Petr odmalička jezdil s rodiči do Chorvatska, což mu tak nějak stačilo až do 15 let, kdy jel na návštěvu za rodinou do Mexika. Právě tato země v něm probudila zájem o cestování a od té doby začal pro svou rodinu plánovat každoroční zahraniční cesty. Do 18 tak navštívil Omán, Senegal, Indii, Nepál a mnoho dalších. Od 18 let však začal cestovat především samostatně nebo s přáteli, se kterými se tehdy vypravil do Gruzie a Ázerbájdžánu. Petr však na rodiče nezanevřel a každý rok s nimi podnikne alespoň jednu zahraniční cestu.
S přáteli na expedici po stopách Alexandra Velikého v Turecku
Ihned po maturitě absolvoval se dvěma přáteli svou nejdelší cestu, kdy spolu projeli Kavkaz a celé to zakončili velkým okruhem po Íránu. Odtud se Petr sám vypravil do iráckého Kurdistánu, kde dostal od jednoho místního typické kurdské kalhoty, kterému mu pomohly téměř dokonale zapadnout – až natolik, že se ho místní na ulici často ptávali na cestu. Od této výpravy je každý rok celé léto v zahraničí a snaží se navštívit všechny země světa. Nejraději se však toulá Balkánem a Blízkým východem, kde jsou podle něj nejmilejší a nejpohostinnější lidé vůbec. Mezi Petrovy nejoblíbenější země patří Turecko, Rumunsko, Albánie, Arménie, Írán a především Irák, který si svou historií, gastronomií a přátelskými lidmi získal jeho srdce.
Petrův styl cestování si prošel dynamickým vývojem. Od rodinných dovolených v Chorvatsku, přes cestování s malým batůžkem až po dlouhé roadtripy s přáteli. Nyní však preferuje místní dopravu, což se ukázalo být vůbec nejlepší možností. Petr je studentem historie a dějin starověku, a proto rád navštěvuje různé historické zajímavosti a památky, ale nemusíte se obávat, že vás tím bude na cestách nudit, ba naopak. Nepohrdne však ani trekováním v přírodě nebo objevováním místní gastronomie a pivní scény.
S místními v Iráku, kteří se chtějí neustále fotit
Plynně se domluví anglicky a česky, ale obstojně také hovoří turecky, litevsky, německy a rusky. Pokud si náhodou se svými jazyky nevystačí, tak přejde do řeči, kterou Turci označují jako „Tarzanca“ – tedy rukama-nohama. S tímto „jazykem“ si vystačil dosud všude, kde slova selhala.
Na svých cestách rád a hojně vyhledává kontakt s místními, poněvadž je názoru, že zemi nejlépe poznáte skrze tamní lidi, a proto se nikdy nebrání dlouhým konverzacím u čaje, piva, pálenky nebo vodní dýmky.
Pokud zrovna není na cestách, tak se většinou věnuje plánování dalších cest nebo čtení a psaní historických článků. Právě historie je Petrovou velkou vášní, a proto je vždy schopen a ochoten vyprávět různé zajímavosti o navštěvovaných místech a zemích. Miluje také exotické oblečení, takže ony darované kurdské kalhoty nosí i do města v Česku. Právě takové kousky šatníku jsou jeho oblíbeným suvenýrem, který navíc má i praktické využití a lidé si ho díky tomu snáze zapamatují.
