Je pět ráno a jsme připraveni venku před hotýlkem na našeho taxikáře Angela. Jenže ten tam není a nějaký jiný šmudla říká, že tu na nás čeká. Zkušenosti mě naučily, že taxikářům se věřit nedá a chci, aby mi zavolal Angela a ten mi potvrdil, že opravdu nepřijede a posílá za sebe náhradu. Angelo potvrzuje a my se už řítíme prázdnými mandalayskými ulicemi na autobusové nádraží. Také Angelovi připomínám, že v šest ráno má vyzvednout naši druhou skupinku, co jede do Baganu a ten mi to potvrzuje.
Brzo ráno na autobusáku moc lidí není, hlad ještě nemáme, tak sedíme na lavičce a čekáme.
Po šesti hodinách přijíždíme do Hsipaw. Projížděli jsme mnoha serpentinami, což místním neudělalo dobře a okolo nás šavle jen padaly. Jelikož jsme teď byli jen ve čtyřech, nebylo ani potřeba dopředu domlouvat ubytování.
Poprvé za celou expedici jsme v méně turistickém městečku a je to hned poznat. Bílých tváří minimum, region o poznání chudší a nás to tady baví o to víc. Sedneme si do pouličního bistra na vydatnou polévku, od nahaněčů si vezmeme pár vizitek na ubytování a to potom vybíráme podle doporučení v průvodcích. Líbí se nám Mr. Charles, tak od paní z bistra do hotelu voláme, jestli mají pro nás volný pokoj. Mají!
Bereme si za pár šušňů tuktuk k hotelu. Hotel vypadá zvenku podstatně lépe než ostatní domy, asi má pan Charles dobré kontakty 🙂 Čekáme venku na pokoj, osobně nás pozdraví pan Charles i paní Charlesová a povídá si s námi, všichni se na nás smějou a cítíme se venám se tu moc líbí. Další dobrá zpráva přichází v momentě, kdy nám dávají upgrade a čtyřlůžkový pokoj za 60 USD nám nechají za 40. Pokoj je to krásný, velký a s teráskou. Nic nám nechybí.
Odpoledne si půjčíme kola a jedeme se projet po městečku. Navštívíme trochu honosně se jmenující Malý Bagan, což je jen pár polorozbořených pagod. Abych to nezlehčoval, to místo mělo asi docela atmosféru, jen jsme si ji v tom vedru nedokázali všimnout. Jsme ve vyšší nadmořské výšce, ale teplota i tak přelezla 30°C. Potom si projdeme jeden klášter a na západ slunce se vyškrábeme na sunset hill. Pro mlhu toho není mnoho vidět, zato je to příjemná procházka.
Na hotel se vrátíme přesně včas, abychom si na další den domluvili celodenní trek po horských vesničkách s místním průvodcem. Vyřízeno a my zítra po osmé vyrážíme!
Přichází mi zpráva od Lenky, kteří jsou v Baganu. Ukázalo se, že ráno taxikář i přes svůj slib nepřijel a museli si na nádraží najmout jiný a po příjezdu do Baganu hotel, který jsem jim zabookoval nikdo neznal. No, nebudu to natahovat. Našli si jiný, trochu vyšší kategorie, protože jsem předchozí večer zabookoval hotel, který se nacházel asi 400 km od Baganu. Netuším, jak se mi to „povedlo“, asi jsem se v elektronickém průvodci někde uklepl. Každopádně jsem byl na sebe hodně naštvaný, na druhou stranu jsem ale taky měl radost ze skupinky, že si bez stresu a potíží dokázala poradit sama a v novém hotelu se jim líbí. Zirhamia vás naučí cestovat, hehe. Zkrátka i průvodce Zirhamie se někdy utne, jsme pořád jen lidi a chyby k životu patří. To víte, že příště si na něco podobného už dám setsakramenstký pozor 🙂
Napsat komentář