V den odletu zpátky do Bangkoku jsem dopoledne vyhlásil volný den. V poledne jsme zašli na poslední oběd k našim kamarádům na rohu a když se nachýlil čas odjezdu na letiště, stalo se něco, co jsem nečekal. Mávnu na dva taxíky a ptám se na cenu na letiště. Oba shodně odpověděli 6 dolarů, což je i nižší hranice férové ceny, kterou mi řekli na hostelu. Žádné smlouvání nebylo ani třeba a tahle zkušenost jen odráží prozatimní nezištnost Barmánců.
Odlet do Bangkoku
Na letišti jsme se potkali s Luciánem, který se nakonec nezamiloval a odletěli jsme s půl hodinovým zpožděním. To se nám stalo tak trochu osudné, když nám o minutu ujel poslední denní vlak z letiště Don Mueang do centra Bangkoku a my museli najít alternativní cestu pomocí autobusů. Našli jsme zastávku, ale nebyl u ní ani jízdní řád a kdyby tam nečekali lidé, nevěřil bych, že je zastávka ještě v provozu.
A přijíždí náš autobus 29, zpomaluje, za jízdy do něj naskakuje nějaký místní, my si už bereme batohy a jdeme nastoupit, ale než jsme cokoliv dalšího stihli udělat, autobus odjel. Bez zastavení.
Zatímco hledám v průvodci, kolik zhruba by měl stát taxík odtud k našemu hostelu, přijíždí další 29 a tentokrát už řidiči aktivně ukazuju, aby zastavil, že budeme nastupovat. Paní průvodčí říkám, že pojedeme na Mo Chit a za celou skupinku platím 49 bátů. Z Mo Chit si bereme BTS na Phaya Thai a já nás vedu k hostelu, kde jsem strávil několik prima dní před rokem. Překvapivě si mě pamatovali. Bylo to milé setkání. Večer jsme si zaskočili na pozavíraný street food kousek odtud a po návratu se ještě chvilku družili s ostatními lidmi z hostelu.
Víkendový trh Chatuchak a thajský box
Máme ještě celý jeden volný den. Památky v Bangkoku po Barmě už nikoho neberou a kluci vyjádřili přání vidět zápas thajského boxu. Mně se to loni nepovedlo, protože byl už vyprodaný, ale teď jsem dostal tip na zápas, který by měla přenášet i národní televize a dokonce zadarmo. Začíná po obědě a nachází se jen několik minut chůze od velkého víkendového trhu Chatuchak. Vyrážíme tedy na trh na snídani, pak si dáme rozchod a kdo potřebuje, má čas na nakupování. Trh je velký asi jako 5 holešovických tržnic a sortimentem bohatý jako leckterý supermarket – od zvířátek v klecích po kýčovité dekorace do domu.
Zápas začíná ve 13h, tak se okolo 12h přesouváme přes ulici do jedné z arén. Thajský box neodmyslitelně patří k místní kultuře a bude to zážitek, který za to bude stát. Vtipně nás cizince posazovali naproti kamerám. Asi abychom zvýšili atraktivitu zápasu.
A jaké to bylo? Thajský box není na koukání nic moc zajímavého (aspoň tedy pro mě), ale atmosféra byla boží! Místní zaplnili 3/4 arény, fandili, sázeli a bylo poutavé je u toho pozorovat. Viděli jsme šest zápasů a ty nejlepší byly za námi, tak jsme se sbalili a odešli. Vrátili jsme se na jídlo na trh a když jsme se měli všichni potkat.
Ztracená Hanka
Všichni jsme se potkali. Jen Hanka ne. Čekáme na ní tedy 30 minut, já se jdu mezitím podívat k vedlejšímu vchodu. Ty tu vypadají poměrně podobně. Když se neukazuje ani po 40 minutách, píšu jí SMS s upřesněním, kde stojíme a jdu za policistou vedle a říkám mu, co se nám přihodilo, ukazuju mu fotku Hanky v telefonu a prosím ho, aby obvolal kolegy u ostatních vchodů, jestli si je náhodou nespletla a nestojí u jiného. Už začíná volat a v tom vidím Hanku, jak za námi přichází a je v pořádku. Jo, stála jinde.
Rádi, že jsme všichni se vracíme na hostel, opět zajdeme na street food na véču a já s klukama potom ještě na thajskou masáž. Trochu nás převezli – uvnitř salónu seděly takové krásné slečny, tak jsme se shodli, že od nich bude masáž fajn. Pak nás všechny masírovali chlapi nebo takové „zkušenější a statnější“ Thajky. Ale uměli to a bylo nám po masáži příjemně.
V 6 ráno zazvonil budík a já odvádím skupinku na BTS Phaya Thai, odkud jim jede přímý vlak na letiště. Loučíme se a já se vracím zpátky na hostel. Lucián letí o hodinu a půl později, tak spolu vypijeme čaj a i jeho odvedu na letiště. Mé ovečky odletěly a mě čeká ještě 10 dní v Thajsku o samotě. Jdu se ještě dospat, dobrou 🙂
Náklady expedice a nový termín
Cenu expedice o čtvrtinu prodražil dolar, který posílil na přelomu roku 2014 a 2015. Celkem mě osobně expedice vyšla (bez započítaných průvodcovských služeb) na 41 tisíc korun (s nimi tedy 55 tis.). Na místě jsem utratil 21500 Kč, což je průměrně 1075 Kč/den. Vypadá to na Asii hodně, ale troufám si tvrdit, že o mnoho levněji se to se skupinkou už jet nedalo. Průměrně jsme spali za 11,5 USD/os.
Pokud expedici do Barmy shrnu, řeknu, že Barma mi přirostla k srdci. Místní lidé jsou zatím takoví, jako bývali Thajci před mnoha lety. Kulturně má země rozhodně co nabídnout a místa mají příjemnou atmosféru. Cestování je tam zábavné, ale únavné a služby tam jsou poměrně drahé v porovnání s ostatními zeměmi v regionu. Krajina v březnu nebyla kvůli častým oparům nic extra, proto jsem příští expedici naplánoval na prosinec 2015, kdy by to mělo být o poznání lepší! Tak co, kdo pojede v prosinci se mnou? Hlaste se rychle, počet míst je hodně omezený. Těším se na vás! 🙂
Napsat komentář