Další den jsme si udělali odpočinkový, jelikož se nám nechtělo jet hned brzo ráno na autobusák a raději jsme si chtěli trochu přispat. Někdo seděl na zahradě na lehátkách a četl si nebo se opaloval a jiní byli na rande s místníma kráskama. Nejlépe si [účastník] (jméno zůstává v utajení 🙂 ), jehož slečna nemluvila anglicky a on zase nemluví španělsky. Psali si přes překladač na telefonu a i přesto si to dokázali užít 🙂
Hlavní plán dneška kromě odpočinku byl najít prádelnu a nechat si přeprat oblečení, které už mělo k čistému daleko. Prádelny jsou v Cuscu na každém rohu a za kilo prádla zaplatíte pár desítek korun. Dopoledne přinesete a večer už máte čisté a složené oblečení k dispozici. Větší ambice dnes nemáme.
Další den jsme už ale brzo ráno na autobusáku a vyrážíme dál na jih do bílého města Arequipa. Neopustili jsme ani autobusák a rovnou čekali na další autobus do Cabanaconde u kaňonu Colca, což bude náš další cíl. Čekání si krátíme hraním karet na střeše nádraží, což občas zaujme místní, kteří zvědavě přihlíží.
Do odlehlejších oblastí jako je Colca už nejezdí tak pohodlné autobusy a ani tam všude nejsou kvalitní silnice. Přejíždíme sedlo 5000 metrů nad mořem s výhledem na okolní sopky, v televizi běží třetí Rambo ve španělštině v řadě. Za další dvě hodiny konečně přijíždíme do Cabanaconde.
– „Slyšíte to?“
– „Ne.“
– „No právě. Ticho.“
Cusco není bůhví jak hlučné, ale je to se svými 430 tisíci pořád jedno z největších peruánských měst. Cabanaconde oproti tomu je domovem pro 2700 lidí a je to znát, tedy slyšet.
Sotva jsme vystoupili, hned se nás ujala majitelka jednoho z hostelů na náměstí (Villa Pastoral u Las Terrazas restaurante), tak se jdeme podívat. Pokoje jsou naprosto základní, ale za dobrou cenu, tak to bereme. Navíc se paní chvástá tím, že poskytují zdarma turistické informace. Hned ji vyzpovídám, aby si to nerozmyslela. Anglicky pochopitelně nemluví. Vymyslel jsem podle jejích informací plán treku na další dva dny a vyrážím se s klukama projít po vesnici krátce po západu slunce. Na večeři se stavujeme v malé reštyce na náměstí, kde milá Peruánka peče výborná kuřata.
Večer by v tuhle chvíli měl končit a měli bychom jít spát, ale kdepak. S Alešem před naším hostelem zaslechneme češtinu od mladého páru a tak se s nimi dáváme do řeči. Přijeli stopem z Chile, kam chytli extra levnou letenku z Evropy a teď jim začínají tři týdny po Peru. Jdeme si sednout do hospůdky, která víc připomíná něčí obývák s lavicemi než běžnou hospodu. Po chvíli se předběžně domlouváme, že se k nám Bára a Petr na trek zítra připojí. Ale teď už vážně jdeme spát, vstáváme brzo na kondory! A ti na nás nepočkají.
Napsat komentář