2014-09-11 at 08-56-56Probouzíme se po osmé a venku už suší rosu první sluneční paprsky. Zatímco se rozkoukávám a všichni ostatní jsou ještě ve stanu, přijíždí auto s nápisem Seward na boku. „My nezaplatili včera kempovné!“ proletí mi hlavou. Je to tu na automat a včera jsme na to večer už zapomněli. Přibližuje se ke mně ranger a já už v hlavě vymýšlím, jak tohle vysvětlím. „No víte, on to kupoval kamarád, ale oni ještě spí a mají to někde u sebe, tak se tu stavte zítra a my vám to ukážeme.“ S tím se kupodivu spokojil a zase odjel. Nato jsem to šel k automatu zaplatit za minulou noc (překvapivě menu automatu i s touto eventualitou počítalo).

Co nás čeká dnes? Má přijít tajfun a ve městě člověk občas narazí i na ceduli kudy utíkat před tsunami, tak bychom to neradi nějak podcenili. Ale jestli máme zmoknout, tak je jedno, jestli na treku nebo v kempu. V brožurce treků z infocentra jsme začali vybírat, až jsme se po dlouhém přemítání domluvili, že zkusíme Resurrection River Trail. Celý má 17 mil a od své třetiny začíná být poměrně náročný – musí se brodit a prodírat se blátivou cestou zapadanou stromy. Skupinka kolem Šimona se domluvili, že to dají za dva dny a my s ostatníma to půjdeme na tři dny. Času máme dost. Andy s Matějem se ještě skočí do města vykoupat a pak nás doženou.

2014-09-11 at 12-28-27

Punk nás postupně navozí na parkoviště v Chugach National Forest, odkud se na nás směje ledovcový splaz na druhé straně. Upíšeme se do bloku na začátku treku, aby o nás věděli, kdyby se něco stalo a vyrážíme. Jdeme podél řeky lesem, na stromech na sebe upoutávají pozornost větve obalené mechy a lišejníky, okolní porost se mění z mechů po vysoké trnité listnáče až dojdeme ke kamenité plážičce s říčkou Martin Creek, přes kterou leží kláda.

2014-09-11 at 13-21-17Brodit se nám nechce, voda je ledová a kláda vypadá zachovale a účelně. Zandáme si elektroniku pořádně do batohu, kdyby náhodou… A jdeme postupně na to. Rozepnout prsní pás, abychom mohli případně ve vodě zahodit batoh a neutopili se, nějaký velký kus klacku, který nám bude zajišťovat oporu a hurá na kládu. Šimon to přeběhl bez zaváhání a všichni jsme mu tiše záviděli.

Pavla to zkusila, ale nakonec radši našla příhodné místo k brodění opodál a vsadila na jistotu. Z videa níže to nevypadá bůhvíjak strašně a kdyby ta kláda ležela na trávě, tak to každý přeběhne tam a zpátky se zavázanýma očima, ale když pak vidíte ten proud vody, je to jiná. A nejde vám ani o to, že se namočíte vy, ale o vaše věci a mě osobně děsila představa, že bych utopil foťák nebo telefon. Jak jsem byl rád, že mi na konci pak Zdeněk podal ruku, resp. jsem mu doslova skočil do náruče 🙂

Hladina adrenalinu nám všem pěkně stoupla a pokračujeme dál lesem. Jak říkal popis, cesta se zhoršuje a stává se obtížnější. Už dávno slunce nesvítí a přicházejí mraky. Přijdeme na rozcestí, ale Šimon s Matesem, co šli napřed, tu nejsou. Chvíli zde čekáme a pak se rozhodneme jít doprava. Po pár minutách narazíme na další říčku, která si žádá smočení prstíků, což se nám dvakrát nechce. Zdeněk s Ivou se chtějí podívat dál, jestli tam dál neuvidí kluky a do 20 minut se za námi vrátí. A tak s Pavlou čekáme a povídáme si.

2014-09-12 at 10-15-41Zničehonic slyšíme dupání a zpozorníme. A on to Šimon s Matesem, že nás hledali. Odbočili na rozcestí doleva k chatce pro trekery. „Je to tam úplně boží!“ nadšeně křičí. Hned jsem jim vynadal, že nepočkali nebo nenechali znamení, ale to prý zanechali. Vrací se i Zdeněk s Ivčou a prý je tam blízko další větší řeka, která by se dost těžko brodila. Je to jasné – jdeme „krysit“ do chatky 🙂

Cestou se díváme na jejich znamení směru – z hnědých klacíků udělali českou vlajku a šipku a položili to na hnědé spadané jehličí. Měli pravdu, bylo to tam, ale tak nevýrazné, že si toho nikdo nevšiml. Ukázali jsme jim, jak na to, když jsme potom dělali šipku pro Matěje s Andy, kdyby nás ještě došli. Ale hádali jsme, že u prvního brodu se obrátili zpátky a udělali si alternativní výlet. Bohužel absence mobilního signálu nám znemožňuje se s nimi spojit a domluvit.

Chatka byla to nejlepší, co nás ten večer mohlo potkat. Střecha nad hlavou s palandama, špalky a ohniště. Všichni jsme se pustili do práce, příprava ohně, vaření, sekání dříví, zatopení v kamnech v chatce, atd. Po jídle jsme zapluli do spacáků a Punk nám pustil mluvenou povídku od Henryho Thoreaua, u které jsme všichni za tichého bubnování kapek spolehlivě usnuli.

Napsat komentář