Profilovka „Ifčí“Ifčí měla už od mala toulavé boty. Rodiče, kteří za celý život vyjeli do zahraničí jen jednou, vůbec nechápali, kde se v ní touha po cestovaní bere. Hned po střední škole odjela do Itálie a pak postupně procestovala celou Evropu. Rok žila v USA, střídavě v Kalifornii, New Yorku a na Floridě.

Půl roku strávila v Jihoafrické republice, v Kapském městě, kde pracovala ve filmové produkci. Oblíbila si Muizenberg beach, kam jezdila fotit malé černošské děti a poprvé si vyzkoušela surfing. Ifčí má ráda přírodu a zvířata –  často jezdila k oceánu pozorovat kolonie tučňáků a krmila tuleně rybami, které dostala od místních rybářů. Jednou ji na treku napadli paviáni, neodporovala a odevzdala veškeré jídlo, které s sebou měla. Dnes už přesně chápe rčení: Drzý jako opice!

Nekonečný výšlap na Kawah Ijen, Indonésie

Nekonečný výšlap na Kawah Ijen, Indonésie

Miluje teplo, moře a šnorchlování. Pokud to jde, letí každou zimu někam se ohřát. Třeba do Thajska nebo Indonésie. Užívá si usměvavé tváře místních lidí, ráda s nimi klábosí o jejich životě, jak dělají to či ono – a také jak recyklují plasty.  To je téma, které ji dlouhodobě zajímá, doma se účastní různých dobrovolnických úklidů. Pokusila se o to i na Bali, kdy spojila šnorchlování v moři se spontánním výlovem plastových odpadků a svým sběrem nakazila i ostatní členy skupiny.

Zimu moc ráda nemá, ale i přesto vyrazila na Island, lákala ji drsná islandská příroda. Poprvé v životě uviděla dvojitou duhu a na každém kroku byla svědkem toho, že naše planeta je opravdu živý organismus. Stejný pocit měla i při výletu k přírodním horkým pramenům v blízkosti Mount Fuji v Japonsku a při výstupu na Kawah Ijen v Indonésii, kdy se z tyrkysového jezera uprostřed kráteru neustále valil hustý sirný dým.

S prodavačkami pomela v Thajsku

S prodavačkami pomela v Thajsku

Je zvídavá gurmánka. Zastává názor, že když člověk neochutná lokální jídlo, jako by v dané zemi nebyl. Vnímá ho jako důležitou součást kultury a podle ní spojuje lidi. Není nic lepšího než poobědvat s místními v jejich oblíbené restauraci. Zbožňuje trhy s jídlem, kořením, exotickým ovocem, květinami a bleší trhy se vším možným – tam se pak vydrží přehrabovat hodiny než najde svůj úlovek, který si doveze domů.

Na svých cestách zažila i několik nepříjemných situací. Třeba když se svými přáteli vyrazila starým džípem na trip do Dračích hor v království Lesotho a kamarád utopil klíče od auta v oceánu. Ifčí ale zachovala klidnou hlavu a pěšky vyrazila do nejbližší vesnice a požádala místní, aby se auto pokusili odemknout a nastartovat, což se jim po třech hodinách skutečně povedlo – klíčem od traktoru! Mělo to jen jednu vadu – klíčem v zapalování už nešlo otočit ani ho vyndat, takže motor neustále běžel. V noci pak do auta dolévali benzín, aby „nechcíplo“ a mohli tak dojet do autoservisu.

Poušť Merzouga, Maroko

Poušť Merzouga, Maroko

Zažila i mnohem vypjatější situace, třeba obrovský požár Table Mountain, kdy se svým autem uvízla v zácpě pod horou, všude se valil hustý oranžový dým, šlehaly plameny a ve vzduchu létaly vrtulníky. V Maroku zase jela vlakem, který v plné rychlosti srazil dvě krávy, při brzdění se rozhoupal ze strany na stranu, doufala jen, že nevykolejí. Přesto nedá na cestování dopustit, protože i takovéhle zážitky k tomu patří.

Ifčí je empatická, vzniklé problémy se snaží řešit s úsměvem a hlavně v klidu – to ale neplatí v případě, kdy se jedná o pavouky! Z těch má až panickou hrůzu, i když je vidí třeba jen na fotce. Má spousty veselých historek nejen z cest, ale i ze života, takže se s ní určitě nebudete nudit. Ze všech svých cest si píše deníky, které chce pak použít jako inspiraci pro napsání vtipné knihy o cestování. Natočila pilotní díl cestovatelského seriálu o Couchsurfingu.

Její srdcovou zemí je Sicílie a Liparské ostrovy, kam se pravidelně vrací už patnáct let. Miluje místní klima, lidi, jejich jazyk, jídlo a víno. Jednou by se na Sicílii chtěla přestěhovat.

Mluví plynně anglicky, domluví se italsky, rozumí německy a rusky.

Odprůvodcované expedice

Jihoafrická republika – 2020

Expedice po JAR byla naší první zkušeností se Zirhamií, výsledek dopadl nad očekávání dobře, naše průvodkyně Ivča byla jednou z nás, parťák do každého počasí, vše dobře zorganizované a připravené, pomohla nám zvládnout návštěvu nemocnice (mimochodem na vysoké úrovni ) z důvodu zranění. JAR je zemí s nádhernou přírodou, vynikající kuchyní a skvělým červeným vínem. Po celou cestu ( najezdili jsme něco přes 3.000 km, velmi dobře vybrané lokality ) jsme nezaznamenali pocit nebezpečí. Pokud váháte, výlet na jih Afriky doporučujeme.

Andrea a Tomáš Košacký

Expedice do JAR pro mne byl určitě zážitek, na který nikdy nezapomenu – v pozitivním slova smyslu. Už při plánování mě moc potěšil přístup naší průvodkyně Ivči, která byla moc milá a vše nám před cestou vysvětlila a poradila když bylo potřeba. Samotná expedice probíhala výborně, byla super atmosféra a moc jsme se nasmáli. I když většina lidí odsuzovala JAR jako nebezpečnou zemi, my měli pouze dobrou zkušenost s místními – byli vždy velmi milý a pohostinní. Určitě bych doporučila Jižní Afriku všem, co mají rádi jak hory, tak safari i moře – najdete zde všechno 🙂 Také bych ještě jednou ráda poděkovala Ivčí – byla jsi báječná ! 🙂

Simona de Toledo

Cestování se Zirhámií po Jižní Africe jsem si opravdu užil , Ivča jako průvodce byla skvělá , celou expedici měla naplánovanou do nejmenších detail.

Zdeněk Válek

 

Japonsko – 2019

Japonská expedice s Ivčou byla super volba. Díky jejím znalostem, organizaci a vedení jsem si užívala „bezstarostné“ cestování a mohla se naplno věnovat krásám země, dobrému jídlu a odpočinout si tak od své (velmi podobné) práce. A také díky Ivče bych se teď už nebála vydat do Japonska i sama. Ivčo, za mne oba palce vzhůru!

Jitka Jandáková

Měla jsem štěstí, že letošní expedice do Japonska 2019 měla pro velký zájem otevřen ještě druhý termín a ujala se nás „Ifča“. I když nás vedla Žandinou vyšlapanou cestičkou, tak jsme rádi, vzhledem k nevyzpytatelnému počasí, že jsme udělali zásah do plánu. „Ifča“ vše řešila za pochodu a podnikali jsme přesuny tak, abychom utekli před velkým deštěm. Byla skvělá a i přes tyto nečekané problémy jsme viděli vše, co se za 15 dnů v Japonsku vidět dá. Určitě bych s „Ifčou“ vyrazila i na další expedici. Překvapilo mě Tokio svojí architekturou a parky, Japonci svou neskutečnou slušností a ochotou – máme se co učit, venkov, staré dřevěné domy a hrady, čistota . Je to nejbezpečnější země světa, kterou jsem navštívila. Vůbec bych se tam nebála cestovat sama a navíc pro ty, kteří umí anglicky, všechny nápisy, stanice v metru a jídelníčky už nejsou jen sypaný čaj. Způsob cestování mimo hlavní trasy turistů, za domorodci na vesnice a s pohybem v přírodě mi maximálně vyhovuje, proto už teď (14 dnů po příletu z Japonska) mám koupenu letenku opět se Zirhamií, ale teď zase na druhý konec světa.

Eva Staňková

Expedice Japonsko splnila mé očekávání.

Marek Nebyla

Se Zirhamií jsme si vyzkoušeli vycestovat do vzdálené země s jinou kulturou a smýšlením. Japonsko je krásná a zajímavá země. Hned bychom jeli znova. Ivča fungovala na jedničku :). Společně jsme vyřešili vše co nám přišlo do cesty. Po této zkušenosti si troufneme vycestovat dál i sami, ale třeba se na Zirhamii ještě obrátíme. Doporučujeme všem, kteří rádi cestují podobným stylem a nebo ví, že je to styl pro ně, ale sami na to nemají odvahu. Je to dobrá zkušenost. 🙂

Eliška a Marek