Budíček v devět ráno, spánek nic moc, ale není času nazbyt. Je třeba využít poslední dva dny, a tak hned po snídani vyrážíme na konečnou stanici metra Tajrish, odkud šlapeme nahoru na sever do Darbandu, obvyklý víkendový trip obyvatel Teheránu.
Počasí je zase nic moc, lepší podle předpovědi už nebude, jsme však dobře oblečení. Stoupáme podél potoka, kolem kterého různé občerstvovny nabízejí pohoštění a místo pro odpočinek a dýmku míru. My však nestavíme, jdeme dál, stavíme se v některé na cestě zpátky.
Nevíme kam šlapeme, protože hora Darband má 4500 a my se nacházíme na c. 2200 m. a tak když dojdeme na jeden zasněžený plácek, odkud bude asi pěkná vyhlídka (my máme mlhu), končíme naší tůru, stavíme sněhuláka a jdeme dolů.
Cestou zpátky si vyhlídneme jednu občerstvovnu a objednáme si čaj, dizi, špízy, salát, jogurty, chleba i vodní dýmku. V každém koutku mají plynový vařič, který zde plní funkci topného tělesa, náš však nefunguje – s přibývajícím časem klepeme kosu. Nicméně, nálada v podniku je výborná, seznamujeme se s místním obyvatelstvem, děláme společné fotky, vyměňujeme si kontakty.
Trochu nás překvapí finální sčot. Všechny položky na účtu odpovídají, tedy s výjimkou čaje, za který si nárokují sto litrů riálů za jeden malý hrníček a my jsme jich měli pět, takže chtějí půl mega za čaj. No nic, podle místních je to normální vysokohorská přirážka, tak nad tím mávneme rukou a jdeme dolů.
Jsme zpátky na hotelu. Po krátké přestávce všichni až na mně (pač jsem rozhodnut si vyprat špinavé prádlo) jedou do Gandhi Shopping Centre v domnění a v mém přesvědčení, že se jedná o nějaký velký obchoďák, kde si budou moci nakoupit (*později se ukázalo, že je to velký blaf, že je tam jenom pár kaváren a shopping nikde. Zdálo se, že mně ukřižují :-)).
Po deseti minutách, když si tak čvachtám špinavé ponožky v umyvadle se otevírají dveře a do pokoje se tlačí kluci. Mne nenapadne nic jiného než se zeptat: „Co se stalo?“. Nu, stalo se. Vítek na mokrém chodníku uklouzl a vykloubil si koleno.
Naštěstí pro něho i pro nás, nebylo to poprvé, a tak si to koleno nahodil sám, ono zaskočilo, a tak se mohl ve společností kluků dobehlat zpátky na pokoj. Takže jsem mu dal židli do sprchy a naordinoval jsem mu koleno ledovat pod studenou vodou alespoň půl hodiny, potom přišel na řadu ledový zábal (v mrazničce byl překvapivě led). Protože to nebylo poprvé, co se mu to stalo, ví co ho čeká, a nijak nepanikaří, což je dobře. Návštěva iránského lékaře se neplánuje, do ČR se dobelhá, odlet je za 36h.
Napsat komentář