Ivana „Ifčí“ Dragounová

Profilovka „Ifčí“Ifčí měla už od mala toulavé boty. Rodiče, kteří za celý život vyjeli do zahraničí jen jednou, vůbec nechápali, kde se v ní touha po cestovaní bere. Hned po střední škole odjela do Itálie a pak postupně procestovala celou Evropu. Rok žila v USA, střídavě v Kalifornii, New Yorku a na Floridě.

Půl roku strávila v Jihoafrické republice, v Kapském městě, kde pracovala ve filmové produkci. Oblíbila si Muizenberg beach, kam jezdila fotit malé černošské děti a poprvé si vyzkoušela surfing. Ifčí má ráda přírodu a zvířata –  často jezdila k oceánu pozorovat kolonie tučňáků a krmila tuleně rybami, které dostala od místních rybářů. Jednou ji na treku napadli paviáni, neodporovala a odevzdala veškeré jídlo, které s sebou měla. Dnes už přesně chápe rčení: Drzý jako opice!

Nekonečný výšlap na Kawah Ijen, Indonésie

Nekonečný výšlap na Kawah Ijen, Indonésie

Miluje teplo, moře a šnorchlování. Pokud to jde, letí každou zimu někam se ohřát. Třeba do Thajska nebo Indonésie. Užívá si usměvavé tváře místních lidí, ráda s nimi klábosí o jejich životě, jak dělají to či ono – a také jak recyklují plasty.  To je téma, které ji dlouhodobě zajímá, doma se účastní různých dobrovolnických úklidů. Pokusila se o to i na Bali, kdy spojila šnorchlování v moři se spontánním výlovem plastových odpadků a svým sběrem nakazila i ostatní členy skupiny.

Zimu moc ráda nemá, ale i přesto vyrazila na Island, lákala ji drsná islandská příroda. Poprvé v životě uviděla dvojitou duhu a na každém kroku byla svědkem toho, že naše planeta je opravdu živý organismus. Stejný pocit měla i při výletu k přírodním horkým pramenům v blízkosti Mount Fuji v Japonsku a při výstupu na Kawah Ijen v Indonésii, kdy se z tyrkysového jezera uprostřed kráteru neustále valil hustý sirný dým.

S prodavačkami pomela v Thajsku

S prodavačkami pomela v Thajsku

Je zvídavá gurmánka. Zastává názor, že když člověk neochutná lokální jídlo, jako by v dané zemi nebyl. Vnímá ho jako důležitou součást kultury a podle ní spojuje lidi. Není nic lepšího než poobědvat s místními v jejich oblíbené restauraci. Zbožňuje trhy s jídlem, kořením, exotickým ovocem, květinami a bleší trhy se vším možným – tam se pak vydrží přehrabovat hodiny než najde svůj úlovek, který si doveze domů.

Na svých cestách zažila i několik nepříjemných situací. Třeba když se svými přáteli vyrazila starým džípem na trip do Dračích hor v království Lesotho a kamarád utopil klíče od auta v oceánu. Ifčí ale zachovala klidnou hlavu a pěšky vyrazila do nejbližší vesnice a požádala místní, aby se auto pokusili odemknout a nastartovat, což se jim po třech hodinách skutečně povedlo – klíčem od traktoru! Mělo to jen jednu vadu – klíčem v zapalování už nešlo otočit ani ho vyndat, takže motor neustále běžel. V noci pak do auta dolévali benzín, aby „nechcíplo“ a mohli tak dojet do autoservisu.

Poušť Merzouga, Maroko

Poušť Merzouga, Maroko

Zažila i mnohem vypjatější situace, třeba obrovský požár Table Mountain, kdy se svým autem uvízla v zácpě pod horou, všude se valil hustý oranžový dým, šlehaly plameny a ve vzduchu létaly vrtulníky. V Maroku zase jela vlakem, který v plné rychlosti srazil dvě krávy, při brzdění se rozhoupal ze strany na stranu, doufala jen, že nevykolejí. Přesto nedá na cestování dopustit, protože i takovéhle zážitky k tomu patří.

Ifčí je empatická, vzniklé problémy se snaží řešit s úsměvem a hlavně v klidu – to ale neplatí v případě, kdy se jedná o pavouky! Z těch má až panickou hrůzu, i když je vidí třeba jen na fotce. Má spousty veselých historek nejen z cest, ale i ze života, takže se s ní určitě nebudete nudit. Ze všech svých cest si píše deníky, které chce pak použít jako inspiraci pro napsání vtipné knihy o cestování. Natočila pilotní díl cestovatelského seriálu o Couchsurfingu.

Její srdcovou zemí je Sicílie a Liparské ostrovy, kam se pravidelně vrací už patnáct let. Miluje místní klima, lidi, jejich jazyk, jídlo a víno. Jednou by se na Sicílii chtěla přestěhovat.

Mluví plynně anglicky, domluví se italsky, rozumí německy a rusky.

Odprůvodcované expedice

Japonsko – 2019

Měla jsem štěstí, že letošní expedice do Japonska 2019 měla pro velký zájem otevřen ještě druhý termín a ujala se nás „Ifča“. I když nás vedla Žandinou vyšlapanou cestičkou, tak jsme rádi, vzhledem k nevyzpytatelnému počasí, že jsme udělali zásah do plánu. „Ifča“ vše řešila za pochodu a podnikali jsme přesuny tak, abychom utekli před velkým deštěm. Byla skvělá a i přes tyto nečekané problémy jsme viděli vše, co se za 15 dnů v Japonsku vidět dá. Určitě bych s „Ifčou“ vyrazila i na další expedici. Překvapilo mě Tokio svojí architekturou a parky, Japonci svou neskutečnou slušností a ochotou – máme se co učit, venkov, staré dřevěné domy a hrady, čistota . Je to nejbezpečnější země světa, kterou jsem navštívila. Vůbec bych se tam nebála cestovat sama a navíc pro ty, kteří umí anglicky, všechny nápisy, stanice v metru a jídelníčky už nejsou jen sypaný čaj. Způsob cestování mimo hlavní trasy turistů, za domorodci na vesnice a s pohybem v přírodě mi maximálně vyhovuje, proto už teď (14 dnů po příletu z Japonska) mám koupenu letenku opět se Zirhamií, ale teď zase na druhý konec světa.

Eva Staňková

Se Zirhamií jsme si vyzkoušeli vycestovat do vzdálené země s jinou kulturou a smýšlením. Japonsko je krásná a zajímavá země. Hned bychom jeli znova. Ivča fungovala na jedničku :). Společně jsme vyřešili vše co nám přišlo do cesty. Po této zkušenosti si troufneme vycestovat dál i sami, ale třeba se na Zirhamii ještě obrátíme. Doporučujeme všem, kteří rádi cestují podobným stylem a nebo ví, že je to styl pro ně, ale sami na to nemají odvahu. Je to dobrá zkušenost. 🙂

Eliška a Marek

Japonská expedice s Ivčou byla super volba. Díky jejím znalostem, organizaci a vedení jsem si užívala „bezstarostné“ cestování a mohla se naplno věnovat krásám země, dobrému jídlu a odpočinout si tak od své (velmi podobné) práce. A také díky Ivče bych se teď už nebála vydat do Japonska i sama. Ivčo, za mne oba palce vzhůru!

Jitka Jandáková

Expedice Japonsko splnila mé očekávání.

Marek Nebyla