Lucky expedice vám umožní zažít pocit nekonečné svobody, cválajíc na koni v rozlehlé stepi. Umožní vám poznat Střední Asii do hloubky. Budeme trávit čas na koních, ve vesnicích a v jurtách a vyprávět si s místními lidmi. Zapomenete na váš každodenní život a vrátíte se do ČR s prožitým poznáním, že životní štěstí máme každý na dosah ruky. A naše každodenní problémy jsou jen malichernosti.
Ázerbajdžanská enkláva Nachčivan výstup nahoru
Lucie jezdí na koni od osmi let. Zhruba ve stejné době začala v hodinách výtvarné výchovy kreslit národní ornamenty Uzbekistánu. Tuto vášeň však pedagogický sbor základní školy příliš nesdílel. Obzvláště, když se z kopírované učebnice uzbeckého jazyka začala v jejich hodinách učit uzbecky.
Ve čtrnácti letech zorganizovala první rodinnou dovolenou a od té doby odstartovalo její cestovní šílenství. V posledních deseti letech strávila dva roky čistého času na cestách, mimo jiné ve střední, severní i východní Asii, na Kavkaze, Středním i Blízkém východě.
Lucie velmi ráda stopuje a jezdí po odlehlých vesnicích – jak jinak, než kvůli koním. Taxíkem se tam koneckonců stejně nedostanete 😉 Za nejzábavnější historku ze stopování považuje, že si na hranicích mezi Kazachstánem a Kyrgyzstánem stopla na několik dní svoji brněnskou kamarádku z koní, která se úplně náhodou přestěhovala do Kazachstánu. Jenže na cestách se náhody nedějí, vše je v rukou vyšších sil, které vám vždy přihrají do cesty přesně to, co potřebujete.
Na koni na horách v Uzbekistánu
Ráda se obléká jako místní a zapadá vizuálně i chováním do místní kultury. Ve Střední Asii se vlastně cítí jako doma. Nicméně, občasná neznalost přesných lokálních zvyklostí jí otevírá prostor k nekonečnému množství vtipných nedorozumění na cestách. Každá taková situace ji něco nového naučí – a když nepomůže nic jiného, vždy pomůže její tajná “lízátková terapie”. V čem spočívá? S lízátkem v puse se totiž nedá rozčilovat, vyzkoušeno za vás 🙂
Malinká vesnice v Kazachstánu má pro ni stejné romantické kouzlo, jaké měly malé moravské vesnice před dvaceti lety. Ráno vstávat se svítáním, podojit krávu, nakrmit králíky a skočit k sousedům za vesnici se smaltovanou konvičkou pro kozí mléko – to je obraz české vesnice, ve kterém vyrůstala a který jí chybí, a proto jej hledá právě zde.
Jezdí nalehko, aby se jí batůžek vešel jak do stopovaného auta (a netlačil bábušku vedle do nohy), tak do koňské brašny (a netlačil ji samotnou do nohy…). Ráda dlouze a vášnivě smlouvá na trhu cenu, překračuje hraniční přechody, bloumá po horách a potkává náhodné lidi ve stepi. Život jí vždy přihraje do cesty ty správné lidi, stačí jen popustit otěže okolnímu světu.
Lucie je odborník na Střední Asii, má tam množství osobních kontaktů a má dlouholeté zkušenosti s koordinováním lidí v cestovním ruchu. Mluví uzbecky, kyrgyzsky, rusky a česky. K tomu navíc i anglicky a španělsky, ale tyhle jazyky zrovna v tomto regionu není jak využít 🙂
Nejvíc si expedici s Lucií užijou ti, kteří milují koně a chtějí si plnit svůj sen. Jet nekonečně dlouho kupředu do dáli nepoznaných končin orientální krajiny.
Ať vám koně (nejen v Uzbekistánu) jdou!
