Dneska nám už ta Shwedagon pagoda vyjde! Na trhu si nakoupili londží ti, kteří potřebovali něco delšího na nohy na zakrytí kolen. Kus hezké látky za 6 USD. Vzali jsme si dvě taxi po pár dolarech a v poledne byli u pagody. Vstupné činí 8 dolarů, ale stojí to za to!
Pagoda je prý stará 2600 let, což ji přisuzuje přívlastek nejstarší pagoda na světě. Vypíná se do výšky 99 metrů a je celá pokryta zlatem. Součástí celého komplexu jsou i desítky menších pagod. Při vstupu je třeba si zout boty jako u všech pagodek v Barmě. Překvapilo nás, že zde bylo více místních než turistů. Ti se sem chodí modlit do chrámů a dávat tam své obětiny v podobě květin.
Takhle to chodí v chrámu…
Když jsme si vše prošli, odjeli jsme taxíkem zpátky na hostel, dali spršku a skočili na rychlý oběd. Na hostelu jsem nám zařídil lístky na autobus, který nás přes noc odveze k jezeru Inle. Po jídle jsme tak jen na ulici párkrát mávli na taxíky a domluvili si odvoz na autobusové nádraží. Jelikož se nachází daleko od centra, museli jsme řidiče trochu přemlouvat, aby nás tam vzali, ale povedlo se. Za dva taxíky jsme zaplatili dohromady 15 USD a hodinu jeli kamsi na okraj Rangúnu.
Během čekání na odjezd jsme si sedli do místní pouliční restauračky, kde jsme potkali partičku Čechů, kterou jsme si pamatovali už z letiště. Přezdíváme jim skřeti podle jednoho jejich člena, který se o to zasloužil svým vzhledem. Prohodili jsme spolu tak dvě věty, sympatie mezi námi a těmito namachrovanými kluky nevykvetly.
Autobus nás odveze k jezeru Inle, přesněji do vesničky Nyaungshwe ležící na řece spojující vesnici se severním cípem jezera. Platíme 20 USD za lístek a většina z nás takovým luxusním autobusem nikdy nejela. Komfortní široké sedačky a servis jako v letadle. Každé dvě hodiny stavíme někde na jídlo a nemůžeme si vůbec stěžovat.
Zatímco se vezeme začínám koukat do turistických průvodců a hledat nám ubytování u jezera. Leč v Zirhamii obvykle hledáme ubytování až na místě, v Barmě by to mohl být problém. Když se před pár lety země více otevřela turismu, začaly sem proudit davy cestovatelů, kteří ji chtěli poznat ještě nezkaženou, zakonzervovanou, jaká byla poslední desítky let. To vyhnalo ceny ubytování nahoru a jelikož je nás sedm, existovala by velká šance, že by všechno nízkorozpočtové ubytování bylo vyprodané a spát za 50 USD na noc opravdu nechceme.
V Rangúnu jsem si koupil místní SIM kartu, která zde ještě před dvěma lety stála sto dolarů! Nyní ji seženete na ulici za tři. Aktuálně má nejlepší pokrytí MPT, to jsme zjistili samozřejmě až později, když jsme neměli s Telenorem signál 🙂 Volání po Barmě je extrémně levné a stejně tak i mobilní data (překvapivě tu mají někde i 3G).
Vybral jsem několik levnějších hotýlků, obvolal a jeden nám zamluvil, tak se tam po příjezdu ráno vypravíme. Ale o tom zas příště.
Napsat komentář