Petr „Laky“ Kaleta

PC190481Tak to je jeho cesta. Zřejmě nebude vůbec jednoduchá, ale kozorohové si dokážou jít vytrvale za svým cílem.

Aby se přesvědčil, že svět není jen černý a bílý, rozhodl se, že se vydá do světa za poznáním. Zdá se to být jednoduché, protože toulavé boty má kdekdo z nás a hranice jsou dnes již otevřené. Věřte, že tak jednoduché to ale není. Své cesty za poznáním pojal jako svou práci… práci se svým vlastním já. Všechny poznatky či nástrahy, které mu cesty přinášejí, bere jako novou informaci, kterou se snaží nekategorizovat do dvou pólů ŠPATNÝ – DOBRÝ, ale na všem se snaží najít něco pozitivního, co by následně obohatilo jeho život ať už doma či na cestách.

Laky – fonetický přepis slova lucky, čili šťastný
Laky se narodil na severní Moravě, ale ještě mu ani pořádně nedorostly zuby a už ho tatínek odvezl za velkou louži. Asi tři léta žil se svými rodiči nedaleko Niagarských vodopádů v městě zvaném Rochester. Tady začal chodit do školy a poznal své první kamarády. Dlouho se ale nezdrželi a jak s oblibou říká, po třech letech se mužská část naší rodinky vrátila společně s Deanem Reedem zpět do východního bloku. Dalších pár let života pak strávil převážně v královském městě Znojmě a v jedné vesničce na moravském Slovácku. Tam taky dospěl do věku, kdy kluci touží zažívat dobrodružství, a tak si ve svých 14 letech sbalil svůj vaťák, naskočil na první nákladní vlak, co jel kolem a za pár hodin se ocitl na Slovensku v okolí Nemšové. Tady začaly jeho toulky za poznáním. Díky zmíněné emigraci jej až do revoluce nikam dále za hranice nepustili, a tak měl aspoň možnost poznat všechna nádherná místa na Slovensku, v Čechách i na Moravě.

A pak to přišlo, rok 1989 a revoluce, která mu umožnila poznávat i jiné kraje, než jen ty za humny svého domu. Od té doby pobýval spoustu času na cestách a díky jeho neskutečné touze poznávat nové kraje, kulturu a lidi tam žijící, procestoval spoustu zemí na několika kontinentech. Namátkou třeba Rumunsko, Bulharsko, Srbsko, Holandsko, Francii, Španělsko, Kanadu, USA, Ekvádor, atd. V některých se mu moc líbilo a v některých o něco méně. Uvědomil si ale, že všude na světě žijí lidé se svými starostmi i radostmi. Jen s tím rozdílem, že někde ještě zůstal lidem úsměv ve tváři.

PC140166Každý z nás jistě zažil ten pocit, že ho to z nějakého důvodu táhne na určitá místa o něco víc. Není teď důležité, jestli je to tady u nás doma nebo někde daleko za hranicemi. Jde o to, že je mu někde prostě dobře a ani možná neví proč. Jeho srdeční záležitostí se staly hory tureckého Kačkaru a oblast zvaná Kurdistán. Proto se rozhodl, že se tuto oblast pokusí poznat blíže. Dnes už se tu pohybuje jako ryba ve vodě a docela obstojně se naučil i základy tureckého jazyka. Tak trochu v tom byla i ženská. :-) Když se bezhlavě zamilujete do cizinky a první rande po dvou hodinové procházce pobřežím skončí jediným slovem které umíte, a to je kafe, tak máte hned motivaci s tím něco udělat. Díky znalosti místního jazyka nebo alespoň snaze se dorozumět, se vám otevřou další možnosti, jak více poznat danou destinaci.

Laky je člověk, který na svých toulkách prožil mnoho dobrodružství, ať už to byl spor se šamanem při rituálu s Ayahuascou, kdy se musel pak na vlastní pěst vydat ven z nitra pralesa, roztržená noha a následné ošetření rybářským háčkem bez narkózy, kterou mu poskytla místní indiánská komunita, setkání s medvědem a smečkou divokých psů uprostřed hor, pobyt v policejní cele za podezření z pašování dětí a tak bych mohl pokračovat. Říkal, že měl kdysi takové motto, a to že zážitek nemusí být hezký, ale silný. Dnes už se s odstupem času na to dívá jinak a poté co při jedné z jeho cest odešel letadlu jeden z jeho motorů, tak se rozhodl, že už raději jen ty hezké. :-)

Uvědomil si, že silné zážitky potřebují hlavně ti, kteří potřebují sobě nebo někomu něco dokázat, ale ty hezké zůstanou i ve vašem nitru a jako takové dokážou dělat vás i lidi kolem šťastnější.

A o to všechno by se s vámi rád podělil při některé ze společných cest.