Omán

Je 8 hodin ráno, ještě jsme ani nedosnídali a už tady mám esemesku a chlapík mi ruší objednanou plavbu. Dalo se to čekat, pasažéři parníku jsou solventnější. Rychle dosnídáme a mažeme do přístavu s nadějí, že seženeme něco na blind. Na parkovišti se ani nestačíme pořádně rozkoukat

Na začátku dnešní kapitoly mi dovolte malou historickou exkurzi do doby formování státních útvarů v regionu, ve kterém se nyní nacházíme. Pokud se podíváte na politickou mapu, vidíte, že emirát Abu Dhabi tvoří jednolitou plochu a představuje více než 85% rozlohy Spojených arabských emirátů. Druhý největší emirát

Dnes nám končí platnost víz do Ománu, tak musíme večer vjet do Emirátů. Mezitím si prohlídneme Muscat, někdo stihne i koupačku. Ale po pořádku! Hlavní město se rozkládá v několika údolích hornaté krajiny Západního Hajaru, při přejezdu z jedné čtvrti do druhé se musí zdolávat poměrně velká

Po snídani a hygieně v zavlažovacích kanálcích se vydáváme prozkoumat wádí Tiwi. Jako v jednom z mála wádí v Ománu se dá do jeho nitra pokračovat osobákem po úzké asfaltové silničce. Po chvilce přijíždíme do fotogenické vesničky Al-Hosn. Díky dostatku vody na zavlažování a příznivému mikroklimatu tu

Ráno je první vzhůru Jarda a schytává osočení od kastelána hradu Jabreen, že jsme prý znesvětili mešitu. Jarda mu však velmi taktně, ale dostatečně důrazně vysvětlil, že jsme civilizovaní lidé, respektující odlišné náboženské vyznání, že obdivujeme arabskou kulturu a že by nás nikdy nenapadlo, abychom v mešitě

Dnes nás čeká návštěva několika pozoruhodných míst na východ od města Salalah a odpoledne dlouhý přejezd vnitrozemím. Prvním z nich je „Antigravity point“. Při mé první návštěvě se mi ho podařilo minout. Nejsou tu vůbec žádné informační tabule. Podruhé už jsem lépe připravený, mám v mobilu GPS

Dnes je pátek, sváteční den pro muslimy. Od toho se bude odvíjet většina dnešních zážitků. Snídáme na předměstí Salalahu v obyčejné pákistánské restauraci. Jediným hostem je místní Ománec, který pro nás okamžitě organizuje venkovní posezení. Čaj si prý nemáme dávat, jeho manželka pro nás navaří lepší. A

Jardovi se včera v Hypermarketu Lulu podařilo konečně zakoupit plynovou kartuši. Tedy abych byl přesný, úspěšný byl jen z poloviny, šroubovací neměli a tak musel koupit propichovací i s novým vařičem. Nemusíme tak už spoléhat jen na naše atrapy na pevný líh. Po ránu se s námi

Jsme na podivném místě. Na našem „kempovišti“ jsou dětské houpačky, kolotoč a prolejzačky. Ale taky nízké malé budovy, v jedné je evidentně modlitebna s modlitebními koberečky, v druhé WC s umývárnou a v další noclehárna s tlustými matracemi. Objekt je celý oplocený, ale všechno je volně přístupné.