Dopoledne jsme vyrazili busem do Essaouiry, kde nás po odpoledním příjezdu už naháněli místní „nahaněči“ a nabízelí nám ubytování. Nám se to tam nějak nechtělo řešit, tak jsme poděkovali a přesunuli jsme se do mediny, kde jsme se podívali do pár hotýlků, ale žádný nás nijak nepřesvědčil – jeden byl levný, víceméně v pohodě, druhý příliš drahý, ale řekli jsme si, že chceme lepší kvalitu za dobrý peníz, když zde máme odpočívat a relaxovat a ne jenom přespávat.
Nějakým způsobem jsme se ocitli s bágly na zádech na rybím trhu, kde se nás hned začali ptát, jestli něco hledáme. No, říkáme, že ubytování, tak se nás ujal jeden chlapík s kolem, který nám začal ukazovat vizitky různých hotýlků. Sdělili jsme mu naši představu o ubytování a našem rozpočtu a vyrazili jsme se s ním na pár jeho tipů podívat.
Normálně bychom si ty hotýlky obešli sami, ale v Essaouiře jsou ty hotýlky tak dobře maskované, že ani nevíte, že se jedná o hotel. První hotel, který nám ukazovat by býval v pohodě, kdybychom dostali lepší, světlejší pokoj, protože v tom, který nám nabízel, byla velká tma, tak jsme šli o dům a o ulici dál, k hotýlku Le Bastion, kde jsme si nakonec s majitelkou Miriam plácli.
Zůstali jsme tam 2 noci, každou v jiném apartmánu. Ten první byl velmi prostorný s 2 ložnicemi, obývákem s krbem, koupelnou a kuchyňkou, ten druhý byl útulný a vměstnaný do třech pater – na prvním byla koupelna se záchodem, na druhém kuchyňka a ložnice, na třetím ložnice a malý společenský prostor. Za ty dvě noci nás to vyšlo v průměru na 200Kč/osobu/noc, ale nijak jsme této „investice“ nelitovali. Bonusem byla terasa na střeše s výhledem na Atlantický oceán a na jeho vlny, které narážely do obrovských kamenů před hradbami města.
Když jsme se ubytovali, vyrazili jsme do místního alko-shopu, kde jsme koupili asi 8 piv, abychom měli „něco“ na večír, neboť naše zásoby alka už dávno vyschly. K večeru jsme se toulali medinou a tuto procházku jsme zakončili velkou grilovací rybí žranicí, jejíž cenu jsme usmlouvali na 300 dirhamů pro 4 osoby a která obsahovala asi 4 x 5 druhů ryb, krevety, kalamari, 1x krab a další těžce identifikovatelné dary moře. Nejdražší byl asi ten krab, ale „účastníci zájezdu“ si ho chtěli dopřát, pač ho ještě neochutnali, tak jsme si ho tam přidali. Jakmile jsme to všechno spořádali, přesunuli jsme se na terasu do našeho hotýlku, kde na nás čekalo vychlazené pivo. Nevím, čím to bylo, ale ten den jsem si vzpomněl na slovo „obžerství“ :-).
Aha, ještě bych zapomněl, že před příchodem jsme objevili jednoho truhláře, který ve své dílně prodával ručně dělané mozaikové tácy, truhličky, šperkovnice, atd. Ono se toho v Essaouiře prodává hodně, ale nám připadalo, že ten děda to má nejhezčí a nejkvalitnější. Sám říkal, že on dělá mercedesy a v městě se prodávají fiaty :-). Chtěl jsem u něho koupit dva tácy, ale vzhledem k náročnosti přepravy do ČR jsem si je nekoupil (nejsem tady naposled), jenom do toho šel Tomáš, který si vyhlédl krásnou šperkovnici, jejíž ceně jsme nemohli uvěřit, pouze 350 dirhamů. Dali bychom za ni, mnohem, mnohem víc. Teďka tu šperkovnici nosí na zádech a čeká ho ještě trek v Anti-Atlasu, ups, snad to přežije 🙂
Následující den jsem vyhlásil den volného programu, který však začal až po vydatné „udělej si sám“ snídani na terase – velká marocká omeleta ve složení 4 velká rajčeta, 3 cibule, koriandr, olivky, 12 vajec. Když jsem to kupoval v krámě, no, mě chudáka vyslali, platil jsem za to všechno 23 dirhamů. Zapíjeli jsme to mátovým čajem, který už jsme si vařili sami, neboť den před tím jsme na trhu kokupili velkou kytici čerstvé máty a věnovali ji jediné člence ženského pohlaví na této expedici – Aishe. Jejími slovy to byl nejkrásnější okamžik této expedice, protože si mezi námi konečně připadala jako žena.
Den volného programu trávili Karel a Aisha společně flákáním na pláži, my s Tomášem jsme četli knížky na terase, potom jsme se procházeli uličkami mediny, ochutnávali místní dortíky a smažené sardinky, které jsme koupili u jedné babičky (ta byla docela vyděšená, že k tomu nechceme chleba), no a zase jsme si koupili pivo pro odpočinek na terase. Prostě pohoda. Večer jsme ještě ochutnali 3 flašky místního vína, 2 ze 3 nás mile překvapily.
Další den ráno jsme se rozdělili, já šel koupit lístky na autobus do Tafraoutu, který odjížděl ve 21:30, zbytek šel dělat fotky na hradby s kanónama. Když jsem šel na autobusák, vzal jsem to jako obvykle bočníma uličkama a zase jsem nebyl z této volby zklamán.
Byl jsem svědkem jedné rvačky, kdy se jeden Marokánec snažil ubodat dlátem jiného Marokánce, k tomu další 4 se ho snažili uklidnit nebo spíše zpacifikovat. Tak jsem se opřel o zeď, pozoroval, jak se ta situace vyřeší. Nakonec se krev nelila, situace se uklidnila a mohl jsem bezpečně projít.
Před polednem jsme se všichni sešli v Le Bastion, protože jsme se už museli z apartmánu vystěhovat, ale nebyl problém si nechat bágly až do večera v hotýlku. Odpoledne jsme šli ještě jednou na pláž, kde kitesurfeři řádili na vlnách a kde jsme se mohli projet na velbloudech. Vzhledem k tomu, že jsme měli 3 dny na velbloudech za sebou, nebyla tato nabídka nijak lákavá, zato tam byli i koně. Pocválat si na koni po pláži, to už je jiné kafe, pár krát jsem si to vyzkoušel v Irsku, no tak se ptám za kolik. Cena 200 dirhamů za půlhodinu. Výsměch. Odcházíme. Volají na nás, přichází další nabídka, začneme vyjednávat. Nejdřív, že pojedu jenom já a Karel, po chvíli se přidá i Tomáš, nakonec i Aisha. Cena 50 dirhamů na osobu za půlhodinu je obstojná. Nasedáme.
Ještě se ptám, jak se ten kůň ovládá, jestli podle klasického nebo westernového stylu, moc nechápou moji otázku, prostě nějak. Tak jdeme, nejdřív chůzí, nuda, potom se pokouším o klus, ale žádné povely, které znám nezabírají, tak volám na průvodce jak na to. Prý utáhnout uzdu ke hřívě, ale ne moc. Tak to zkouším a klus se dostavuje, trochu ho ještě pobídnu mírným šleháním po krku a hurá do cvalu. Žádná rychlovka, ale je to príma, v rychlejším tempu už bych asi vypadl ze sedla, zase takový jezdec nejsem 🙂 Půlhodina rychle uběhla a zážitek to byl pozitivní pro všechny. Ještě se tak sjet v Maroku na oslíkovi a budeme mít komplet, tak třeba někdy jindy. Před odjezdem do Tafraoutu si dáváme poslední sardinky za 5 dirhamů, všichni chrochtáme blahem. Beslama Essaouira, bylo tady moc příjemně.
Napsat komentář