Do Chengdu přijíždíme nočním vlakem kolem poledne a na hostel Lazybones kolem druhé odpoledne. Chtěli jsme ještě dnes odpoledne stihnout „pandí ZOO“, ale na recepci nám to rozmluvili, že ať tam raději jdeme ráno, že jsou aktivnější, odpoledne prý jenom spí. V hostelu Lazybones, neboli Líné kosti, o tom určitě ví svoje. No tak nevadí, dneska si projdeme centrum, zítra uděláme jednodenní výlet do Leshanu zkouknout obrovského Buddhu a v pátek ráno na pandy. Sounds good.
Takže vyrážíme raději na prohlídku města a protože Veronika i já máme zájem o koupi fungl nového telefonu Meizu 4 (nejlepší z nejlepších). Stavíme se v jejich značkovém obchodě, kde si tu čtyřku krásně osaháme, nicméně, když vyjádříme zájem o koupi, nastane problém. Čtyřku je totiž nutné objednat a dodávka trvá měsíc, protože se jedná o úplně nový model telefonu, který byl uveden na trh teprve před 10 dny. No tak nic.
Jdeme k hlavnímu náměstí, kde se fotíme se sochou toho tyrana Mao Ce Tunga a taky s mísťňákama, nebo je to opačně? Asi jo, oni se fotí s náma. Pak si to střihnem k tibetské čtvrti, kde Mirka kupuje jačí ocas za 30 juanů, na památku i na pražský prach. Mniši tam dělají shopping. Nezdá se, že by mnich byl chudý.
Poté se rozdělíme, část jde do mobilního centra zkouknout mobily, druhá část se bude potulovat samostatně. Mají mapku, takže se krásně sejdeme kolem osmé v hostelu a můžeme se společně navečeřet. Nikam se nám nechce jít, proto večeříme v našem útulném hostýlku a popíjíme místní pivko Tsingtao.
Druhý den v Chengdu se jdeme podívat na velkého Buddhu do 130 km vzdáleného Leshanu, proto to bude výlet na celý den a musíme si přivstat. Vše jde jako po másle, v Chengdu jedeme místním busem na autobusák a pak asi dvě hodiny dalším busem do Leshanu. Ještě ani nevystoupíme a už nám taxikáři nabízejí své služby. Někde jsem četl, že tady dobře „scam-ujou“ a tak raději odmítám, pojedeme taxíkem.
Na hlavní silnici bereme 2 kusy, kteří nás sice zavezou k „buddhovskému“ komplexu, nicméně ne k té hlavní bráně, kterou si pamatuju z minula. Tak se asi kilometr vracíme k severní bráně, ale všichni tuto procházku uvítají, celý den jenom sedíme. Platíme vstup 95 juanů a jdeme se na toho panáčka podívat.
Buddhu si prohlížíme od hlavy až k patě v tom pravém slova smyslu, protože je tak veliký, že se nejdřív fotíte s jeho hlavičkou, pak musíte po schodech sejít dolů kolem jeho trupu až k jeho nohám u řeky, kde následuje další foto seance.
Během sestupování po schodech rostly česko-čínské emoce, protože my jsme vychovaní Evropani a sestupujeme pomalu pouze pokud je před náma prostor a netlačíme se za každou cenu a nesnažíme se najít skulinku, jak na těch minischodech předběhnout další lidi. To čínské předbíhání nás už docela štvalo, takže jsme všechny naše ženy pustili dopředu a trojitým mužským blokem jsme celou frontu usměrňovali a postupovali výše uvedeným civilizovaným způsobem. To se samozřejmě nelíbílo pár jedincům, kteří něco vykřikovali, ale nás to vůůůůůůůbec nevzrušovalo… 😀
Pak jsme se ještě chvíli toulali v areálu, když u jižní brány nás zastavil borec, jestli nechceme hodit do Chengdu za 50 juanů. Znamenalo to časovou úsporu za stejný peníz co oficiální bus, takže jsme na jeho nabídku kývli. Mysleli jsme, že pojedeme nějakým minivanem, ale ne, ten minivan nás zavezl pouze k velkému busu, u kterého jsme ještě půl hodiny čekali než se naplní. Pohoda, nepospíchali jsme…, dovolená, ne? 😀
No, a druhý den ráno jsme šli na ty pandy, no :), taxíkem, že jo…:), buržoazie jedna…
Zpátky na hostelu jsme se finálně zbalili na cestu domů :(, nasedli do super rychlého vlaku Chengdu-Chongqing, přestoupili na metro, které nás zavezlo až na letiště. Protože byla teprve půlnoc a nám to letělo až ráno, měli jsme dostatek času se krásně vyspat na letištních sedačkách a rozloučit s Jitkou, která odlétala do Sydney.
Já jsem si tu svoji bambusovou hůl ze soutěsky Tygřího skoku tak zamiloval, že jsem se nechtěl s ní rozloučit a tak jsem se rozhodl, že si ji vemu na palubu letadla. Schválně jsem si tedy obandážoval koleno, aby to jako vypadalo, že bez hole neudělám ani krok. Nicméně, paní ze security na ten můj „špek“ nechtěla skočit, že prý je moje hůl „very dangerous“ a na palubu letadla nesmí. Tak jsem se takzvaně „šprajcnul“ a řekl jsem jí, že chci vidět onen seznam nebezpečných věcí neboť jsem přesvědčen, že bambusová hůl tam není uvedena. Trochu jsme se ještě hádali, pak se na mne přišel podívat její manažer, který mě nejdřív sjel pohledem než nade mnou mávl rukou ve stylu „už běž“….Nu, a tak mám hůl doma :)))
Expedice nám tedy skončila a já tímto děkuju své posádce tj. Jitce, Věrce, Veronice, Mirce, Petrovi a Pepovi za skvělou čínskou jízdu. Dan s námi vyrazí příště.
Finanční náklady za 21 dnů cestování po čínských provinciích Junán a Sičuán na 1 účastníka expedice: letenka 12 000 Kč, účast na expedici 14 000 Kč, útrata na místě 16-26 000 Kč (individuálně podle množství nakoupených suvenýrů 🙂 ), tj. celkově 42 – 50 000 Kč.
Napsat komentář