Alexandr „Saša“ Strnad

Faerské ostrovy a kopec, který nakonec vyšlápnu

Faerské ostrovy a kopec, který nakonec vyšlápnu

Saša poprvé vyrazil během svých studií na vysoké škole do Kalifornie, kde nakonec strávil s přestávkami celkem 2 roky. Už když se vracel, bylo mu téměř jasné, že to nebude jeho poslední cesta. Po vysoké škole pak ještě zkusil štěstí ve Velké Británii, kde střídavě v Londýně a Manchesteru prožil něco málo přes rok.

V posledních letech se snaží někam vyrazit minimálně jednou za rok. Uhranula jej především Asie. Její rozmanitost, barvy, jídlo a v neposlední řadě lidé, dohromady vytváří neopakovatelnou a nezaměnitelnou atmosféru, kvůli které se tam vždy velmi rád vrací.  Mezi jeho nejoblíbenější země patří Indie a Vietnam.

Především překrásná Indie jako exploze barev a chutí v něm zanechala hluboký dojem. Cesty přeplněnými vlaky společně s místními nesmírně zvědavými a komunikativními dětmi, Bombaj doslova nacpaná k prasknutí, náboženské svátky, odlehlé parky nebo pekelně ostré Vindaloo, které ochutná snad při každé příležitosti. To vše jsou pro Sašu silné a nezapomenutelné zážitky. Z nepředstavitelně chudé Indie si odvezl i poznání, nad jak malými problémy si tu v Evropě občas lámeme hlavy, namísto toho, abychom si užívali maličkosti a veselosti každého dne.

S pouličními hudebníky v Havaně, Kuba

S pouličními hudebníky v Havaně, Kuba

Vietnam si zase oblíbil hlavně kvůli lidem a místní kuchyni. Stále usměvaví, vstřícní a ochotní lidé na každém rohu jej nepřestávali překvapovat. Slzy dojetí majitele hostelu při loučení po dvou dnech pobytu člověk v Česku asi jen tak nezažije.

Rok 2015 prožil v Kanadě. Především ve Vancouveru v Britské Kolumbii. Díky dokonalé náhodě narazil na Punktátu (kolegu Punka ze Zirhamie) a díky němu pak prožil tři měsíce v absolutní, tisíce mil vzdálené divočině Severozápadních teritorií. S partou do té doby neznámých lidí z celého světa sbíral, sušil a prodával smrže – vzácné a velmi chutné houby podávané v luxusních restauracích po celém světě. Na každodenní cesty spálenými a nekonečně vyprahlými pustinami, nebo na medvědy čenichající kolem stanů uprostřed noci dlouho nezapomene.

Na vyhlídce v Pamukkale, Turecko

Na vyhlídce v Pamukkale, Turecko

Mezi jeho doslova nejintenzivnější zážitky patří kousnutí štírem kdesi uprostřed Turecka. Vskutku adrenalinový moment, kdy na pokraji bezvědomí uplácel kolemjedoucího řidiče, aby jej zavezl do nemocnice, patří mezi ty zkušenosti,  které by už asi rád v budoucnu vynechal. I když “zevrubnou prohlídku” ziskuchtivých, po zuby ozbrojených pohraničníků v džungli někde mezi Peru a Bolívií by mezi takové zkušenosti asi také zařadil.

Saša se vždy snaží vyrazit nalehko, co nejvíce trávit čas s místními a poznávat tak jejich kulturu. Zahrát si třeba s klukama pouliční fotbal, zacvičit si ranní jógu, nechat se vyškolit v Salse místními důchodkyněmi nebo jen tak posedět u piva a zahrát místní karban. Ale i nechat si poradit nebo doporučit kam se jet podívat a co určitě neminout. Na svých cestách se snaží navštěvovat a kombinovat nejen odlehlá a „nepoznaná“ místa, ale i oddech na pláži při šnorchlování nebo pulzující města plná života a ruchu.

Učitelská profese se v něm nezapře a předodjezdovou přípravu si vždy náramně užívá. Plánování a chystání je dle něj nezbytné, ale nikdy nemůže být stoprocentní. Roky strávené v českém školství ho naučily sebeovládání, pohotovosti a především trpělivosti – v některých zemích téměř nezbytných vlastností nutných pro vyřizování tak „komplikovaných“ věcí jakými může být koupě lístku na autobus.

Za sebou má i několikaměsíční pobyt na Islandu, stopoval napříč Tureckem či Kubou, navštívil Myanmar, Peru, Bolívii, pracoval ve vyhlášených restauracích na Floridě nebo tabákových plantážích ve Švýcarsku.

Mluví plynně anglicky, trochu německy a rozumí polsky.  Na každou cestu si s sebou bere svou starší otlučenou zrcadlovku a snaží se tak pro sebe ukrojit a uchovat kousek místní atmosféry.