Dnešek bude adrenalinový. Máme před sebou zip-lining, procházku v horních patrech deštného pralesa, kajaking po řece a návštěvu opičího ostrova. Lodí jsme se po řece dopravili do jiné lodge, kde tyto záležitosti provozují. Náš nový průvodce nás vzal k prvnímu stanovišti, kde jsme navlékli jištění a vystoupali asi 35 metrů vysoko, odkud jsme jeden po druhém svištili po laně na jiný strom. Dali to všichni, i ti, kteří mají „strach z hloubek“. To jsme ještě nevěděli, že abychom se z toho dalšího místa dostali někam dál, musíme přejít můstek. Ten měl na délku asi 25 metrů, na šířku 20 cm a visel 30 metrů nad zemí. Jištění bylo, tak nešlo o život 🙂 Teď už máme krásný výhled na prales pěkně zvrchu.
Abychom ale pevnou zemi pod nohama neměli moc dlouho, rovnou jsme pokračovali na kajaky. Spárovali jsme se do dvojic a dopádlovali jsme na opičí ostrov. Kdo chtěl, tak se mohl vykoupat v řece. Ano, v té samé, kde jsme včera chytali kajmany. Ale prý to je bezpečné, tak tomu věříme a užíváme si neuvěřitelně teplou a stále zakalenou vodu.
Trochu nás tlačí čas na oběd a po koupací přestávce se vydáváme do nitra opičího ostrova. Neříká se mu jen tak, je tady opičí rezervace a na nás se usmálo štěstí. Viděli jsme jak větší howler monkey, tak i menší kapucíny. Krmili jsme je ovocem a ony nám jako poděkování pózovaly.
Návrat na lodge byl dneska brzký a to z jednoho prostého důvodu – budeme grilovat. Wadee nám nakoupila různá masa a tak u bazénu grilujeme, popíjíme cuba libre, koupeme se a je nám prostě dobře 🙂 Občas kolem nás projde želva nebo „zrudička“, jak přezdíváme jejich peruánským lysým psíkům.
Krásný fotky! Přechod lávky,.. to je moje noční můra. Občas mě to straší ve snech, strašně se to houpe a já nemůžu přejít… Příště jedu s Vámi, to musím překonat!
Ahoj Martino, jo, byla to noční můra více lidí, ale všichni to zvládli a strach překonali. Pojeď příště s námi a zvládneš to taky 🙂