Některá rána jsou horší než jiná. Ale to dnešní se řadilo mezi ty nejkrásnější. V noci nefoukalo ani nepršelo a když jsme se vysoukali okolo osmé ze stanů, zalily nás sluneční paprsky vycházející nad ledovci a obloha byla takřka bez mraků. Naházeli jsme do sebe snídani a vyrazili zpátky.
Většina treku byla už zase jen dolů a kromě zastávky na sběr velikánských borůvek jsme neměli potřebu příliš zastavovat. Dokonce ani vodopád už nebyl tak divoký, ztratil oproti včerejšku dost vody a tak jsme ho přeskákali po kamenech v botách. Tři hodiny po odchodu od Ztraceného jezera stojíme na parkovišti, kde si trochu odpočineme, vyzvedneme u rodinky Pavly batoh s věcma a odjíždíme do Girdwoodu. Nejdřív jde na stop Iva se Zdeňkem, pak Šimon a nakonec my s Pavlou. Sejdeme se u benzínky na hlavní silnici u odbočky do Girdwoodu.
A proč právě Girdwood? Když Iva se Zdeňkem jeli z Fairbanks do Sewardu, potkali ráznou ženskou, se kterou byla sranda a která jim řekla, že do Sewardu nejede, ale jestli chvíli počkají, tak se staví doma pro nějaké věci a pojede tam s nima. A tak taky učinila. Přespala s nima v kempu a ráno jela zase zpátky domů. Má energie na rozdávání a leckterý chlap v porovnání s ní vypadá jako moula. Ne nadarmo se jí říká Jack, tedy mužským jménem. Když před několika desítkami let pracovala ve Státech na ropné plošině, vybral si ji do týmu jeden předák francouzské firmy. Protože tam ženy nechtěli, Jackie se začalo říkat Jack.
Zajímavou diskuzi jsme vedli i se starším pánem, který mě a Pavlu odvezl ze Sewardu do Moose Pass, odkud jsme při cestě na jih posílali pohledy. Bavili jsme se především o aljašském ropovodu. Obyvatelé Aljašky, kteří zde žijí aspoň rok mají nárok na každoroční dividendy. Ty se pohybují od 360 do 2000 dolarů. Například v roce 2013 to bylo 750 dolarů, ale dividendy odhadované na tento rok by měly dosáhnout až 1900 dolarů. Aljaška přitahuje mnoho přistěhovalců, a jistě ne jen díky dividendám, a například na základní škole v Anchorage hovoří děti dohromady takřka 50 jazyky!
V Moose Pass čekáme hodinu a čtvrt a když to už pomalu vzdáváme s tím, že skočíme na kafe, zastavuje nám auto. Kluk s holkou nás pak odvezou až do Girdwoodu, kde potkáváme ostatní. Do městečka je to ještě asi 2 kilometry, tak chceme jít. Pavla se sveze busem a počká tam na nás. Ale když nás bus míjí, tak zastavuje a všechny nás zadarmo nabírá 🙂 Vystupujeme u vyhlášené restaurace, kde mají prý obří steaky. Fronta stála až ven a když jsme zahlédli ceny, shodli jsme se, že přeci jen půjdeme na něco levnějšího. 40 dolarů za obří steak není ale zdaleka špatná cena!
Restaurace Five Chair byla už v naší cenové hladině a tak si někdo dal pizzu, jiný zase burger, ale hlavně jsme se všichni pěkně nadlábli. Teď směřujeme za Jackie do hostelu, kde nás všechny vřele přivítá a domlouváme se, že si uděláme tzv. „fire-party“. To se nám líbí, tak jdeme nakoupit do místního liquoráče nějaký pivka a víno a jdeme se někam ubytovat. Někam myšleno ven – Jackie hostel nepatří, jen tam pracuje a tak bychom museli platit a to my radši přespíme venku v korytě řeky 🙂 Pavla se s Jackie domluvila, že přespí u ní v hostelu – nakonec spala zadarmo. V kotelně.
A tak jsme na řece postavili dva stany, v sudu si udělali oheň jako američtí bezdomáči, otevřeli pivo a vyprávěli jsme si skoro až do půlnoci. Jackie s Pavlou pak šly zpátky do hostelu a nikdo z nás nechápal, jak zvládly přejít se suchou nohou až na břeh. Ráno vyrazíme do Anchorage, tak zkoušíme najít na obloze polární záři, ale dneska oblohu neroztancuje. Nemáme tolik štěstí.
Napsat komentář