Farmářský trh
Dneska to konečně začíná. Cesta do divočiny. Ráno ještě skočíme na snídani k Jackie’s, prohlédneme si místní farmářský trh a od Oleho z hostelu si za poplatek 40 USD půjčíme 4 bear spreje na medvědy. Máme tak 8 sprejů pro 9 lidí, což stačí (někteří měli své, odkoupili od jiných lidí v hostelu, apod.). Nové stojí okolo 45 USD, ale rozhodně se vyplatí si nějaký na cestu pořídit. Člověk nikdy neví a jestli má dělat 45 dolarů rozdíl mezi životem a smrtí, nemá ani cenu o tom přemýšlet.
Kluci k Kanady přijeli autem, jehož jméno je pan Punk (po svém majiteli). Jedná se o červený Ford Windstar z kanadské Britské Kolumbie. Pojme 5 lidí a nás je 9. Co s tím? Jedna z variant, která se nabízela, byla stopování a moje skupinka byla tak úžasná, že se hravě našli dobrodruzi, kteří do toho bez mrknutí oka šli. Nakonec jeli autem jen 4 lidé a víc jich stopovalo 🙂
A vyjíždíme! Jak jinak než s pivkem 🙂
Stopování není tak nebezpečné, jak si mnoho lidí myslí. Zvláště ne tady na Aljašce. Místní jsou neuvěřitelně milí a snaží se být nápomocní. My v Zirhamii se snažíme během každé expedice udržovat v blízkém kontaktu s místními, kteří člověku odjinud ukážou tu pravou kulturu. I proto jsem byl rád, že stopování prošlo a mohli jsme si to zkusit.
Mates nás postupně od hostelu navozil na dálnici Glenn Highway vedoucí z Anchorage do Denali, odkud jsme postupně stopovali. Začal jsem já s Punkem, následovala Iva se Zdeňkem a Šimonem. Vysvětlil jsem jim, jak se do Denali dostanou, že po cestě se jediná odbočka a tam musí doleva, jinak stále rovně. Čeká nás štreka 350 km, ale je krásný slunný den a těžko bychom si na stop mohli přát lepší počasí.
Než přijel Mates s druhou partou stopařů, už jsme byli pryč. Za 11 minut nás odvezl chlapík do Eagle river a odtud jsme se postupně posouvali dál.
Víte, proč se Punkovi (Michalovi, ne autu) říká Punk? Dovolte mi to ilustrovat na našem stopování. Já jsem měl s sebou celý batoh se spacákem. Punk si vzal do ruky rendlík, to něj nasázel tři plechovky piva a vyrazil 🙂
Prasklá přední skla mají snad všechna auta na Aljašce
Co vás při stopu hned praští do očí jsou prasklá přední skla. Je to tady normální a nikdo to neřeší. V zimě se silnice sype štěrkem a čas od času od auta před vámi odletí kus, co vás trefí do předního skla a napraske ho. Kdybyste měli vyměňovat okna kvůli tomu pokaždé, když se to stane, neděláte nic jiného. Proto to místní berou jako samozřejmost a už se tím nadále nevzrušují. Policii to nevadí, pakliže prasklina vyloženě nevadí výhledu řidiče a koneckonců sami taky jezdí s prasklými skly.
Během stopu jsme se šli podívat do hasičárny, kde se nás chlapi hned ujali a obdarovali nás donutama, ovocem, kafem, ukázali nám svá auta a ještě jsme na cestu dostali kus dortu. To jsme ještě netušili, že budeme čekat další hodinu a půl na další svezení.
Na návštěvě u hasičů
Ale je odpoledne a my jsme teprve 80 km za Anchorage a s Punkem nás přepadají bludné myšlenky, jak spolu spíme v mým spacáku někde v lese u silnice. Ve chvíli, kdy jsme se tomu už přestávali smát se projevila naše dobrá karma.
Pamatujete, jak jsem byl včera chvíli šéfem hostelu? Mj. jsem ubytovával i dvě Američanky s asijskými rysy a během toho jsme si prozradili své plány na další dny – Denali. Nebudete tomu věřit, my jsme tomu taky nevěřili, ale viděli nás stopovat poblíž Big Lakes, poznali mě a zastavily. Teď jsme věděli, že do Denali už do večera dojedeme.
Výhled na Aljašské pohoří z Talkeetny
Odbočkou jsme se zastavili na sváču v malebné vesničce Talkeetna, kde jsem je vzal k řece, odkud je hezký výhled na Alaska range. Před dvěma lety jsem u ní kempoval a už tenkrát jsem si to tady oblíbil, ale museli jsme jet zase dál. Cestou jsme obdivovali hory, které vystupovaly z mraků daleko před námi a těšili se až si je prohlédneme zblízka.
S ostatními jsme náš posun koordinovali přes SMSky a domluvili se, že se sejdeme v Grizzly bear campu kousek před Denali. My s Punkem jsme dorazili za šera jako poslední. Ostatní už měli postavené stany u řeky a abychom ušetřili 15 USD, dali jsme dva stany k sobě, že vypadaly jako jeden. No Češi, co byste čekali… 🙂
Matějova pohoda
Stopování druhé skupince šlo o poznání lépe. Že by to bylo Ivčou, která bořila skupinku testosteronu? Já myslím, že napůl. Druhá půlka byl Punk s rendlíkem místo batohu 😀 Večer jsme rychle uvařili instantní polévku na zahřátí a pak jsme se všichni docela rychle odebrali ke spánku. Tři stany a my s Punkem v autě v lůžkové úpravě. Zítra nás čeká vstup do Denali a první setkání s typickou aljašskou zvířenou. Těšte se na pokračování.
Napsat komentář