Ifčí měla už od mala toulavé boty. Rodiče, kteří za celý život vyjeli do zahraničí jen jednou, vůbec nechápali, kde se v ní touha po cestovaní bere. Hned po střední škole odjela do Itálie a pak postupně procestovala celou Evropu. Rok žila v USA, střídavě v Kalifornii, New Yorku a na Floridě.
Půl roku strávila v Jihoafrické republice, v Kapském městě, kde pracovala ve filmové produkci. Oblíbila si Muizenberg beach, kam jezdila fotit malé černošské děti a poprvé si vyzkoušela surfing. Ifčí má ráda přírodu a zvířata – často jezdila k oceánu pozorovat kolonie tučňáků a krmila tuleně rybami, které dostala od místních rybářů. Jednou ji na treku napadli paviáni, neodporovala a odevzdala veškeré jídlo, které s sebou měla. Dnes už přesně chápe rčení: Drzý jako opice!
Miluje teplo, moře a šnorchlování. Pokud to jde, letí každou zimu někam se ohřát. Třeba do Thajska nebo Indonésie. Užívá si usměvavé tváře místních lidí, ráda s nimi klábosí o jejich životě, jak dělají to či ono – a také jak recyklují plasty. To je téma, které ji dlouhodobě zajímá, doma se účastní různých dobrovolnických úklidů. Pokusila se o to i na Bali, kdy spojila šnorchlování v moři se spontánním výlovem plastových odpadků a svým sběrem nakazila i ostatní členy skupiny.
Zimu moc ráda nemá, ale i přesto vyrazila na Island, lákala ji drsná islandská příroda. Poprvé v životě uviděla dvojitou duhu a na každém kroku byla svědkem toho, že naše planeta je opravdu živý organismus. Stejný pocit měla i při výletu k přírodním horkým pramenům v blízkosti Mount Fuji v Japonsku a při výstupu na Kawah Ijen v Indonésii, kdy se z tyrkysového jezera uprostřed kráteru neustále valil hustý sirný dým.
Je zvídavá gurmánka. Zastává názor, že když člověk neochutná lokální jídlo, jako by v dané zemi nebyl. Vnímá ho jako důležitou součást kultury a podle ní spojuje lidi. Není nic lepšího než poobědvat s místními v jejich oblíbené restauraci. Zbožňuje trhy s jídlem, kořením, exotickým ovocem, květinami a bleší trhy se vším možným – tam se pak vydrží přehrabovat hodiny než najde svůj úlovek, který si doveze domů.
Na svých cestách zažila i několik nepříjemných situací. Třeba když se svými přáteli vyrazila starým džípem na trip do Dračích hor v království Lesotho a kamarád utopil klíče od auta v oceánu. Ifčí ale zachovala klidnou hlavu a pěšky vyrazila do nejbližší vesnice a požádala místní, aby se auto pokusili odemknout a nastartovat, což se jim po třech hodinách skutečně povedlo – klíčem od traktoru! Mělo to jen jednu vadu – klíčem v zapalování už nešlo otočit ani ho vyndat, takže motor neustále běžel. V noci pak do auta dolévali benzín, aby „nechcíplo“ a mohli tak dojet do autoservisu.
Zažila i mnohem vypjatější situace, třeba obrovský požár Table Mountain, kdy se svým autem uvízla v zácpě pod horou, všude se valil hustý oranžový dým, šlehaly plameny a ve vzduchu létaly vrtulníky. V Maroku zase jela vlakem, který v plné rychlosti srazil dvě krávy, při brzdění se rozhoupal ze strany na stranu, doufala jen, že nevykolejí. Přesto nedá na cestování dopustit, protože i takovéhle zážitky k tomu patří.
Ifčí je empatická, vzniklé problémy se snaží řešit s úsměvem a hlavně v klidu – to ale neplatí v případě, kdy se jedná o pavouky! Z těch má až panickou hrůzu, i když je vidí třeba jen na fotce. Má spousty veselých historek nejen z cest, ale i ze života, takže se s ní určitě nebudete nudit. Ze všech svých cest si píše deníky, které chce pak použít jako inspiraci pro napsání vtipné knihy o cestování. Natočila pilotní díl cestovatelského seriálu o Couchsurfingu.
Její srdcovou zemí je Sicílie a Liparské ostrovy, kam se pravidelně vrací už patnáct let. Miluje místní klima, lidi, jejich jazyk, jídlo a víno. Jednou by se na Sicílii chtěla přestěhovat.
Mluví plynně anglicky, domluví se italsky, rozumí německy a rusky.
Odprůvodcované expedice
Jihoafrická republika – únor 2024
Tchajwan – listopad 2023
Jihoafrická republika – únor a září 2023
Jihoafrická republika – 2020