Radka cestuje ráda a cestuje hodně. Nebylo to tak vždycky a není pravda, že se člověk cestovatelem rodí. Jako malá si Radka po přečtení jedné z povídek v knížce Slepičí polévka pro duši udělala seznam věcí, které by chtěla v životě udělat… Nedávno ho našla a docela se nasmála nad položkami typu: projet se na pštrosovi, zkusit rodeo nebo přeplavat kanál La Manche. Další položky jako navštívit všechny světadíly a vykoupat se v Severním ledovém oceánu už jí ale absurdní nepřišly a uvědomila si, kolik si toho vlastně už zvládla splnit.
Kdyby jí někdo před pěti lety řekl, že navštíví sama třikrát Afriku, bude žít na Špicberkách, projede si Transsibiřskou magistrálu nebo bude stopovat přes Patagonii, tak by se asi od srdce zasmála a zeptala se, kolik toho onen vtipálek vypil…
Radka nikdy neměla ráda zimu. Bylo to tedy velké překvapení i pro ni, když se rozhodla odjet na studijní pobyt Erasmus do norského Trondheimu. Z původně plánovaného půlroku v Norsku se stalo šest let a domů do Čech se zatím vrátit nehodlá.
Trek po švýcarské Europaweg, nejnebezpečnější cestě, jakou Radka kdy šla…
Radka v Norsku vystudovala environmentální toxikologii a chemii. V rámci studia se dokonce odstěhovala na půl roku na Špicberky, kde se kromě studia znečištění Arktidy naučila i střílet z pušky, jezdit na sněžném skútru nebo zachraňovat lidi z laviny. Špicberky se Radce zalíbily natolik, že se jednoho mrazivého večera pod polární září naučila mít ráda zimu. A to navzdory tomu, že ji tenkrát zmrzla rýma v nose 🙂
Občas, když je v Norsku plískanice a počasí, že by člověk psa nevyhnal, tak Radka vyrazí na jih za sluncem. S kamarádkou takhle během studií procestovala Burundi, Ugandu, Rwandu nebo Tanzánii. Cestování Afrikou ale nebylo jen o cestování. Radka měla možnost si prohlédnout, jak v daných zemích vypadají zdravotnické kliniky, darovat krev, navštívit uprchlické tábory nebo asistovat při mužské obřízce.
Půlnoční slunce při sestupu ze Stetindu, národní hory Norska
Místo toho, aby po skončení studií začala rozesílat životopisy a stresovala se hledáním práce, tak vyrazila s kamarádkou na pětiměsíční cestu po Asii.
Po cestě se naučila pít s Rusy nebo podojit krávu v Mongolsku tak, aby měla dost mléka do ranního kafe. Nocovala ve strážní věži na Velké čínské zdi a ujela na motorce přes 1600 km po severním Vietnamu. V Kambodži si chvíli zkusila život Robinsona na opuštěné písečné pláži a trávila večery plaváním s bioluminiscenčním planktonem.
Po návratu do Norska pokračovala v práci osobní asistentky pro postižené a vydělávala na další cesty. K hrůze rodičů i známých odjela v únoru 2016 do iráckého Kurdistánu. A co hůř, opravdu se jí tam líbilo a hned by jela znova! Za největší nebezpečí v Kurdistánu považovala to, že by se tam mohla ujíst k smrti. Kurdská kuchyně byla totiž vedle khmérské ta nejlepší, kterou na cestách ochutnala.
Trekking na ledovci Grey v Patagonii
Málokdy se vám stane, že byste Radku potkali někde ve městě. Miluje totiž přírodu, hory a kempování. Stan postaví do minuty a v ešusu zvládne vykouzlit tří chodovou specialitu. Což jsou dovednosti, kterým se naučila letitým vedením skautského oddílu.
Radka je odbornicí v balení nalehko. Z větší části proto, že ji většinu batohu zabírá objemná foto výbava. Fotografování je jejím velkým koníčkem a bez foťáku je jako bez pravé ruky. Vydáte-li se s ní na cesty, ráda se s vámi podělí nejen o tipy na focení v polárních oblastech, ale i o know-how co dělat, když vám přes noc zamrznou boty.
Radka je holka do nepohody a jen tak nic ji nerozhází. Tedy až na velké chlupaté pavouky. Proto radši jezdí do chladných severských zemí jako je Norsko, Švédsko, Island nebo Špicberky, kde má jistotu, že na ty bestie nenarazí 🙂 Na její fotky a příběhy z cest můžete narazit na facebookové stránce Nestujapojd.
Odprůvodcované expedice
Špicberky – srpen 2019
