Dnes zamíříme z plážové destinace Chaung Tha zpátky do víru velkoměsta. V 9,30 pro nás přijíždí mototaxi a veze nás k odjezdu autobusu. Jedeme všichni kromě Romea Luciána, který se tu zakoukal do jedné mladé Švýcarky a přijede za dva dny až rovnou na letiště. Jedeme pohodlným autobusem a za krásných šest hodin jsme v Rangúnu, avšak další dvě hodiny popojíždíme v kolonách ve městě. Jen pro informaci, počet aut se v tomto městě za poslední rok zdvojnásobil (!) a hádám, že to brzy bude velký problém.
Po návratu na stejný hostel, kde jsme spali na začátku expedice jsme si odpočali a večer vyrazili do „naší“ vývařovny na rohu. I když jsme byli pryč dva týdny, nezapomněli na nás a srdečně nás přivítali. Seděli jsme tu až do zavíračky a bylo fascinující pozorovat, jak nikdo nikoho nekomanduje a všichni přesně vědí, co je jejich úloha a úklid restaurace fungoval skvěle.
Na trhu Bogyo
Druhý den se většina z nás vydala na populární Bogyo market. Lenka s Frantou nakupovali hodně průběžně během celé cesty, tak ti vyrazili na prohlídku místní ZOO. Prý jste tam mohli pohladit hrochovi tlamu nebo si dát high five s méďou. Na trhu jsme byli v 9h a většina stánků měla ještě zavřeno. To dalo příležitost čilejším prodejcům lákat nás na „lucky hour“ a lepší ceny, ale nevím nevím… 🙂
Zastavili jsme se na čerstvý džusík, pak zase chvíli koukali po nákupech. Měli tu pěkné dřevěné sošky, šátky, bižuterii i šperky, plno oblečení i umělecké malby. Na své by si tu přišel asi každý.
Projíždka okolo Rangúnu
Ve 13h jsme měli společně sraz na vlakovém nádraží, odkud jsme podnikli v průvodcích doporučovanou jízdu okolo Rangúnu za 1 dolar. Vyklubal se z toho takový výlet po smetištích na předměstí, ale i to k Barmě patří. Když jsme vykukovali z vlaku, místní se hodně divili, co tu my Evropani vůbec děláme a smáli se. Bylo vidět, že Barma je hodně chudá země a jedním z nových problémů pro ni budou odpadky, které se povalují všudemožně. Jestli máte chuť rozjet v Barmě byznys, zkuste tam postavit spalovnu. Věřím, že byste se uchytili.
Okružní jízda nám trvala tři hodiny, ale bývalo by stačilo jet pár stanic a zase zpátky. Odpadkové scenérie se pak už hodně opakovaly.
Je to náš poslední večer v Barmě a to si žádalo speciální rozloučení ve velkém stylu v naší oblíbené restauračce. Poznali jsme se s majitelem i vedoucím podniku, pozvali jsme ho s námi na rum s kolou, fotili se s personálem, kluci si půjčovali Frantův klobouk i sluneční brýle a obsluhovali v něm. Také se mu na něj všichni podepsali a bylo trochu smutné vidět, jak se někteří neumí podepsat… Zůstali jsme tu až do zavíračky a myslím, že na nás dlouho nezapomenou 🙂
Cestou na hostel jsme procházeli okolo partičky místních s kytarou, tak jsme se pozastavili a poslouchali. Za chvíli jsme už kytaru měli v rukou my a v klidné rangúnské ulici se začal ozývat falešný zpěv bedny od whisky. Tohle pozastavení se trochu protáhlo a na hostelu jsme ještě potkali milé Němky, tak jsme si chvíli povídali s nimi na balkónu a ve dvě se vypravili do hajan.
Napsat komentář