Probouzíme se do druhého dne v Barmě, skočíme na hodně strohou snídani, která byla v ceně za ubytko a vyrážíme na „tour de chrámy“. Vykračujeme po ulici, která vypadá přesně tak, jak byste v Asii očekávali. Silnice je lemována pouličními prodejci a stánky všeho druhu – od čerstvé zeleniny, přes SIM karty, stánky s betelem až po železářství s matkami různých velikostí. Na druhé straně silnice si všimneme čínského chrámu, tak přeběhneme a jdeme dovnitř.
Hned se dal s námi do řeči postarší sympaťák v kšiltovce, ze kterého po chvíli vypadlo, že byl v mládí v Československu jako voják. Byl to malý chrám, ale kouzlo mu nechybělo. Najednou koukám, že tam s námi není Lucián, tak se rozhlížím po ulici, ale nikde ho nevidíme. Věříme, že počká u Sule pagody, kam jsme měli namířeno a která je celou dobu rovně. Jasně, postával tam a čekal na nás. Říkám svým svěřencům, že od teď si budou oni hlídat mě, je jednodušší si hlídat jednoho člověka než já 6 lidí v živých rangúnských ulicích.
U Sule pagody jsme se zuli a šli si to projít. Je tu málo turistů a hodně místních, pro ty je to posvátné místo a chodí sem za duchovnem. A je to tady – první focení. Ovšem ne, že bychom si my fotili hned místní, ale je to opačně. Lenka s Hankou se staly terčem objektivů několika Barmánců 🙂
Je čas oběda a my míjíme indickou restauraci, kde se to jen hemží místními. Známka kvality. Obletují nás tady a v jednu chvíli kolem našeho velkého stolu přešlapují tři číšníci připraveni splnit nám ta nejtajnější gurmánská přání. Indické kari nezklamalo, posilněni se vydáváme dál.
Máme čas, nikam nepospícháme a pomalu kráčíme směrem k jednomu jezeru, když najednou narazíme na malý stánek s čerstvým džusem z cukrové třtiny. A zase sedíme.
Jezero jsme nakonec nenavštívili, nechtělo se nám platit vstup pro tu chvíli, co bychom tam strávili a šlapeme ke dvěma chrámům na severním okraji města. Tam se nás hned ujali místní a začali nás provázet. Chrám se stará o 600 dětí a tak nám bylo nabídnuto přispět na jejich stravu. Jak jinak, že? Tak jsme každý vytáhli z kapsy 5 až 10 dolarů a udělali dobrý skutek.
Pokračujeme k chrámu s monstrózním ležícím Buddhou a odtud pak bereme taxi k nejslavnější rangúnské památce, kterou je pagoda Shwedagon. Kluci se chtěli projet na korbě dodávky, ale takovou se mi sehnat nepovedlo a jedeme dvěma normálníma autama. Taxíky jsou v Barmě neskutečně levné a zejména pokud cestujete ve skupince se cenově vyplatí. Obávám se, že systém městské autobusové dopravy bychom nepobrali a skončili bůh ví kde.
Vystoupíme před pagodou, začíná být krásné měkké světlo na focení a jdeme po dlouhých schodech mezi stánky ke vstupu. Tam se ukazuje, že ne všichni máme dostatečně dlouhé kraťasy a budeme muset být zahalenější. No problem, půjčte nám londží (typická barmská dlouhá „sukně“, kterou nosí muži i ženy). Jenže ti vydřiduši za samotné půjčení chtějí 5 USD, což jim platit nechceme, když si ho za 6 USD můžeme koupit na trhu. Domluveno, zítra ráno ho koupíme na trhu a pojedeme sem znovu. Zatímco jsme seděli venku a diskutovali, chodili se s námi opět fotit místní. Líbí se nám tady 🙂
Na večeři jsme nemohli jít jinam, než do „naší“ vývařovny s červenými židličkami na rohu ulice. Už nás z ulice vítali a připravovali pro nás místo k sezení. Hned se ptají, kolik piv mají přinést. Takovýhle servis máme rádi. Holky nás zase potom nechaly napospas a šly spát a to neměly dělat.
Když jsme v obchodě objevili, že 0,7l láhev místního rumu stojí jen dolar padesát, byli jsme v kombinaci s kolou předurčeni k dlouhému večeru. Sedli jsme si před hostelem na ulici a za stálého ucucávání pozorovali dění okolo, až nám nakonec otevřeli hostelový bar, který byl jinak už zavřený a tam nám dovolili konzumovat vlastní zásoby. Potkali jsme tam chlapíka z Malajsie, se kterým jsme to táhli asi do půl třetí ráno. To ráno asi budeme vypadat…
Napsat komentář