Alexandr „Saša“ Strnad

Faerské ostrovy a kopec, který nakonec vyšlápnu

Saša poprvé vyrazil během svých studií na vysoké škole do Kalifornie, kde nakonec strávil s přestávkami celkem 2 roky. Už když se vracel, bylo mu téměř jasné, že to nebude jeho poslední cesta. Po vysoké škole pak ještě zkusil štěstí ve Velké Británii, kde střídavě v Londýně a Manchesteru prožil něco málo přes rok.

V posledních letech se snaží někam vyrazit minimálně jednou za rok. Uhranula jej především Asie. Její rozmanitost, barvy, jídlo a v neposlední řadě lidé, dohromady vytváří neopakovatelnou a nezaměnitelnou atmosféru, kvůli které se tam vždy velmi rád vrací. Mezi jeho nejoblíbenější země patří Indie a Vietnam.

Především překrásná Indie jako exploze barev a chutí v něm zanechala hluboký dojem. Cesty přeplněnými vlaky společně s místními nesmírně zvědavými a komunikativními dětmi, Bombaj doslova nacpaná k prasknutí, náboženské svátky, odlehlé parky nebo pekelně ostré Vindaloo, které ochutná snad při každé příležitosti. To vše jsou pro Sašu silné a nezapomenutelné zážitky. Z nepředstavitelně chudé Indie si odvezl i poznání, nad jak malými problémy si tu v Evropě občas lámeme hlavy, namísto toho, abychom si užívali maličkosti a veselosti každého dne.

S pouličními hudebníky v Havaně, Kuba

Vietnam si zase oblíbil hlavně kvůli lidem a místní kuchyni. Stále usměvaví, vstřícní a ochotní lidé na každém rohu jej nepřestávali překvapovat. Slzy dojetí majitele hostelu při loučení po dvou dnech pobytu člověk v Česku asi jen tak nezažije.

Rok 2015 prožil v Kanadě. Především ve Vancouveru v Britské Kolumbii. Díky dokonalé náhodě narazil na Punktátu (kolegu Punka ze Zirhamie) a díky němu pak prožil tři měsíce v absolutní, tisíce mil vzdálené divočině Severozápadních teritorií. S partou do té doby neznámých lidí z celého světa sbíral, sušil a prodával smrže – vzácné a velmi chutné houby podávané v luxusních restauracích po celém světě. Na každodenní cesty spálenými a nekonečně vyprahlými pustinami, nebo na medvědy čenichající kolem stanů uprostřed noci dlouho nezapomene.

Na vyhlídce v Pamukkale, Turecko

Mezi jeho doslova nejintenzivnější zážitky patří kousnutí štírem kdesi uprostřed Turecka. Vskutku adrenalinový moment, kdy na pokraji bezvědomí uplácel kolemjedoucího řidiče, aby jej zavezl do nemocnice, patří mezi ty zkušenosti, které by už asi rád v budoucnu vynechal. I když “zevrubnou prohlídku” ziskuchtivých, po zuby ozbrojených pohraničníků v džungli někde mezi Peru a Bolívií by mezi takové zkušenosti asi také zařadil.

Saša se vždy snaží vyrazit nalehko, co nejvíce trávit čas s místními a poznávat tak jejich kulturu. Zahrát si třeba s klukama pouliční fotbal, zacvičit si ranní jógu, nechat se vyškolit v Salse místními důchodkyněmi nebo jen tak posedět u piva a zahrát místní karban. Ale i nechat si poradit nebo doporučit kam se jet podívat a co určitě neminout. Na svých cestách se snaží navštěvovat a kombinovat nejen odlehlá a „nepoznaná“ místa, ale i oddech na pláži při šnorchlování nebo pulzující města plná života a ruchu.

Učitelská profese se v něm nezapře a předodjezdovou přípravu si vždy náramně užívá. Plánování a chystání je dle něj nezbytné, ale nikdy nemůže být stoprocentní. Roky strávené v českém školství ho naučily sebeovládání, pohotovosti a především trpělivosti – v některých zemích téměř nezbytných vlastností nutných pro vyřizování tak „komplikovaných“ věcí jakými může být koupě lístku na autobus.

Za sebou má i několikaměsíční pobyt na Islandu, stopoval napříč Tureckem či Kubou, navštívil Myanmar, Peru, Bolívii, pracoval ve vyhlášených restauracích na Floridě nebo tabákových plantážích ve Švýcarsku.

Mluví plynně anglicky, trochu německy a rozumí polsky. Na každou cestu si s sebou bere svou starší otlučenou zrcadlovku a snaží se tak pro sebe ukrojit a uchovat kousek místní atmosféry.

Odprůvodcované expedice

Jižní Indie 2023

Jižní Indie 2019

Během cesty se mě K. zeptala jak snáším diskomfort. Vůbec mě nenapadlo že bych nějaký pociťoval. A pak mi došlo že se v něm pohybuji už od vystoupení z letadla v Bombaji a že si ho užívám náramně. Indie se nedá vyprávět, Indie jsou zážitky, běžte si je zažít. Kulisy nikdo nezbořil, i komparzisté zůstali na svých místech. Bez obav jeďte se Sašou. Kamkoliv. Postará se o vás už na letišti když pár minut před uzavřením odbavovací přepážky zjistíte že nemáte vytištěné vízum bez kterého vás neodbaví, tedy ani nepustí do letadla. A po příletu zpět do Prahy vám už jen tak ze setrvačnosti ukáže odkud jede autobus 119. Asi se už nedozvím jestli cestování Indií bylo úžasné proto že se tu sešla tak skvělá parta, nebo jestli parta byla tak skvělá proto že se sešla při cestování Indií. Jeďte do Indie. S kýmkoliv. A kulturní šok který je často s návštěvou Indie zmiňován? Ten se dostaví. Hned po návratu domů. Ale zvyknete si tu, nebojte.

Kohout

Návštěva Indie se Zirhamií je podle mého názoru nejlepší volbou pro lidi, kteří nemají partu kamarádů, se kterými by mohli vycestovat do zahraničí a získat tak nezapomenutelné zážitky.
Expedice jsem se zúčastnila společně s přítelem, jelikož jsme neměli odvahu Indii navštívit sami. Pro nás byl tento způsob cestování mezistupněm pro příští samostatnou výpravu.
Hned první den v Bombaji jsme se ujistili, že jsme se rozhodli správně. Bez Saši by nás každý tuktukář obral nejméně o 200 rupií a ještě by nás zavezl úplně jinam. Po 10 dnech jsme se v Indii rozkoukali a začali se cítit, že bychom cestování zvládli sami. Od expediční skupiny jsme se však neodpojili převážně ze dvou důvodů. Cestování v partě je daleko větší legrace. Člověk má méně starostí s organizací cesty, s hledáním ubytování a zároveň může sdílet zážitky s ostatními. Také nás velmi obohatilo poznávání života ostatních lidí z expedičního týmu.

Na závěr bych chtěla říct, že každá cesta bude taková, jakou si ji vy sami uděláte. I z expedice se Zirhamii si z Indie nemusíte téměř nic odnést. Pokud se pouze necháte vláčet z místa na místo, po večerech budete sedět na pokoji s telefonem v ruce a maximálně popíjet místní pivo, tak se o Indii mnoho nedovíte. I při tomto cestování musíte získat odvahu a jít sami do města, sami zkusit smlouvat, sami se svézt tuktukem a sami s lidmi komunikovat. My jsme dostali odvahu až ke konci pobytu, ale přeci jen jsme ji dostali a jsme za to velmi vděční.

Klára Dubská

Jižní Indie 2018

Všechny reference z expedice do jižní Indie najdete zde.

Myslím, že lidi, kteří se na takovou cestu vydají s tím, že mají „na starost“ větší počet lidí, musí být skutečný profesionálové a tím pro mě průvodce Saša Strnad byl. Obdivuji jeho trpělivost, já bych to občas na jeho místě s některými lidmi opravdu nedávala. Navíc bylo vždy vše perfektně zajištěno, někdy až nad rámec toho, co by průvodce měl. Tímto bych lidem chtěla hlavně vzkázat, aby si rozmysleli a zvážili, zda-li na to opravdu mají, především psychicky a to do té míry,aby to nezatěžovalo zbytek týmu. Indie, Zirhamia a Saša….tohle všechno splnilo moje očekávání a ráda všem doporučím, za mě prostě úžasné!

Irena Jandová