Všechny atlasy, které kdy byly ve škole určeny k vyřazení, včetně těch, které nebyly, jsou u něj doma. Už jako kluk s nimi usínal, plánoval cesty a představoval si krajinu a lidi, které jednou potká. Na to, že je realita na cestách mnohem zajímavější, než pouhé snění, přišel už v jedenácti letech! Kdy se poprvé podíval sám za hranice. Od té doby strávil na cestách dohromady už více jak šest let života a navštívil přes osmdesát států.
Honza na to měl vždy jednoduchou teorii: Stačí jen chtít! Vše ostatní je řešitelné. Stopem, na kole a pěšky procestoval téměř všechna evropská pohoří a pobřeží. Na některé cesty se vydal úplně bez peněz. Bydlel v parcích, ve squatech, na plážích, pomáhal na venkově. Život obyčejných lidí z měst i venkova ho fascinuje dodnes, jako vystudovaný kulturní antropolog má k lidem velmi blízko a rád s nimi tráví čas.
V Amazonii na řece Javarí s kamarádem Miguelem
Hory, památky, pláže, to vše je úžasné a stojí za poznání, ale žádná jeho cesta by nebyla úplná, kdyby se nesnažil poznat místní humor, kuchyni a myšlení, prostě obyčejný život lidí z míst, kam se vydává. Je jednoduché být spokojeným turistou a užívat si úsměvy a pohostinnost v různých koutech světa, ale zjišťovat, kolik úsilí a dřiny za takovým úsměvem stojí, nakolik je opravdový a jaká je jeho opravdová cena, to se stalo smyslem jeho cest. S oblibou proto bere lidi do míst, kde je život k vidění bez pozlátka a přetvářky masové turistiky, kde místní lidé mají z návštěvy cizinců stejné pozdvižení, jako my z nich.
Výstup s klienty na vulkán Parinacota v Bolívii
Mezi ty zajímavější cesty, které podnikl, patří cesta stopem za íránskými Zoroastriány, vyznavači prastarého náboženství, jenž udržují v horách věčný oheň, cyklopouť do Santiaga de Compostela za účelem sepsání bakalářské práce o fenoménu této poutní cesty, pěší přechody Skotska, Korsiky, himálajského Zanskaru, nebo afrického Lesotha, kde pro změnu napsal svou diplomovou práci o působení a vlivu čínských komunit na původní obyvatelstvo Dračích hor, cesta za žraloky obrovskými do Mozambiku, na kole objel Černou Horu, Kosovo, Makedonii a Albánii, podnikl výstupy na andské šestitisícovky a nejvyšší sopku světa Ojos del Salado, toulal se po tehdy ještě ukrajinském Krymu, přespával v jeskyních na Velikonočním ostrově, pobýval ve vesnických komunitách ostrova Taveuni na Fidži, dokola obešel Novou Kaledonii, aby se dozvěděl více o místních Kanacích a několik ostrovů ve Francouzské Polynésii, kde se dostal až na atolové souostroví Tuamotu, které dříve Francouzi využívali ke zkouškám svých atomových bomb.
Trosečnický život na atolu Fakarava, Francouzská Polynésie
Po proudu řek Maraňón a Amazonky, se mu loděmi podařilo projet napříč celou Amazonií od Pacifiku, až k ústí řeky do Atlantiku. Došlo i na lov aligátorů a piraňí, nebo koupání s říčními delfíny na vedlejším toku. Stopem a pěšky poznával krásnou a drsnou Patagonii, nebo bažinatý Pantanal, v Bolívii pracoval jako deratizátor u komunity Menonitů, zpovídal pamětníky dopadení a zastřelení revolucionáře Che Guevary ve východních Andách, těžil s hrdými, bolivijskými horníky wolfram a poznával krajanské spolky v Chile, Argentině a Paraguayi. Stopoval napříč Austrálií a autem projel Pobaltí, Skandinávii a Nový Zéland. Některé z těchto výprav byly součástí tří a půl leté cesty kolem světa.
Žil v Londýně, v rybářských komunitách na Novém Zélandu, v Chile a osudnou se mu stala Brazílie, kde střídavě žije dodnes. V Jižní Americe cestuje a žije již přes dva roky. Mluví anglicky, portugalsky, španělsky, francouzsky a učil se i romsky, což se prý neuvěřitelně hodilo v Indii, číslovky a některé slovesa jsou velmi podobná.
Rád říkává, že nejhorší smrt je z vyplašení! Neplašte se a neplašte ostatní. Život se nemá plašit, život se má vábit. Cesty jsou ta nejlepší vábnička, nezošklivujte si je přehnanou starostlivostí!
Odprůvodcované expedice
Kostarika 2022
Brazílie 2017, 2018, 2019, 2020, 2021
