Kvůli kondorům vstáváme brzo. Oni nepočkají a okolo 10 hodiny odlétají k oceánu. Vlastně není ani jisté, jestli nějaké uvidíme, ale výlet na Cruz del Condor nám dává největší šance nějaké spatřit. Proč zrovna tady? Odpověď pro turisty je, že tady hnízdí. Alternativní zní, že je místní správci krmí, a proto se sem vracejí. Kde je pravda nevím, ale spíš se přikláním k té druhé verzi.

Cabanaconde-Colca-7

Jedeme autobusem s místními, kteří vystupují snad na každém rohu a cesta nám trvá hodinu. Hned po příjezdu nás místní ranger zkásl za lístek do Colcy a okolo půl deváté jsme již na vyhlídce a čekáme na první ptactvo. To začalo létat po 45 minutách vyhlížení. Kondoři vám nic nedají zadarmo. Nejdříve létali daleko od nás, ale v jeden moment dělali nálety i tři metry nad hlavami turistů, kteří sem přijeli. Je to masovka. Najednou kolem nás ve vzduchu létalo 12 kondorů, někteří s rozpětím kolem dvou a půl metrů.

Cabanaconde-Colca-5Paní správcová mi řekla, že odtud jedou dva autobusy, kterými se dostaneme zpátky. Jeden jel zrovna v době, kdy bylo ve vzduchu 12 opeřenců a rozhodně se nám ještě jet nechtělo. Další jede za půl hodiny. Tedy měl jet. Ale ač jsme čekali vzorně, nic nejelo a ostatní turisti mezitím odjeli svými masňáckými minivany do hotelů a zůstali jsme tu jen my a místní, kteří tu prodávali své artikly. A ranger. Že prý nás vezme zpátky do Cabanaconde. Naskákali jsme na korbu jeho Hiluxu, cestou nabrali ještě tři mladé holky a s větrem ve vlasech přijíždíme zpátky do našeho útočiště.

Cabanaconde-Colca-10Připravíme si věci na trek a za necelou hodinu vyrážíme do kaňonu Colca. Petr s Bárou jdou s námi. Počasí nám přeje, snad až příliš. Sluníčko pálí. Čeká nás sešup 1100 metrů na dno kaňonu a následné stoupání k vesnicím nad řekou. Kolem oběda se rozdělujeme a odpoledne se zase potkáváme. Naše parta jde poměrně nalehko, většinu věcí jsme nechali v odpadkovém pytli v úschovně na hostelu, zato Petr s Bárou jdou v plné polní a tiše toho (asi) litují.

Cabanaconde-Colca-14Slunce zapadá a my už vidíme naši cílovou oázu, kde chceme strávit noc. Sestoupíme už takřka za tmy a za světel čelovek k mostu nad řekou a než ostatní dojdou, jdu najít do oázy ubytování. Uspěju hned u prvního guesthousu, který má sice velice základní pokoje, ale levné a dokonce tam i vaří a venku stojí bazén a fotbálek. Nic víc nám ke štěstí chybět nebude. Večer dáváme oslavné pivo po náročném trekovacím dni a přemýšlíme, zda tu den nezůstaneme a nepůjdeme nahoru až za dva dny…

Levná mojita a příjemné tiché místo rozhodlo za nás a strávíme tu den odpočinku u bazénu a nahoru se vypravíme až pozítří. Na fotbálku je výborný gólman, Mr. Fáč, který je chudák celý obvázaný a zabírá v bráně trochu víc místa než by správně měl.

Nahoru vyrážíme již v 5:30 ráno, abychom se vyhli ostrému slunci a co nejvíc toho nastoupali dřív než zpoza hrany kaňonu vysvitnou první sluneční paprsky.

Cca za tři hodiny jsme nahoře, předcházejí nás masňáci na oslících. Společně se potkáváme před hostelem na náměstí. Když už nás byla většina nahoře, šel jsem zamluvit lístky na autobus zpátky do Arequipy, abychom se do večera dostali do města a mohli rovnou jet nočním autobusem dál. To se povedlo a odpoledne odjíždíme. Kam pojedeme dál? O tom zase příště.

Napsat komentář