po svých. Variantu autobusu jsem ani nenabízel, my pěkně půjdeme 🙂
Z Aguas Calientes jsme vyšli ve 4:30 a před pátou jsme došli k mostu přes řeku, který se v pět otevírá. Tam ukážete pas a lístek a můžete pokračovat dál. Jsou tam dva mosty – jeden, po kterém chodili lidé a po druhém ne, ale nebyla tam žádná cedule, tak jsem to zkusil, ale když jsem byl ve dvou třetinách, tak na mě posvítili světlama, jako když hledají v noci uprchlé trestance a musel jsem se vrátit. Chvíli mě pak vyzpovídávali a potrestali mě tím, že nejdřív nechali projít všechny lidi ve frontě 🙂 Ale v pohodě, nic se nestalo.
Za hodinku už jsme nahoře u vstupní brány, ta se otevírá v šest hodin. Jelikož každý stoupal jiným tempem, potkáme se až na Machu Picchu.
Význam Machu Picchu není stále úplně jasný, jedna z verzí je, že sloužilo k inckým obřadním účelům. Španělští kolonizátoři o něm v 16. století neměli ani ponětí a bylo prakticky zapomenuto až do 20. století, kdy tam místní obyvatelé vzali amerického historika Hirama Binghama v roce 1911. Dnes je považováno za nejslavnější archeologické místo na kontinentu a denně jej navštíví kolem 2500 turistů.
Jestli si chcete Machu Picchu užít bez návalů turistů, vyražte stejně brzo ráno jako my. Ano, turisté tam jsou, ale je to tak rozsáhlá památka, že se snadno rozprchnou a můžete si na mnoha protilehlých terasách vychutnávat atmosféru místa skoro sami.
Počasí nám ten den přálo a když jsme si každý prošli místa, co jsme chtěli, spočinuli jsme ve stínu pod stromy a nechali se unášet místními energiemi. Až jsme z toho s Lubošem usnuli 🙂
Šest hodin na prohlídku běžným smrtelníkům stačí a my se vypravili zpátky na hostel. Cestou jsme si chtěli dát něco k jídlu, ale hádejte, kolik stojí jídlo hned u vstupní brány. Třeba 700 Kč. To opravdu ne-e. Luboš si cestou po silnici nahoru všiml jakési jídelny asi 500 metrů od vstupní brány, tak jsme se tam vypravili. Polední menu za 60 Kč zní podstatně lépe, k tomu žádní turisté, jen místní. Tomu říkám objev dne!
Po návratu na hostel jsme si dali spršku a vyrazili společně na jídlo. Potkali jsme Simona, který nám předal jízdenky na večerní vlak do Ollantaytambo a rozloučili jsme se. Byl to skvělý průvodce! Vlaky sem jsou kvůli anglickému železničnímu monopolu hodně drahé, ale kdybychom cestovali levně, ztratili bychom cestou do Cusca celý další den.
Když jsme kolem 21h přijeli do Ollantaytambo, čekal nás nelehký úkol. Najít levný odvoz ve sdílené dodávce (colectivo) do Cusca. Pořád se nás snažili obrat a dávali nám nefér ceny. Po hodně dlouhém čekání a snaze vyjednávat jsme nakonec přistoupili na cenu 20 soles na osobu (místo 14, za kolik jsme chtěli jet). Prý to takhle večer už levněji nepojede a naše ochota čekat se razantně tenčila. Byli jsme unavení.
Během cesty colectivem, kde jsme skoro všichni podřimovali, nás Luboš zachránil od skoro jisté bouračky, kdy řidič buď usnul nebo nedával pozor a nevšiml si protijedoucího auta a až po Lubošově upozornění strhl na poslední chvíli volant a vyhnuli jsme se. Ufff. Přijeli jsme do Cusca pozdě večer a padli.
Jak jsem k Machu Picchu přistupoval s rezervou a bál se, že se mi to nebude líbit kvůli spoustě turistů – bylo to super! I ty turisty tam přežijete a to místo se musí líbit snad všem. Rozhodně se nesnažte být alternativní cestovatelé a Machu Picchu z plánu nevynechte.
Napsat komentář