V Marrakéši jsme před odletem strávili celé dva dny. Ubytovali jsme se opět v našem oblíbeném hotýlku s ještě lepším recepčním a trávili veškerý čas touláním se v sucích, ochutnáváním ještě neochutnaných jídel, pozorováním života na ulici, nakupováním suvenýrů atd. Prostě veget.
S Tomášem jsme chtěli ochutnat pečené beraní hlavy, ale potom jsme nějak vyměkli a místo nich si dali „jen“ dobře ochucené libové kousky jehněčího, které už zlákalo i Karla a Aishu. Během toulek jsme si koupili i koření na tajin, i ty glazurované keramické nádoby, ve kterých se tajine vaří.
Docela byla sranda na letišti u securiťáků, když jsme tím rentgenovým pásem postupně prohnali tři tajinové mísy. Usmívali se, neb věděli, že nám tady tajine moc chutnal. I když, vlastně ne všude.
Večer na marrakéšském náměstí jsme chtěli dát druhou šanci těm turistickým restauracím, ale opět to byla chyba, opět nás chtěli odrbat, ale tentokráte jsme se nedali. Když nám potom přinesli vařenou zeleninu bez chutě, jakože toto je tajine, navíc s červem, byla to poslední kapka, zaplatili jsme se brochetty, které byly OK a odešli.
Stejně nejlepší, co můžete večer na náměstí sehnat je silný hřebíčkový vývar, nemluvě o všudepřítomným freshly squeezed (pomerančovém džusu). Navštívli jsme i jedno muzeum, starou náboženskou školu Youssef Madrasa, moc pěkná. Když jsme potom šli k muzeu fotografie, zastavili jsme se náhodně u jednoho bylinkáře-kořenáře, jakože jestli tam má něco zajímavého.
Prodavač si myslel, že jsme tam přišli podle instrukcí průvodce, že je to vyhlášený obchod s poctivými produkty a férovými cenami, hehe, a my to našli náhodou, tak jsme nakoupili směsku berberského čaje, koření, šafrán (5 g za 230 Kč), pleťové krémy z arganového oleje, mýdla, atd.
Taky jsme občas narazili na nějakého zajimavého řemeslníka, tak třeba dědu – kovotepce, který do pozlacených tácků vytlačoval krásné ornamenty nebo klučinu, který dlátem umístěným mezi prsty v noze vybrušoval v cedrových špalcích různé motivy. Toho druhého jsme trochu „pobídli“, že pro Aishu udělal takový mini váleček s prstýnkem 🙂
Poslední den dopoledne jsme si ještě na náměstí odskočili dát poslední freshly squeezed, následoval taxík na letiště a odlet to německého Memmingenu. Tam jsme se vecpali Tomášovi do auta, který byl tak hodný a hodil nás při své cestě na severní Moravu do Prahy kam jsme dorazili ve dvě ráno. A pohádky je konec. Další pohádka se uskuteční, možná s vaší účastí, v únoru 2014 🙂
V Maroku jsme strávili čistého času celé 3 týdny a za tuto dobu jsme na místě (za dopravu, ubytování, jídlo) utratili mezi 9 000 a 10 000 Kč s tím, že největší položkou byl 3 denní výlet po Sahaře, který nás vyšel na c. 3 400 Kč. Celkové náklady za účast na expedici byly v průměru 22 500 Kč, tj. 7 000 Kč za průvodcovské služby (- slevy), 6 000 Kč za zpáteční leteckou dopravu z ČR do Maroka a útrata na místě 9 500 Kč.
Napsat komentář