2014-08-28 at 06-46-00Po společném setkání v půlce srpna v Café Kolíbka, se setkáváme opět. Tentokrát v šílenější hodinu, zato na příhodnějším místě – Letišti Václava Havla v Praze. Sešlo se nás šest, sedmý se připojí ve Frankfurtu a osmý a devátý za námi přijedou autem z Kanady přímo do Anchorage. Plni očekávání nastupujeme na palubu… žádné zajímavé turbulence, tak se pojďme přenést o hodinu dál.

Ve Frankfurtu nemusíme čekat na zavazadla, ta nám poslali až na Aljašku, ale musíme projít check-inem u Condora, protože v Praze nám nemohli vytisknout druhý palubní lístek. Letištním vláčkem přejedeme na vedlejší terminál, kde vyřídíme letenky, potkáme Šimona a zvolníme tempo, protože let má zpoždění. Společně nás čeká 10 hodinový let.

2014-08-28 at 16-16-19Sice na palubě byl zábavní systém s filmy, seriály a muzikou, ale aby se člověk dostal k více než jednomu filmu a episodě seriálu, musel zaplatit 7€. Let opět bez komplikací a tak největším vzrušením byl přelet nad Grónskem a pozorování obrovských ledovcových masivů z desetikilometrové výšky.

 

Konečně v Anchorage

Dosedli jsme po desetihodinách a ani se neposunuli v čase díky právě 10 hodinovému rozdílu oproti ČR. Je stále poledne. První noc strávíme v Base Camp hostelu kousek od centra Anchorage (za 25 USD/noc), tak jdeme počkat na autobus do centra, kterému zde vtipně říkají People mover. Zaplatíte 2 dolary a po dané lince jedete kam chcete.

2014-08-28 at 12-33-59Vedle řidiče byla ještě žena, která se starala o to, aby všichni vystoupili kde chtějí a zapředla s námi do přátelského rozhovoru. V autobuse kromě obvyklých zákazů jídla a pití byla i samolepka „No radio“, tak jsme přemýšleli, jestli je to proti mlaďasům s jukeboxem přes rameno nebo pro řidiče. Také nás zaujal systém zastavení na znamení. Žádná tlačítka, ale po obvodu autobusu je natáhnutý provázek, za který zatáhnete a tím se spustí signalizace řidiči. V některých věcech jsme pokrokovější než Amerika 🙂

Při pohledu z okénka neuvidíte moc lidí. Jsme ve Státech, tady se jezdí autem a běda jestli má obsah menší než 4 litry! Autobusem jezdí jen lůza a my.

IMG_0307Hostel byl v klidné a chudší části Anchorage, ale to ničemu nevadilo. Base camp hostel byla taková one man show jednoho kluka z Arizony s kořeny z Mexika, který se jmenoval Ole. Byl hrozně sympatický, ale fungoval jako zpomalený film. Naštěstí mu sem tam někdo z jeho oveček v hostelu vypomohl, tak to fungovalo docela dobře.

 

Growler a „přísné“ aljašské pivo

Na dnešek jsme si nedali žádné ambiciózní plány. Desetihodinový posun a sezení v letadle dělá svoje. Zašli jsme se tedy najíst do Bear Tooth Restaurant a z hostelu jsme se vybavili tzv. growlerama na točené pivo. Growler je takový džbán na pivo o objemu skoro 2 litry (přesně 64 oz). Dali jsme si něco z mexické kuchyně, ale zaujalo nás samozřejmě místní pivo. Konkrétně jeho podíl alkoholu, který zde šplhá běžně k 9 % a taky že podmírák tady nikde nedostanete.

2014-08-28 at 14-53-07Plán na večer byl jednoduchý – překonat pocit únavy a jít spát pozdě, aby se tělo rychleji srovnalo s velkým časovým posunem. K tomu pivka posloužila docela dobře. Zítra už to bude akčnější a dorazí snad i kluci z Kanady.

 

 

 

Fotky v celém deníku z Aljašky je mix fotek ode mě – Johnnyho, od členů naší expedice a od kamarádů Barryho, Markéty a Ronna. Tímto všem děkuju za jejich poskytnutí!

1 komentář
  1. No ja nevim jestli rikat tlacitkum v autobuse pokrokovejsi 😉 stravil jsem v Kanade nejakej cas a to konkretne ve Vanu, kde taky kazdej autobus mampo obvodu snuru na tahani a musim rict ze to je snad nejlepsi vychytavka co existuje. V autobuse na to dosahne kazdy a nikdo nemusi nekho preskakovat nebo se slozite zvedat.

Napsat komentář